Zlaté časy rozhlasu

Klasický, ale opět zase jiný Woody Allen. Vlastně to jsou střípky vzpomínek z časů, kdy v době světové války bylo rozhlasové vysílání nejmasovějším prostředkem kultury. Ano, taky mi to připomínalo Amarcord. Rodina malého chlapce (dle typických brýlí a židovského prostředí to měl být skutečně sám malý Woody) byla rozhlasem ovlivněna. Film jsem určitě neviděl poprvé, ale nyní jsem trochu musel od obrazovky odbíhat, přesto si myslím, že děj byl vedlejší a podstatný byl obraz té doby. Určitě čtyři hvězdičky. (05.04.2015)

Nostalgií prodchnuté retro s odkazy na autorovy vzpomínky z doby, kdy bylo rádio dalším členem domácnosti a hlavním zdrojem informací o okolním světě...film příjemně plyne na radiových vlnách a melodiích amerických čtyřicátých let, které propojují humorné příhody z autorova dětství...velmi pohodový a příjemný film! (25.05.2013)

"Kdo je to ta Pearl Harborova?" :-)) Krasna pocta mediu radia (zvlast z pohledu cloveka r. 2013 ze "sveta internetu"). Spousta nostalgie zacatku amer. 40. let, Allen jako vypravec sveho detstvi, plno pekne muziky (blues, jazz, salsa....), vtipne absurdni situace a jedna potrefena rodina :) Dost me prekvapilo i vystoupeni D. Keaton (po dlouhe odmlce v Allenovych filmech). Proste retro jak remen. Doporucuji konzumovat jako vzdy s cervenym vinem....nebo mozna spis doutnikem a whiskey :) Trochu to pripomina Obecnou skolu nebo Pelisky. A historka o baseballistovi byla neskutecna, jsem se malem svalil smichy (musi se to videt, jinak uzivatel "formelin" ji tu popsal i doslovne :) (29.08.2013)

80. léta Allenovi svědčila, sázel tehdy jednu pecku za druhou. Nejsem si jistý, jestli Zlaté časy rádia je jeho nejlepší snímek a po pravdě řečeno o tom pochybuji (např. Lásku a smrt mám radši), ale zcela jistě jde o jeho nejosobnější film, ve kterém vyznal lásku ke všemu, co formovalo jeho dětství a dospívání. Trochu podobné Amarcordu nebo naší Obecné škole, přinejmenším v rovině nostalgického ohlédnutí za časy dávno minulými. Allen dovedně mixuje realitu s fikcí, na svět se dívá očima trochu romantického a trochu rošťáckého kluka, který zkouší, co mu okolí dovolí. Skvělé je vyobrazení rodinných příslušníků, které si zahráli Allenovi oblíbení a dobře sehraní herci. Zvlášť part Miy Farrow a její legendární prodavačky Sally je famózní a výborná je i Dianne Wiest v roli vdavekchtivé tety. Allenovo ohlédnutí do minulosti je milé, druhá světová válka tvoří pouze okrajové pozadí a osudy hrdinů ovlivní spíš zákeřný útok Marťanů ze slavné rozhlasové hry Orsona Wellese. Zlaté časy rádia, to je skvělé retro, výborné herecké obsazení a v neposlední řadě i úžasná hudba. Celkový dojem: 85 %. (09.11.2009)

Stavbou tohoto filmu se Woody (alespoň podle mého názoru, ostatní v tom vidí Felliniho) vrátil ke svým začátkům kabaretního komika: příběh plyne jako řada desítek více či méně propojených historek spjatých s rádiem. 0Obávám se ale, že tenhle film nemůže plně docenit někdo bez znalosti použité hudby. Já jsem většinu (asi tak tři čtvrtiny) znal už dříve, takže takové "Dancing in the dark" v úvodním kvízu jsem poznal okamžitě. A pokračujeme dále: znalce určitě potěší například to, že okamžitě identifikují film, na kterém je Seth Green s Dianne Wiestovou v kině. Prostě skvělý film a pokud ovládáte dobovou americkou popkulturu, tak je dvojnásob dobrý. A co se mě týče, od Allena můj nejoblíbenější. (29.11.2005)