Odnikiaľ

Vážna téma podaná pomerne strohým spôsobom, bez emocionálneho popudu. Nebyť pasáže v súdnej sieni, neviem či by som vôbec mihol brvou. Je to fakt škoda, lebo vzhľadom k problematike, by mal takýto snímok vyvolať väčší citový “výbuch”, ako si len bezstarostne plynúť. Taktiež ma prekvapilo, že je bez akéhokoľvek “odkazu” či hlbšej myšlienky, čo už na dnešné pomery hádam ani nebýva zvykom. Film je to dobrý, “o tom potom”, no z celkového hľadiska som očakával viac, pričom ani akýsi “záver na náhodu” k celkovo lepším dojmom nenapomohol. (12.05.2018)

Diane Kruger stačí, aby jí vynechala menstruace a mluvila svojí rodnou němčinou a hned je z ní strhující herečka. Film je rozdělen do tří dějství. První pojednává o bombovém útoku na její rodinu v Hamburgu, oplakávání jejího tureckého manžela, ano, pochopili jste správně, šlo o rasistický čin, a malého syna, až po podřezání žil. Útok nám režie nedopřeje, vidíme jen zdevastované místo činu. Tahle část je působivá díky uvěřitelným emocionálním prožitkům Krueger. Druhé dějství je jiné. Ocitáme se v soudní síni, je rozkryta neonacistická globální síť, dva její údajní členové, muž a žena, vstanou před soudem, strhne se právnická přestřelka, podezřelí z atentátu opouštějí síň pro nedostatek důkazů. Vše je věrohodně a zajímavě zprostředkováno. Ve třetím dějství cestujeme s Kruger do Řecka, kam se uchýlili nepotrestaní mezuláni. V tomhle dějství jde hlavně o to, abychom zjistili, zda má hlavní zkoušená hrdinka na to sprovodit podobným způsobem, jakým atentátníci zlikvidovali na začátku její rodinku, pachatele zvěrstva. A jestli se Kruger vrátí menstruace. Ještě je důležité napsat, že kladné postavy nejsou úplně čisté lilie, Krueger bere drogy, její manžel má za sebou minulost obchodníka s narkotiky. Film to nutně nepokládá za negativum, jde mu hlavně o spravedlivou kompenzaci trpící hlavní aktérky. Diane Kruger slevila ze své přitažlivosti, nasadila ztrhanou tvář, přidala nějaké to tetování a šprechtila německy, až byla vlastně tím nejvrcholnějším z celého filmu. Akčnosti se nedočkáte, v celém filmu je jen jeden výbuch. Ale kupodivu jsem se nikterak nenudil. Režisér Fatih Akin dosáhl realističnosti, občas ji ale neudržel, v závěrečné fázi ji razantně odhodil. Ale na tom určitě nevidím nic špatného. Určitě se najdou sporná místa - podivná neprůstřelnost alibi před soudem, představitelé neonacistů mně vizáží neonacisty v ničem nepřipomínali, na co menstruační krev a proč vlastně cestovat do Řecka. A film nemá úplně atraktivní kino rozměr, spíše koketuje s televizními prvky. Ovšem celkově i německá kinematografie dospěla k natočení poutavého dramatu. Rosamunde Pilcher měla naštěstí volno. 9/10 (08.06.2018)

Solidní rodinné drama, které kdyby si vzal do ruky nějaký schopný americký independent movie maker, mohla z toho být bomba. Jelikož zaprvé - němčina je otřesný jazyk a místy lehká bariéra, za druhé - slušný úvod a fantasticky hrající Diane Kruger táhne dolu prapodivný závěr, který má působit umělecky a bořit konvence, místo toho ale nekoresponduje s nastavením hlavní hrdinky. Maximálně efektní a zdaleka nejlepší tak zůstavají scény v soudní síni, kde se mezi sebou nonšalantně předhánějí dva bravurní právníci. (09.05.2018)

Jsem rád, že se v dnešní době očerňování uprchlíků a terorismu se natočilo i něco, co karty obrací do "vlastních" řad. A ještě k tomu něco tak výborného, podle mě dokonale gradované drama s tematikou podobnou mnohých filmům, ovšem taky okleštěnou čistě na prožitky hlavní hrdinky, kterou bezchybně ztvárnila Diane Krüger a vryl se mi nezapomenutelně do paměti. (08.01.2018)

Nový snímek německého režiséra Fatiha Akina, v němž exceluje Diane Krueger jako matka, která se vyrovnává se smrtí svého manžela a syna po bombovém útoku, je sestaven ze tří, zdánlivě neslučitelných částí, z nichž každá vychází z tradice jiného žánru. Odnikud začíná jako drama o ztrátě, které je zároveň intimní studií truchlení, samoty a neschopnosti se vyrovnat se smrtí blízkých osob a navrátit se do společnosti – tato část je spíše povinným úvodem pro další dvě dějství, v nichž hlavní postava přechází z pasivního do aktivního stádia. Nejsilnější část filmu je soudním dramatem, v němž se odvíjí silný osobní příběh a boj za spravedlnost. Zde by Odnikud klidně mohlo konkurovat těm nejlepším americkým soudním dramatům, protože obsahuje strhující gradaci, proslovy a nečekané rozuzlení. Mírným zklamáním je proto poslední třetina filmu, v němž precizně vyrešeršovaný a komplikovaný příběh ustupuje přímočarému thrilleru o pomstě. Distance od velmi realistických prvních dvou třetin je díky zjednodušenému konání hlavní hrdinky (příliš mnoho náhod) až tak velká, že nemá tragické finále možnost zapůsobit tak silně jako předchozí části. (17.03.2018)