Zmluva s vrahom

Kaurismäkiho hra s filmem-noir. Tradičně málomluvní osamělí hrdinové v ošuntělých ulicích a bytech Londýna rozehrávají zápletku jak ze situační komedie, která sice vypadá vážně, ale autor na diváky neustále pomrkává a i díky tomu je film, který začal jako existenciální depka, něco mezi poctou klasickému žánru a jeho svéráznou parodií. Já se každopádně bavil dobře. (17.03.2010)

Mylujem europsku kynemtagorafiu, a tentokrat padla volba na svojrazneho Fina Aki Kaurismakiho. Film je vybornou sondou do zivota uradnika /vyborny Jean Pierre Leaud - la Nuit Americain/, ktory sa po prepusteni z prace tula bezcielne a chce ukoncit svoj zivot. Vo filme sa prelina viac rovin a zanrov, tak napriklad chvilkami je Smlouva s Vrahem silna drama, potom zas sklzne do filmov noir a daju sa vystopovat aj prvky gangsterskych filmov. Predavacka ruzi Margi Clarke vyborna. 89 % (14.10.2014)

Kaurismäkiho pojetí sociálních témat je v kinematografii jedinečné, jeho rukopis je nezaměnitelný... Když se to navíc doplní o prvek nájemného vraha, kterým je film šroubován ad abusrdum, a hlavní postavu ještě k tomu nepřekonatelným způsobem ztvární můj oblíbený Jean-Pierre Léaud, vznikne ve výsledku snímek, u kterého se lze válet smíchy, mačkat zvlhlý kapesník, nadávat nad nespravedlností světa nebo prostě jen obracet oči v sloup (nebo všechno dohromady) - podle preferencí diváka. Zkrátka v mých očích film nemá chybu; úspornost, s jakou režisér rád točí, tj. minimum dialogů, minimum hereckých projevů, ba pohybů postav, minimum všech zbytečností, které jsou vyváženy pestrými barvami a hutností obsahu - to jsou skutečnosti, které režisérův styl přivádí k dokonalosti a právě v tomto filmu nacházejí nejlepšího uplatnění. Vždyť také Najal jsem si vraha je pro mě nejlepší Kaurismäkiho snímek... Vlastní příběh je nepochybně jednoduchý. Ale síla filmu je v tom, jak dokáže drobnými epizodkami navodit pocity deprese, zdůraznit osamělost hrdinů, navozovat otázky typu "pro co vlastně má cenu žít?" Takhle to umí málokdo a málokdo má tak výrazný styl jako Kaursmäki (ovšem jak už to bývá, nemusí se zavděčit všem...) (22.06.2008)

Asi nikdy nepřestanu obdivovat Kaurismäkiho nezaměnitelný režijní rukopis, který hraje i v tomto snímku prim. Jedná se opět o příběh z prostředí sociálně slabších vrstev s velmi úspornými dialogy a svojským humorem. Nejvíc mě však dostal námět, a to jednak svou jednoduchostí a zároveň jistou originalitou. Když k tomu přičtu ještě báječný hudební podkres a skvělý herecký výkon Jeana-Pierra Léauda v hlavní roli, tak mířím s hodnocením skoro až k metám nejvyšším. (85%) (09.09.2020)

Aki Kaurismäki je skutečně minimalista, kdy teď v podstatě se třemi postavami - i když zakotvenými do společenského prostředí - dokáže ukočírovat zajímavý příběh, který má dobré východisko, jež ale není dle mého natočeno tak aby byl jeho potenciál využit naplno. Snaha muže nechat se zabít je ale absurdně zvláštní. (10.04.2017)