Smrt si říká Engelchen

Nekompromisní pohled na svou dobu a smýšlení lidí v ní žijících...osobně pochybuji, že toto by mohlo vzniknout jindy a jinde než v Československu na začátku šedesátých let dvacátého století. Ten pocit, ta čistá radost z poctivé filmařiny a příběhů, které díky tomuto zázraku moderní techniky je možné vyprávět a zobrazit...zobrazit hrůzu člověka, jeho činy...mladý partyzán Pavel...zotavuje se po zásahu kulky do zad, a bojuje o každý krůček. Mladý věkem, nicméně se svými zkušenostmi o tom, čeho všeho je člověk schopen, by mohl již jíti do důchodu...nebo rovnou do hlíny. Způsob natočení jakoby volal na člověka samotného, aby hleděl, toto jsi TY! Film, ze kterého si lze vzít opravdu hodně a jeden z nejzlatějších  příspěvků naší milované, československé kinematografie. (15.09.2011)

Pár let po slovenské televizní adaptaci přišla stejná látka i do kin. Kadár s Klosem výborně využili společenských změn, zkrátka už si mohli dovolit víc. Květen 1945 zbavili vítězné euforie a udělali z něj čas počínající deprese. Stejně tak zpochybňují válečné hrdinství. Vznikl tak plastický obraz doby, složitější, než bylo do té doby v českém filmu zobrazováno. Kromě výborných herců s Janem Kačerem v čele je třeba vyzdvihnout práci kameramana Rudolfa Miliče a skladatele Zdeňka Lišky. (07.02.2023)

Temná strana partyzánského odboje aneb nebyli to jen stateční obránci a hrdinové. Za socialismu bylo toto téma naprosto tabu, vždy se hovořilo jen o jejich odvaze a statečnosti. Z tohoto hlediska film velmi oceňuji. Stejně oceňuji i herecké obsazení a režii. Závěrečná věta "Ať vám odpustí Bůh." si zaslouží pátou hvězdu. (25.04.2017)

Podle mého se jedná o nejlepší českoslovesnký ryze válečný film. Pánové Kadár a Klos vytvořili nadčasový film, který bezpochyby patří ne do zlatého, ale do platinového fondu československé kinematografie a světového válečného filmu vůbec. Scénář střídá dvě časové linie. Při pobytu na nemocničním lůžku, se prostřednictvím retrospektivních prostřihů dozvídáme co se vlastrně stalo. Těmto flashbackům napomáhají geniální střihové triky, které jsou pastvou pro oči každého náročnějšího filmového diváka. Kamera je také úchvatná, za zmínku stojí například dlouhý dynamický švenk v počátku filmu, který působí skutečně luxusně a sugestivně dovytváří atmosféru války. Temnou atmosféru nacistické hrozby také napomáhá navodit depresivní filmová kulisa Zdeňka Lišky. (11.05.2009)

Vzhledem k době vzniku pozoruhodně ideologicky nezatížené válečné drama, které může diváka prahnoucího po přímočarém příběhu o zlých nacistech a hodných partyzánech frustrovat vršením těžko zaškatulkovatelných charakterů: sekretářka, která spí s německými důstojníky a zároveň vyzvídá pro odboj, němečtí dezertéři ochotní střílet do vlastních lidí, partyzán, jenž se vyžívá v mučení zrádců a a tak dále. Po zhlédnutí zůstává mnoho otázek ohledně nespravedlnosti, jíž se ve válce, byť by byla nutná a jakkoliv by člověk bojoval na té správné straně, často nelze vyhnout. Film končí v létě po osvobození, ústí však do nesmířenosti. Janu Kačerovi role zklamaného mladého muže jde – zkusil si ji ještě ve skvělém Schormově dramatu „Každý den odvahu“. (09.11.2011)