Leningradskí kovboji dobývajú Ameriku

O této kapele jsem do shlédnutí tohoto filmu věděl akorát to, že existuje. Jenže to jsem popravdě netušil, co všechno se za ní skrývá, a že její vznik má na svědomí jeden z nejpřednějších finských režisérů. Jakmile jsem se tedy do filmu pustil, byl jsem poměrně v šoku. Humor je dost nekompromisní a čerpá z postav celé kapely, ale i z postav kolem ní, kteří do svých rolí nedají jedinou emoci, ale i přesto řeknou všechno, co říct potřebují. Některá hudební vystoupení jsem si musel pustit i několikrát po shlédnutí filmu. Třeba ta finská polka hnedka z kraje, to mě úplně zbouralo. Nebo když se kapela předvádí před amerických producentem v nějaké polorozpadlé stodole. To je taky dost výživný. Humor v průběhu filmu jemně slábne a ke konci jsem měl už trošku pocit, že se hudební vsuvky pořád opakují. Celkově ale nemůžu jinak, než vrazit plnou pětihvězdičkovou palbu. Za ty hudební vsuvky, za Vladimira, za vysvětlovací scénu, proč v každé scéně má plechovkový pivo v ruce nebo i za scénu, kdy je kapela ve vězení a dožaduje se piva. Jedinečná komedie, která si plnou palbu prostě zaslouží. (27.10.2017)

Skvělý způsob, jak natočit film s minimálním příběhem i náklady, a přitom ho ještě moci jednoduše prodat do celého alespoň trochu anglicky mluvícího světa. Lámaná angličtina a sluneční brýle místo uhlazeného a precizního hereckého projevu. Může se to zdát jako znouzectnost, ale kdo první postaví postaví vajíčko na špičku, vyhrává. (22.04.2012)

Zatím jediný Kaurismäkiho film, který mě bohužel neoslovil (jinak mám filmy tohoto autora v nesmírné oblibě). Nesedl mi hlavně humor - přišlo mi to bohužel dost nevtipné (třeba ty šílené účesy - které si z toho filmu asi budu pamatovat už navždy - mi přišly prostě jen jako bizarní kuriozita, ne nutně komická). Na to, že to má jen 78 minut, mi to subjektivně přišlo jako mnohem delší film, a některé věci jsem tam asi nepochopil, nebo mě to prostě jen nedokázalo vtáhnout do děje, a sledoval jsem to s dosti vlažným zájmem. Nadchla mě ovšem použitá muzika - hudební produkce Kovbojů mě vážně bavila, a taky mám strašně rád herectví Mattiho Pellonpää (a je mi líto, že umřel tak mladý), takže za sebe nemám problém tomu filmu přiznat jeho kvality, a celkově si myslím, že je velmi dobrý - do mého vkusu se ale bohužel netrefil. (01.11.2017)

tento mystifikační film o vzniku slavné skupiny mě dost pobavil. Propojení jejich osobitého stylu s Kaurismäkiho zapadlo přesně do sebe. Režisér se stále drží svého záběru na nižší sociální vrstvy a z tohoto pohledu byla Amerika pro mě koukatelnější a lidštější. Tentokrát to byla i větší sranda než je u jeho filmů zvykem. Chvilkami však na mě působil nevyrovnaně a zdlouhavě, tak dávám "jen" 4*, ale i tak jak jsou jeho filmy málo ukecané, nasmál jsem se dostatečně. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.07.2012)

Kaurismäkiho propojení s Leningradskými Kovboji je totální bizár i na poměry samotného Akiho. Úvodní půlhodina je alespoň zábavný buranský absurdistán, který ovšem chvílemi připomíná kameňákový humor na úrovni Tele Tele (a patrně jen proto, že Aki je prostě Aki, a že je to celé v exotické finštině to působí méně debilně). Zbytek nedlouhé stopáže je pak vyplněný už jen totálně bizarním sledem scének, které mě už jen k uzoufání nudily. Alespoň díky za toho Jarmusche. 3/10 (21.06.2017)