Únos

Stejně jako mnoho jiných budovatelských filmů, je i tento naprostá a dokonalá sračka. Ano, hraje tam spousta výborných herců, je tam spousta drobností z imperialistické taktiky, ze sociálněrealistické společnosti připravené jet vždy na stodeset procent, spousta maličkostí v kostýmech i exteriérech, takže je poznat, že si s tím dali opravdovou práci. Jenže to je asi všechno, co se tu dá vyzdvihnout. Příběh je totiž dnes jedna velká komedie archetypálních postaviček (a nějak si nemůžu myslet, že tehdy to tak lidi nebrali). Když vidíte jeden sociálně budovatelský film, jako kdybyste viděli všechny. Stejně tak ale, když vidíte jeden film z opačné strany barikády zabarvený politikou, nemusíte kvůli ději sledovat ostatní. A nejhorší na tom filmu je, jak všichni ti skvělí herci skandují zpaměti naučená hesla o lásce a svornosti soudruhů, tančí kozáčka a zpívají Jánošíka a v takové chvíli se mi na mysl vtírá obrázek ze staré zelené stokoruny. Hrdý dělník, hrdá zemědělka, obilná ratolest, vznosné pohledy a heslo: My půjdem výš, my světů dobudeme! (které jsem ale přidal od Nerudy) A oni vždy vyhrají, jak byste si také mohli myslet něco jiného, když je jeden jako druhý morálněsocialistický kádr. (29.10.2006)

Já vím, že zde máme revizora Anděla, majora Zemana i tohle, taky třeba filmy se Švorcovou, zde jsem se nebavil ani tím, jak je to blbé, ani tím, jak je to naivně zábavné, bylo to totiž tak otravně předvídatelné, že divák mohl vidět začátek a pak jít dělat něco zajímavějšího (třeba zrýt zahrádku.) Jen bych si dovolil povzdechnout "chudák Jiří Dohnal, asi musel odčinit své prvorepublikové operetkové role" a potom taky "to v každém takovém podobném filmu musí, proboha, hrát Rudolf Deyl ml.????" (30.10.2006)

„Únos" je film, kterým se naše kinematografie zapojila do boje za mír. Jeho thematem je příběh sice nevšední, ale typický pro naši éru, kdy tábor míru odráží a odhaluje intriky imperialistů. „Únos" ukazuje odpornou tvář domácí reakce a současně odhaluje hladkou, ale neméně protilidskou tvář zahraničních principálů našich rozvratníků. Lhostejno, zda je to „příjemný" americký plukovník, nebo gestapák Wanke, sloužící americkým mocipánům se stejnou důkladností jako kdysi Hitlerovi, nebo zrádný pilot Grábner, končící v bahně emigrace všichni jsou tu odhaleni a nikoliv snad jen schematicky, nýbrž každý ve svém svérázném „charakteru". „"Únos" nás zavádí z Ostravy, naplněné budovatelským ruchem, přímo do základny válečných příprav v západním Německu. Jsme svědky souboje mezi americkými agenty a unesenými Čechy a Slováky, souboje, který se přenáší i na půdu Organisace spojených národů. "Únos" nás seznamuje i s dvojím západním Německem - nejen Německem revanšistů, ale také s Německem bojovníků za mír, kteří poskytnou poslanci Horvátovi účinnou pomoc. Na osobě seržanta Joe Havelky pak si ověříme, že existuje i druhá Amerika, odlišná od Ameriky agentů FBI a CIC. - Po režijní stránce je "Únos" mistrovským dílem, na jehož dokonalosti má lví podíl plastická fotografie Rudolfa Miliče. Přesvědčivost díla je taková, že leckdy máme dojem dokumentu. Přitom tu nepadne ani jedna fráze, ani jedno zbytečné slovo. - O vytvoření atmosféry se přičinila i věrohodná výprava a hudební podmalování. Z hereckých výkonů vyniká Ladislav Pešek v roli inženýra Prokopa, Miloš Nedbal v roli Morrise, Bedřich Karel v roli Jakobse. Výborně je ve filmu vystiženo prostředí západního Německa, okupovaného Američany. Také OSN je živou skutečností, podobně jako emigrantský tábor. A každý pokrokový dlvák si s ulehčením oddychne, když nás poslední záběry filmu zanesou do Ostravy, k nám domů, do země míru a pokroku. - Celkem je "Únos" dílo nevšední, bojovné a je pádnou odpovědí válečným štváčům a posilou bojovníků za mír. Filmový přehled 4/1953 (16.06.2008)

Ve své době to musel být film s nesmírnou výchovnou hodnotou. Ukázal divákům, jací jsou imperialisti proradný a vychytralí. V dnešní době film rozhodně není nebezpečný z ideologického hlediska, protože nevyvolá žádnou sentimentální vzpomínku na to, jak bylo tenkrát dobře. Už jen proto, že scény skandujících Čechů jsou opravdu směšné, stejně jako postava poslance Horváta v podání Jiřího Dohnala, který jako věrný straník věřil tomu, co hraje. Ladislav Pešek opět vytvořil další ze svých lidských rolí, tentokrát i z neduhy typicky české povahy. Přesto jsem se u toho nenudil tak, jako u nějakého uplakaného melodramatu z 30. let. (02.03.2007)

"A taková byla pravda o Ronau..." Hm... Taková odporná bolševická agitka, řemeslně - čistě formálně - zručně natočená sračka, za kterou doufám K&K styděli se do smrti... Naštěstí však později tahle nerozlučná dvojce režisérů svým dílem tenhle hnus bohatě odčinila. Nebudu zde hodnotit film jako takový, nakonec nejde o nijak filmařsky zvláště kvalitní či objevné dílo, nemá smysl ani nějak rozebírat a soudit pohnutky tvůrců a všech zůčastněných, nakonec v té době slušní a stateční končili v kriminálech, s trošku smůly i na šibenici. Tenhle film prostě vznikl ve své době a je takový, jaká ta doba byla. Nevidím ovšem proto nejmenší důvod nějak pokrytecky tím tenhle odpad jakkoli omlouvat. Proto hodnotím tenhle film jako >odpad< a důkaz toho, že český >umělec< je schopen čehokoli. Tak nějak pak mám pocit, že něco takového nevzniko ani za nacistického protektorátu... (29.10.2006)