Štvorec

Sice je to hezky udělané (jako zbytek cizojazyčných Oscarových nominací), ale zároveň je to totálně bez děje (jako zbytek cizojazyčných Oscarových nominací), takže člověk dvě a půl hodiny tupě čumí na hezké nic, které se před ním odehrává. Ve zkratce - bylo to úplně o hovně a k tomu prasácká EU agitka. 20% (17.02.2018)

Škandinávsky snímok, ktorý si zobral na paškál samotnú škandinávsku ( európsku ) spoločnosť, v neuveriteľných, i trochu zbytočných 2 a pol hodinách ide o prebytočne natiahnutý filmový čas, kde sú k dispozícii maximálne bizarné scény, najmä týkajúce sa Američanky s lingvistickým Dánom Christianom, a ten je i hlavnou postavou, egoistom aj narcistom, ktorého v jednom z úvodných záberov okradnú na akomsi, asi švédskom námestí, na ktorom istá žena vrieska, ako zmyslov zbavená, neznámy chlapík, akurát prechádzajúci sa medzi tými všetkými ľuďmi ponúkne svoju pomoc tej osobe, a taktiež osloví i Christiana, ktorý z toho množstva ignorantských jedincov, čo sú tam, sa podujme rýchlo a rázne zakročiť, a tým pádom čoskoro oľutuje tento moment, že chcel niekomu iba pomôcť... Onedlho sa zbadá, že nemá ani mobil, ba ani peňaženku, a keď prosí o to, aby si mohol z mobilu zavolať, zase panuje veľká neochota, nezáujem zo strany okolia. Mobil síce vypátra spolu s kolegom cez G.P.S. , vymyslia, že napíšu leták, vytlačia jeho kópie a roznesú ho v tej budove každému z jeho obyvateľov do schránok, aby sa ten dotyčný zľakol, pokakal sa, a vrátil, čo mu nepatrí... A to je prvotný reťazec udalostí, od ktorého je odvodený scenár. Inak, Christian je kurátorom múzea, ktoré pripravuje jednu netradičnú výstavu... / Hádam aj akýkoľvek človek z doby kamennej by pochopil, čo chcel svojim autorským filmom jeho režisér i scenárista vypovedať, pričom nerobí to úspornejším spôsobom, ale často tlačí na pílu, čo má až pomerne rušivý element, s príchodom emigrantského chalana sa táto myšlienka ešte viac prehĺbi, a samotný koniec vchádza do prázdna, je zvláštny, t. j. takéto nálady len tak neopadnú zo dňa na deň. / Postrehol som viacero „úsmevných scén” , ktoré prídu len tak z ničoho nič, sa vykryštalizujú, a vďaka tomu pôsobia uveriteľným dojmom. Claes Bang je ozaj výborný, pár prekvapení si tvorcovia prichystali takým tzv. lišiackym spôsobom, keď to vskutku od neho vôbec neočakávate. / Bohaté severské krajiny Európy sú v našich očiach nadmieru idealizované, keď skutočnosť nezodpovedá vsugerovanej predstavivosti, a o tom je aj Östlundov snímok. / K oscarom. Pozorujem to, čo som už postrehol na Erdmannovi, že sa taktiež jedná o dlhý film, s povestnými, absurdnými scénami, ale najmä s obsahom angličtiny, ktorá sa sem síce hodí, ale pre konečný dôsledok to bude pre ŠTVOREC znamenať neúspech na 90. udeľovaní zlatých plešivcov, pretože si na seba prilepil nálepku, ktorú má na čele i Toni... (22.02.2018)

Pecka!! Vědu bych v tom moc nehledal. Jsou to takové moderní "Maléry pana účetního", jen prostě v moderním super-korektním světě. Kde hlavní hrdina Christian zažívá sled šílených událostí s šílenými lidmi. Je to film plný odporných pokryteckých zmrdů, ohavné upjatosti, ze které mi je na blití. Je to psychologicky silně nátlakovej film, kdy jsem si kolikrát z těch situací rval vlasy a nevěděl sem jestli se smát, nebo rozkopat monitor. Neustálé rušivé elementy a detaily, které jsou v očích normálního člověka sprostou drzostí, se ve filmu musí se zaťatými pěstmi "v klidu" přecházet. Já zastávám názor, že "Lepší je jedna dobře mířená rána, než dlouhý vysvětlování." Razili to i naši učitelé na základce a jsem jim za to i vděčný. Maličký příklad je třeba přítomnost řvoucího mimina na firemním jednání. Ano dnes jsme hrozně dog friendly, mimi friendly, všechno friendly a přitom jsme v neustálém tlaku a stresu, máme z toho deprese, úzkosti, mindráky, žereme prášky na nervy atd. Parádní kritika dnešní Evropy!! A jako top vsuvka je extrémní performance ruského mistra na firemním banketu, to jsem šel fakt do kolen ... :-D Bravo!! (06.09.2020)

Film o tom, jak je snadné něco ztratit a zkusit to zase najít. Ale především snímek o tom, co je všechno umění, kam až zasahuje a co můžeme jako umění vnímat. Je tady položeno docela dost dobrých otázek, ať už skutečně nebo metaforicky, které rozhodně stojí za zamyšlení. Umění a šílenství se dají zaměnit. (21.03.2018)

Triafa sa to do dávno rozstrieľaných terčov. Presne, s gráciou, nezriedka priam nevídanou, ale aby to pohlo hranicami, zasiahlo cieľ, ktorý si doteraz nikto nevšimol, vnieslo do svojej výpovede nečakaný postreh či dokonca načrtlo nové perspektívy, tak na čosi také si to stále nedočiahne. Máme teda čo dočinenia s iba ojedinelým výkonom, ale nakoniec vďaka aj za ten. (17.04.2018)