Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Modré tiene

Modré stíny se mi svými vypravěčskými řešeními jeví být neobvykle intenzivní obměnou dlouhodobé české tradice, již nazývám zdrženlivou detektivkou: detektivové pozadí vyšetřovaných událostí nikdy nepochopí, řešení se nedá vyvodit z poskytnutých vodítek a vyprávěcím cílem je především nazřít velmi členité uspořádání fikčního světa. Zvláštnost výstavby Modrých stínů současně spočívá i v postupném přesunu od důrazu na vyšetřování (první dvě epizody) k důrazu na soukromé aspekty postav týmu kolem komisařky Výrové (druhé dvě epizody). Jestli přitom řídící princip vyprávění Modrých stínů nacházím ve hravém potlačování očekávaných a zdůrazňování nečekaných prvků, lze podobně uvažovat i o jejich sebeuvědomělé stylové organizaci. Ta divákovi sice očekávatelně poskytuje prvky potřebné k porozumění, ovšem zjevně zdůrazňuje ozdobné rysy stylu, což se ukazuje zejména na filmařském pojetí rozhovorů mezi postavami. Podrobněji o tom všem pojednávám v rozsáhlém rozboru "Modré stíny jako zdrženlivá detektivka", který jsem napsal pro časopis Iluminace. (06.03.2016)

Vážně na tohle bylo potřeba 4 epizod oproti Případu pro exorcistu, kterému stačily tři??? Nezajímavý a nudný případ s fakt trapným vrahem i jeho motivacemi. Vlastně celé to politické zasazení tomu vůbec nesedí, upřímně mi u detektivek moc nesedí. Výkony jsou někdy fakt dobré a někdy hraničí s tragičností. Nevím, celé je to takové na houpačce, takže si to žádné jiné hodnocení, než průměr nezaslouží. (14.05.2019)

Jsem asi staromódní, když ani v tomto seriálu nedokážu ocenit inovativní přístup pana kameramana. Uvítala bych, kdybych viděla místo kleneb a stropů také celé postavy herců. Kolikrát bylo vidět jen půl postavy, ale celý strop. Příchozí a odchozí postavy byly nevím z jakého důvodu umělecky rozostřeny a opět se zde objevila fascinace temenem herců, hlavně tedy Kláry Melíškové. Občas jsem si nemohla pomoci, abych nemyslela na úvodní znělku Macha a Šebestové, kdy Mach sjíždí po zábradlí a signalizuje svou odbočku červeným uchem. Skrz uši Kláry Melíškové sice krásně pronikalo světlo, jen nevím, zda je to pro pochopení zápletky příběhu podstatné. Přiznám se, že první díl mě dostal, druhý navnadil ještě více, ve třetím jsem trochu plavala a v tom posledním jsem se maličko topila, ale to je jen můj problém. Celkově musím říct, že všechno ohledně přílišného světla a záběrů klidně zapomenu, protože seriál mě opravdu velmi zaujal (i kvůli naprosto skvěle zahrané postavě pana Barana) a netrpělivě jsem čekala na jeho vyústění. (13.02.2023)

Druhá minisérie ze série Detektivové od Nejsvětější trojice. Modré stíny ani zdaleka nedosahují kvalit předchozího případu detektivů od Nejsvětější trojice. Není to skoro vůbec vtipné, jen trochu napínavé, skoro vůbec kriminalistické, rozvíjí to spoustu osobních rovin, přičemž ta Terezy Voříškové je zcela lichá a zbytečná. Krobot bohužel ustoupil výrazně do pozadí, což je hrozná škoda. Dá se dívat jedině na Melíškovou a standardně vedlejšího Majera, i když i tady byla vedlejší linka s dcerou fakt zbytečná. Mít to 120 min ve dvou dílech - ok. Takto teda ne. (28.04.2016)

"modré stíny" nás budú doprevádzať ( prenasledovať) ešte veeeľmi dlho. Seriál poukazuje na dedičstvo minulosti prehnitosť systému, spoluprácu, uplatkárstvo a korupciu, . Domnievam sa , že je to tak vo všetkých krajinách kde bol odstránený režim jednej vládnucej strany. Nielen v Čechách ale aj .... veď viete .... ;) (15.08.2020)