Obžalovaný

Tezovitá agitka proti komunistickému systému, po dramatické stránce špatně ošetřená. Už od začátku je jasné, kde mají být naše sympatie. Téměř celý film se odehrává v soudní síni při výslechu hlavního hrdiny a svědků. K tomu ale potřebujete dobré "výslechové" a "svědecké" dialogy/monology, jinak je i 90 minut moc. Těch se ovšem nedokáte, spíše jenom chudé režie a průměrných hereckých výkonů. V kontextu doby určitě chvályhodné dílo, dnes již ovšem nepříliš působivé. (19.11.2005)

Odvážná obžaloba systému v době, kdy byl systém náboženstvím. Je to sice příliš chladně vykonstruované na to, aby se povedlo diváka hluboce zainteresovat, ale neustálým přívalem zásadních informací a vyváženým použitím flashbacků vzniká dobově hodnotné a nadčasově inspirativní soudní drama. Skvělým tahem je především to, že se o postavách nic moc nedovíme a jsme nuceni vynášet vlastní soudy, byť se to pod přívalem nových zjištění občas těžko stíhá... (25.10.2018)

Film, který způsobil poprask. Novela Lenky Haškové, a tím pádem také její filmová podoba, nabývá na důležitosti díky odvaze, s jakou pojmenovává realitu své (nedávné) doby. V nemilosrdném líčení nešvarů socialistické společnosti vyplývají nepříjemné souvislosti, které vrhají špatné světlo na toho, kdo je po právu vinen – na stát, tedy stávající režim. Film otevřeně rezonuje s momentální (přítomnou) atmosférou, vyvolanou o několik let předtím Chruščovovým odhalením tzv. kultu osobnosti, s tím, jak se nejen v kultuře, ale také v politice začaly objevovat první letmé paprsky (dosud) zakázaného uvolnění. Významnou roli v tom sehrávají – lhostejno, zda v padesátých letech či později, v době Pražského jara – novináři, jejichž postoje (oficiální i ryze individuální) odrážejí myšlení tehdejší společnosti. Oběma režisérům se potom vyplatil jistý hazard s představiteli dvou hlavních rolí – Vlado Müller coby Kudrna drží opratě příběhu po celou dobu pevně v rukou a každým gestem přesvědčuje o pronikavosti svého hereckého talentu, JUDr. Blažek, skutečný soudce, filmu vtiskl punc nepředstírané autenticity, tedy to, co Obžalovaného činí zajímavým ještě dnes, v době, která dělnickou třídu poslala do propadliště dějin. (28.12.2020)

,,Víte, jaké jsou dvě etapy vývoje socialismu? První je problém růstu a druhá růst problémů!“. Kadár s Klosem se toho teda nebáli :). Obžalovaný je v našich končinách ojedinělé soudní drama, netušil jsem, že i my máme zástupce žánru, tak oblíbeného za oceánem. Kromě výtečných výkonů Vlada Müllera, Miroslava Macháčka a překvapivě také Jiřího Menzela, bych zmínil ještě drobnou roličku Josefa Somra, která byla jeho vůbec první filmovou zkušeností. Zaujal mě samotný konec, který není tak jednoduchý a dá se chápat ve více rovinách, záleží na úhlu pohledu. Ale opět mě mrzí jedna věc - film, který skoro nikdo nezná a přitom jinde by byl jistě opečovávanou klasikou (nejedná se sice o absolutní vrchol 60. let, ale kvalita je i tak na velmi vysoké úrovni). Ale možná je to tak lepší, o to větší je potom radost z objevení takových kousků. (29.12.2012)

Masitý socialistický soudní drámo o budovatelské deziluzi. Paradox obžalovaného protagonisty, který jako jediný zastupuje ideologické hledisko v byrokratickém procesu je navíc v zásadě univerzální, protože s pointou o tom, že systém potřebuje obětní beránky, kteří jsou ochotni z něj vykročit, aby ten samotný systém mohl fungovat, se můžeme setkat i u filmů z aktuálních režimů, namátkou třeba Ayerovo Street Kings. Scény z podelektrárny vysílají mocné S.T.A.L.K.E.R. vibes (20.01.2023)