Smrt si říká Engelchen

Některé části filmu jsou brilantní, ale jiné (a těch bylo víc) se nepříjemně vlekly a emočně mě míjely, což byl asi můj klíčový problém s filmem. Krom např. scény na louce s knížkou Thomase Manna a jejím německým majitelem a několika dalších momentů, které bych spočítal na prstech jedné ruky, jsem v podstatě nezaujatě sledoval střídavě výjevy z nemocničního lůžka nebo partyzány na pasekách. A nebýt hudby Zdeňka Lišky, mohlo být ještě hůř. Jan Kačer ani Eva Poláková se navzdory mnoha zdejším nadšeným a pochvalným hodnocením nevyhnuli přehrávání, herecky byl nejlepší doktor v podání civilně a střízlivě hrajícího Martina Růžka. A ještě si neodpustím poznámku ohledně ideologické roviny snímku. Ti Rusové z toho vyšli na můj vkus až nějak moc dobře… Ocenit to dokázali dokonce i na filmovém festivalu v Moskvě. (24.02.2013)

Podle mého se jedná o nejlepší českoslovesnký ryze válečný film. Pánové Kadár a Klos vytvořili nadčasový film, který bezpochyby patří ne do zlatého, ale do platinového fondu československé kinematografie a světového válečného filmu vůbec. Scénář střídá dvě časové linie. Při pobytu na nemocničním lůžku, se prostřednictvím retrospektivních prostřihů dozvídáme co se vlastrně stalo. Těmto flashbackům napomáhají geniální střihové triky, které jsou pastvou pro oči každého náročnějšího filmového diváka. Kamera je také úchvatná, za zmínku stojí například dlouhý dynamický švenk v počátku filmu, který působí skutečně luxusně a sugestivně dovytváří atmosféru války. Temnou atmosféru nacistické hrozby také napomáhá navodit depresivní filmová kulisa Zdeňka Lišky. (11.05.2009)

Expresivní válečné drama o skupině česko-ruských partizánů, jehož tvůrci od prvních minut zejména skrze černobílou kameru a hudbu Zdeňka Lišky usilovně budují tísnivou a skličující atmosféru. Retrospektivně vyprávěný příběh nabídne několik silných scén, výborného Jana Kačera v hlavní roli, přesvědčivě relativizuje dobro a zlo (postavy partizánů mají daleko k jednorozměrným šlechetným hrdinům), zcela postrádá jakýkoliv patos, nemístný patriotismus, a úlevnou katarzi v závěru také raději nečekejte. Menší problém mám jen s poněkud rozvláčným tempem, kvůli němuž už tak poměrně dlouhý film bohužel subjektivně působí ještě delší. I tak ale Smrt si říká Engelchen souhrnem všech svých kvalit s přehledem strká většinu novodobých českých a slovenských filmů do kapsy... 80 % (13.08.2018)

,,Za statečnost pod nepřítelem se žádné medaile nedávají''... Engelchen je tak trochu jiný typ válečného filmu. Zajímavá je nejen kamera (líbil se mi její častý pohyb zejména u bojových scén v běhu, kde na čas předběhla nejeden z pozdějších filmů) ale i to podání více méně retrospektivního vyprávění celého příběhu z nemocničního lůžka. Mladý Kačer se špaginem vypadal jako skutečný akční hrdina ! Film je celkem drsný a s Němci se ve filmu partyzáni dvakrát nepářou. Zároveň ale na to celé jejich nasazení nahlíží snímek i lehce kritickou optikou. Víme dobře, že zejména na Slovensku pár pochybných akcí mělo za následek brutální vyhlazení celých osad atd... Tady je to podobné. Film mi dlouho unikal, ale nakonec jsem Engelchena přeci jen dostihl... 4 pancerfausty. * * * * (04.02.2015)

Excelentní a drsné válečné drama! Partyzáni jsou vykresleni trochu jinak, než podle bolševické propagandy. Proto film musel být odklizen do trezoru. Dvě dějové linie se nenásilně prolínají a dávají vyniknout skvělé psychologii námětu Ladislava Mňačka. Jan Kačer jako postřelený Pavel, Martin Růžek jako jeho ošetřující lékař, Blažena Holišová v roli sestry Alžběty, Eva Poláková (obrovská škoda, že zemřela tak brzy) v roli partyzánům pomáhající Marty. Vlado Müller velitel partyzánů Nikolaj, Otto Lackovič jeho nástupce Ondra. Geniální obsazení, nemám slov. A jako třešnička na filmovém pásu je opět mimořádná hudba Zdeňka Lišky. Tento film je pro mě těžká srdcovka. (06.02.2023)