Nesnesitelná lehkost bytí

Bravo, bravo, děkuji za skutečný umělecký zážitek ! Skláním se před všemi zúčastněnými herci (včetně Pavla Landovského), protože mi nedali možnost vydechnout, ačkoliv se nejedná o žádnou strhující akci, ani vodopád emocí. Ale možná i právě proto jsem tak nadšen, protože jsem zjistil, že i zdánlivě banální příběh může být natočen s maximální mírou citu a porozumění pro to, co chtěl autor předlohy (Kundera) světu sdělit. (30.07.2002)

Určitě mě těší, že se na západě natočil snímek věnovaný okupaci Československa. Dobové reálie jsou znázorněny s překvapivou autentičností, místy jsem ani nepoznal, že to nebylo natočeno v Česku. Taktéž ústřední herecké trio odvádí standardně kvalitní výkony. Nicméně je to příběh, který podle mého názoru patří pouze na stránky knih a nikoli na plátno. Nedočkáme se ani jediné emocionálně silnější scény. Souvislý děj prakticky neexistuje. Hlavní hrdinové jen neustále souloží, schází se a zase rozchází. Zasadit to do Latinské Ameriky 21. století, tak z toho vznikne prachobyčejná telenovela. A to je při takřka tříhodinové stopáži smrtící kombinace. Po první hodině mi ten film připadal věrný svému názvu nesnesitelný. (11.02.2012)

Takřka tři hodiny je nesnesitelně dlouho na film, který mi připadá poměrně dost prázdný. Kundera už v románu vytvořil podivný svět, kde do postele skáče jeden druhému. Navíc jednotlivé postavy mi až na výjimky přišly hrozně ploché (až na Sabinu) a proměna doktora v myče za minulého režimu vůbec nepřekvapovala. Pochopitelně silných a zajímavých míst je tu dost, ale jako celek na mě film prostě vyznívá docela slabě. Závěrečné tragické vyústění navíc na mě působilo bohužel naprosto samoúčelně... (22.11.2008)

Tak jo, mluvila jsem o tom s kamarádem; umení je široké téma a má několik odvětví: hudbu, výtvarné umění a pak taky třeba film a literaturu - dva obory rozdělené zvlášť. Milan Kundera vydal roku 1985 knížku Nesnesitelná lehkost bytí. O tři roky později natočil Philip Kaufman film podle Kunderovy předlohy. Je to jeden příběh a jedna hlava, která ten příběh vymyslela, ale jsou to DVĚ SAMOSTATNÁ DÍLA, která mají a také fungují sama o sobě, nezávazně na tom druhém. Ano, je třeba vědět a šířit, kdo za tím vším stojí, ale k čemu jsou autorská práva a obchod s nimi? K tomu, aby si někdo přečetl knihu, potom se podíval na film a držel se za hlavu a prskal, co to jako vidí? Vždyť SMYSL ZFILMOVÁNÍ KNIŽNÍCH PŘEDLOH NENÍ PŘEVÉST VŠECHNO (včetně atmosféry, dojmů z jednotlivých scén, nálad, abstraktních představ i na chlup stejné sdělení), PROTOŽE PAK BY TO NEFUNGOVALO JAKO DALŠÍ SAMOSTATNÉ DÍLO, NÝBRŽ JAKO KOPIE V JINÉM FORMÁTU. Takže si na filmové předlohy klidně plivejte, ale pro názor, nezkreslený knihou nebo stejnojmeným filmem natočeným o deset let dřív. SROVNÁVÁNÍ JE OMEZUJÍCÍ, a omezujeme se jím sami, což je nejhorší. (23.02.2009)

Asi je pravda, že literární Kundera si s filmovým jazykem moc nerozumí. Beru tenhle film spíše jako vyjádření se západu k problémům východu přes jejich vysoce kvalitní umělecké dílo. Reálie fungovaly v podstatě docela bezchybně (nelepší byly dobové záběry ze srpna 1968 spojené s těmi filmovými), erotika fungovala asi tak na tři hvězdičky :-) A závěr mě dojal. A docela by mě zajímalo, jak by dopadly moje velice, velice oblíbené Směšné lásky, převedené do audiovizuální podoby. (10.01.2007)