Tři přání

Do dnesniho dne jsem ani nevedel, ze tento film existuje a po jeho shlednuti jej okamzite radim mezi cca tricitku nejlepsich ceskoslovenskych filmu, ktere jsem videl. Vynikajici herecke vykony vsech zucastnenych s jugoslavskou hereckou dvojici v cele. Narodit se Markovic v USA nebo jinde na zapade, tak verim, ze je z nej hvezda. Beljakova zase ke svemu hereckemu vykonu pridala obrovsky kus zenske krasy ( jako manzelku bych ji ale radeji nechtel:-) ). Skvely tah s hereckym obsazenim. Dej je velice svizny a zabavny s mnozstvim humoru a skutecne satiry na deni te doby ( " zamek bych pricarovat mohl, to by vam ho ale vzali pro rekreanty..." ). Vubec se nedivim, ze premiera filmu byla az o pet let pozdeji. Podstata filmu by vsak platila i pro dnesni dobu, je zde dostatecne prostoru pro zavist a touhu po lepsim ziti. Pravnik Petr zde pusobi velice lidsky a sympaticky. Velike plus ma i otevreny zaver filmu. Vynikajici pocin pana Kadara a Klose. (03.12.2008)

Tento film je mimořádně povedený. Vzhledem k tomu, že je nadčasový, je aktuální i dnes. Když jsem ho viděl jako malý, byla to pro mě taková pohádka pro dospělé. Skutečný smysl filmu jsem odhalil o něco později. Film jsem viděl už mnohokrát a ku podivu mi nečiní žádné obtíže se něj podívat kdykoliv znovu a znovu. (28.10.2019)

Výrazný film, který upozornil na věci, o kterých se doposud mlčelo. Svorník mezi komunálními satirami let padesátých (viz. např. Kadár-Klos: Hudba z Marsu) a hořce ironickými pohledy na soudobý život z let šedesátých. Příběh jako vystřižený ze života je konfrontován s pohádkou, která umožní mladému právníkovi, aby si mohl žít spokojeně i v socialismu. Výborný Bohuš Záhorský - nejlepší dědeček, kterého jsem v jeho podání viděl, dobrým tahem bylo i obsazení hlavní dvojice jugoslávskými herci - Radé Markovičem a Taťjanou Beljakovou, jsou příjemně civilní a hlavně neokoukaní, i když v detailech si příliš snadno všimnete jižanských rysů, které vám kazí iluzi českého právníka a jeho ženy. Největší hodnota filmu spočívá v tom, že nastolil otázku rozhodování, jaký postoj zaujmout k socialistické společnosti, a zároveň rozdělil věci, které se smějí a nemohou říkat. Což záhy poznali tvůrci na vlastní kůži. Film se promítal až po pěti letech. Zatímco stejnojmenná divadelní hra dál plnila kasu Městských divadel pražských. Soudruzi-činovníci si holt plně uvědomovali, že film je masový prostředek. Titul může působit vedle filmů šedesátých let jako ukázněnější starší bratr, který jemně kritizuje společenské nešvary v kruhu přátel, ale na druhé straně, první může být jen jeden. (10.02.2004)

Já jako nevím, jak může bejt někdo tak zoufale nepřipravenej, navzdory skautský popř. pionýrský výchově. Každej normální, racionálně uvažující člověk má už přeci dávno rozmyšlený, co by si přál, kdyby náhodou někde vyskytl kouzelnej dědeček/ryba. Samozřejmě má ty přání poněkud kategorizovaný, musí odhadnout, co ten děda ještě zvládne a co né. Takovej, co dává možnost za pouhopouhý puštění si sednout, evidentně žádný eso nebude, to bude hodně lacinej děda. Takže na něj nemá smysl vytahovat nějaký složitý přání, jako třeba celosvětový odstranění utrpení. Vždyť von brblal i proti nevinnýmu přání, mít hodně peněz, že prej to rozvrátí národní hospodářství. Ech bóže, a ten truhlík hlavní hrdina mu nebyl schopnej vysvětlit, že milión sem milión tam ani v chudé socialistické ekonomice nemůže udělat ale vůbec nic. No jo no, holt právník, ekonomický ani jiný souvislosti mu vůbec nedocházej. Jinak vyznění tradiční, přitroublé, zkrátka člověk by neměl snít o spokojeném životě, vždyť tím největším štěstím je hákovat v továrně od šesti do dvou a pak doma čučet na telku, kde navíc nic nedávali, páč pravidelný televizní vysílání začalo až v r. 1963. (29.08.2016)

Jeden z nejodvážnějších a nejraritnějších snímků padesátých let, který působí takřka neuvěřitelně svými satirickými šlehy, kritizujícími neveselé stránky života v socialistické společnosti. Doktor práv, jenž nemá na taxíka, a dokonce i zmínka o tom, že někde spí v současné době právníci pod mostem - a západní Evropa to nebude, ačkoliv na to hlavní hrdina, mírně přiopilý, ironicky přitaká. Šlendriánství, protekce, perzekuce. Jako komedie v každém případě funkční, zajímavé i záblesky rozbíjení schémat klasického filmu - i když Kádar s Klosem samozřejmě nebyli žádní experimentátoři. (22.11.2006)