Accused
Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Vlado Müller, Zora Jiráková, Martin Štěpánek, Jaroslav Blažek, Pavel Bártl, Milan Jedlička, Miroslav Macháček, Jiří Menzel, Kamil Bešťák, Jiří Schulz (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeden z nejvýznamnějších českých filmů poloviny šedesátých let vznikl podle novely spisovatelky Lenky Haškové. Drama režisérů Jána Kadára a Elmara Klose se setkalo s úspěchem u diváků i kritiky, avšak v roce 1969 putovalo do trezoru. Jeho příběh totiž pojednává o profesně zdatném a morálně bezúhonném člověku, který se z pohledu tehdejších zákonů jeví jako podvodník. Ředitel Kudrna dostane úkol uvést do provozu novou elektrárnu v co nejkratší době. Má možnost vyplácet podřízeným mimořádné prémie, avšak jeho nejbližší podřízení využijí situace k nezákonnému obohacování. Za Kudrnu se nepostaví ani jeho nadřízení z ministerstva, kteří celou situaci nepřímo způsobili. Proces se zjevně nevinným ředitelem odhalí skutečnosti, o kterých se dosud veřejně nemluvilo: provázanost vládnoucí strany s justicí, zneužívání zákonů a jiné stranické praktiky. Snímek je vystavěn jako klasické soudní drama: téměř celý se odehrává v soudní síni a sestává ponejvíce ze svědeckých výpovědí. V titulní roli se objevil tehdy málo známý slovenský herec Vlado Müller, předsedu soudu ztělesnil skutečný soudce dr. Jaroslav Blažek. Jednu ze svých prvních rolí, Kudrnova obhájce, zde vytvořil také režisér Jiří Menzel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (96)
Každý režim staví svou legitimitu na ideálech, ale každý cynicky počítá s tím, že životem poučené obyvatelstvo to nebude brát vážně, neb ideály vtělené v hesla se přece hodí jen na presidentské standarty, státní znaky a volební plakáty. Z tohoto hlediska je stoupenec, který režim vezme za slovo, nebezpečnější než nepřítel. Film o ideálech / iluzích přicházejícího Pražského jara. Možná byli tvůrci filmu z dnešního pohledu naivní, ale ne cyničtí. ()
Zdánlivý paradox - špičková, mezinárodně ceněná tvorba ve vrcholné době režimu, který demokracii znal z hodně velké vzdálenosti a ještě proti své vůli - je snadno vysvětlitelný. Generace, ideály, hodnoty a kvality První republiky nezanikly ani Mnichovem, ani únorovým pučem. Novotného období navíc bylo počátkem souznění krize ingotového socialismu a naprosté bezradnosti diktatury o další budoucnosti společnosti. Angažovanost a idealismus naivnější a poctivější části vládnoucí - nebo se alespoň na vládě podílející části společnosti - vyvolávala iluzivní představy, že systém je možno zachránit dílčími reformami. Sporá výprava, ale nosné téma, skvělá režie i vynikající herci z těchto východisek dokázali vytvořit nadčasové dílo, jehož předlohou byla vcelku nevýrazná drobná próza redaktorky Rudého práva Lenky Haškové. Československý žák i tady ukazoval svému ruskému učiteli, jak má vypadat výuka, čeho všeho by se měla týkat a jak vyznívat. Po dvaceti letech ozvěny Pražského jara začaly oživovat i sovětské prostředí. Asi nejblíže záběru Obžalovaného stojí podobně založené pracovní drama Alexandra Gelmana Prémie. ()
Soudní drama, ve kterém je obžalovaný Kudrna souzen za machinace s vyplácením mimořádných prémií. Ján Kadár a Elmar Klos rozehrávají věrohodnou psychologickou rozepři, ve které je zásadový člověk, věřící v poctivost a spravedlnost souzen za chyby, kterých se sice dopustil, ale v zájmu výstavby elektrárny v daném termínu udělal vše proto, aby plán splnil. Velké sólo pro Vlada Müllera v roli Kudrny, ale také pro Jiřího Menzela jako jeho obhájce, který se touto rolí poprvé představil před kamerou (pominu-li studentský film Strop od Věry Chytilové). Zdeněk Liška se opět postaral o nevšední hudební zážitek. Po roce 69 se soudruhům film natolik znelíbil, že musel být odklizen do trezoru. ()
Po veľmi dlhej dobe som si opätovne pozrel film, ktorý ma zaujal už pri jeho premiére v plodných šesťdesiatych rokoch. Dobre nakrútený film podľa útlej knižočky Lenky Haškovej ukazoval smerovanie k roku 1968 s jeho naivnou nádejou v možnosť reformovania socializmu. Aj v tomto diele sú ešte všetci prísne oddelení. Dobrí, čestní, charakterní, samozrejme vrátane predsedu strany a odborov a na druhej strane zlodejské, bezcharakterné, opovrhnutiahodné typy ženúce sa za každou korunou. Hráčsku zostavu dopĺňa prokurátor, ktorý nemal až tak ďaleko od Urválka a Menzelom stvárnený obhajca, pokúšajúci sa dosiahnuť v daných podmienkach paritu. Beriem síce jednu hviezdičku, ale naďalej považujem tento film za povšimnutiahodné dielko signalizujúce budúci vývoj. ()
,,Víte, jaké jsou dvě etapy vývoje socialismu? První je problém růstu a druhá růst problémů!“. Kadár s Klosem se toho teda nebáli :). Obžalovaný je v našich končinách ojedinělé soudní drama, netušil jsem, že i my máme zástupce žánru, tak oblíbeného za oceánem. Kromě výtečných výkonů Vlada Müllera, Miroslava Macháčka a překvapivě také Jiřího Menzela, bych zmínil ještě drobnou roličku Josefa Somra, která byla jeho vůbec první filmovou zkušeností. Zaujal mě samotný konec, který není tak jednoduchý a dá se chápat ve více rovinách, záleží na úhlu pohledu. Ale opět mě mrzí jedna věc - film, který skoro nikdo nezná a přitom jinde by byl jistě opečovávanou klasikou (nejedná se sice o absolutní vrchol 60. let, ale kvalita je i tak na velmi vysoké úrovni). Ale možná je to tak lepší, o to větší je potom radost z objevení takových kousků. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (8)
- Juraj Herz nabízel režisérovi Kadárovi do role státního zástupce Josefa Somra, v jehož herectví viděl velký potenciál. Somr si ovšem tuto velkou příležitost nechal sám ujít, neboť se neozval včas a režisér Kadár již poté trval na Miroslavu Macháčkovi. Somr si nakonec ve filmu přece jen zahrál a to dosti významnou roli. Ve chvíli, kdy režiséři oznámili Herzovi, že potřebují narychlo někoho do role lékaře, který byl odsouzen za vlastizradu, Herz neváhal a pro Somra si osobně zajel. (Zdroj: dokument Zlatá šedesátá). (mchnk)
- Pozdější mimořádně úspěšný režisér Jiří Menzel ve svých pamětech "Rozmarná léta" vzpomínal, jak mu tento film svým způsobem založil jeho druhou kariéru - hereckou. Paradoxně za to mohl děkovat své tehdejší ostýchavosti: "Jak jsem tak běhal po Barrandově, padl jsem do oka Jánu Kadárovi. Chystali s Elmarem Klosem film Obžalovaný. Hledali partnera pro hlavního hrdinu, obžalovaného ředitele továrny. Měl to být jeho obhájce ex offo, začínající právník, plachý a neprůbojný typ (...). Kadár s Klosem zkoušeli řadu profesionálních herců a nenašli toho pravého, můj typ jim vyhovoval, a tak mne pozvali k hereckým zkouškám. Byl jsem brýlatý, tehdy ještě hubený a opravdu plachý, stydlivý dorostenec s věčně pootevřenou pusou. Měl jsem před kamerou i před oběma režiséry obrovskou trému, ale Kadárovi, zdá se, jsem se líbil. Nezapomenu na jeho věčně povzbuzující úsměv, se kterým mi před každým záběrem vysvětloval, co mám dělat, a po natočení mne zase pochválil. Ta postava nesmělého advokáta měla povahu téměř totožnou s mojí. Plachost a rozpačitost mi byly vlastní, nemusel jsem nic hrát, jen jsem odříkával dialogy, které předepisoval scénář. (...) Hrozně jsem se bál, že to kazím, že to neumím a že se mi to Kadár jenom z útrpnosti bojí říct. Nejméně dva týdny jsem se vracel každé ráno do atelierů s přesvědčením, že mi konečně řeknou, že moje obsazení byl omyl, že na to nestačím a že se scény se mnou musí přetočit. Kadárovi ale z tváře úsměv nezmizel, film byl dokončený, líbil se, líbil jsem se v něm i já a ostatní si o mně začali myslet, že jsem herec. Nechal jsem je při tom a bez ostychu potom hrál i v jiných filmech, protože každá další role, i ta nejmenší, pro mne představovala malé dobrodružství. Taky jsem se přité, pro mne nezávazné činnosti, mohl koukat kolegům režisérům do jejich kuchyně. Dodnes to rád dělám. Navíc mne to moje hraní u Kadára pomohlo, že mne později při práci na Barrandově už všichni trochu znali a dobře mne přijali." (NIRO)
- Jan Kadár si do pozice pomocná režie přizval Juraje Herze na základě jeho spolupráce se Zbyňkem Brynychem. Herz měl například za úkol objevit soudce, který by u filmu působil jako odborný poradce. Herz si vyhlédl Jaroslava Blažka, který režiséra natolik uchvátil, že mu roli soudce nakonec svěřil. Jaroslav Blažek se s herci vůbec nestýkal a měl za úkol si počínat jako u skutečného soudu, takže např. pana Menzela mimo scénář napomínal, že mluví potichu. (mchnk)
Súvisiace novinky
Zemřel herec Josef Somr
Česká kinematografie v neděli přišla o jedno z velkých hereckých jmen, ve věku osmaosmdesáti let totiž odešel známý český filmový a divadelní herec Josef Somr. Mnozí diváci si na něj vzpomenou jako… (viac)
Zemřel herec Martin Štěpánek
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství herce Zdeňka Štěpánka. V mládí k herectví neinklinoval a v nultém ročníku se připravoval na studium medicíny. Odtud ale nakonec přešel na DAMU. Od… (viac)
Reklama