Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V tomto filmu se scenárista a režisér Woody Allen vrací do dob, kdy rozhlas býval ještě králem, kdy vstupoval do domácností Newyorčanů, působil na jejich sny a touhy, ovlivňoval jejich životní styl. Tvůrce se nevyhýbá prvkům nostalgie, přestože si uchovává smysl pro komediální konstrukci příběhu, zejména zřejmé je to v rovině dialogů postav. Skrze veselé i trapné osudy jedné židovské rodiny na přelomu 30. a 40. let nenápadně načrtává portrét americké společnosti, chystající se na vstup do války. Woody Allen, jenž se v obraze neobjeví (jeho hlas zazní jen v komentáři), se nechává unášet vzpomínkami na vlastní dětství. Malý chlapec zde vystupuje jako jakýsi průvodce po své poněkud ukřičené a hádavé rodině i celém rozsáhlém příbuzenstvu. Režisér buduje svět běžných, zdánlivě nedůležitých událostí, jimiž jeho hrdinové žijí a z vnějšku vstupuje společenské dění - ať již to byla legendární a šokující rozhlasová adaptace románu Války světů (budoucího filmového režiséra Orsona Wellese), přepadení Pearl Harboru Japonci, anebo vtíravé dobové reklamy. Děj je poskládán z drobných střípků, jediná větší epizoda sleduje obyčejnou dívku Sally Whiteovou (Mia Farrowová), která se ze servírky vypracuje až na rozhlasovou hvězdu. Důležitou úlohu při navození tehdejší reality má pečlivě vybraná dobová hudba, a tak tu zazní skladby známých skladatelů Colea Portera, Kurta Weilla, Rudolfa Frimla. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer 1

Recenzie (141)

gabin(a) 

všetky recenzie používateľa

Krásné retro, které obecně miluju asi stejně jako autor. Už během filmu a hlavně dlouho po něm jsem si zavzpomínala na lítání po venku a na rošťárny, co jsme vyváděli. A taky na to svoje rádio: jak jsem babičce zabavila tranzistorák, protože jedině na něm šel chytit "Laxík" a tak jsem u něho trávila večery, když to šlo, chytala angličtinu a zažila třeba začátky Michaela Jacksona (kterého ale nijak nemusím) a znám názvy všech těch srágor, co se v 80.letech hrály. Babička mi ho pak zase na chvíli sebrala, protože jedině na něm šel chytit Hlas Ameriky:-) Vždycky jsme se nějak domluvily. A myslím, že právě o to vzpomínání diváků šlo Allenovi nejvíc, aby se naladili na stejnou vlnu, vzpomněli si na všechny kamarády, známé a blízké, které třeba už čas zavál někam daleko nebo na věčnost. Líbilo se mi zachycení toho rodinného i sousedského hemžení, zmatku, ve kterém se všichni mají rádi a neztrácejí lásku a naději. A že právě tohle umí Woody zachytit snad ze všeho nejlíp! A nepotřebuje k tomu záporáky nebo katastrofy. Hrozně jsem se nachechtala u fackovací scény u rabína, ale to snad každý. Samozřejmě senzační hudba, ale to je Allena standard! ()

Matty 

všetky recenzie používateľa

Pěkný podvečer, vážení posluchači, vítejte u dalšího dílu pořadu „Woody vás baví“. Dnes se můžete těžit na skvostně nostalgické střepy a střípky z dob největší slávy rádia. Šlágry z let třicátých a čtyřicátých a slavnými rozhlasovými relacemi z týchž časů stmelené povídky bude svým charakteristickým projevem a nezaměnitelným humorem přizdobovat samotný Woody Allen. Hosty dnešního zpola-úsměvného, zpola-dojemného vyprávění budou mimo jiné roztomile naivní Mia Farrow, „věčně na ocet“ Dianne Wiest či Seth Green jako malý zrzavec se všemi předpoklady být jednou králem intelektuálského humoru. Znalci jistě ocení spjatost fiktivního příběhu (třebaže polobiografického) s realitou, zde reprezentovanou kupříkladu úryvkem z legendární rozhlasové mystifikace Orsona Wellese Válka světů. Než začneme, nemohu nevyužít možnosti „předplatit“ si váš následný zájem jednou z mnoha lahůdkových hlášek: „Sousedka měla v hlavě kovovou destičku. Nepřibližovala se k magnetům“. Přeji příjemný poslech. Apendix: Allenův nostalgický pohled na Broadway je pohledem vroucného milovníka, který rád objevuje nové, ale ještě radši vzpomíná na staré (Jeff Daniels, jenž v Purpurové růži z Káhiry hrál Toma Baxtera, tady hraje Biffa Baxtera). 80% Zajímavé komentáře: Douglas, formelin, Curunír ()

Reklama

Chrustyn 

všetky recenzie používateľa

Příjemné Allenovské retro o začátcích rozhlasu a jeho vlivu na obyčejné lidi. Téma sexu a vztahů zde nejsou na prvním místě, ale ani tentokrát nemohou chybět. Atmosféra je povedená, ale film mi přišel příšerně pomalý a chyběly mi zde nějaké pamětihodné scény nebo dialogy, kterými je neurotický Woody pověstný. ()

Vesecký 

všetky recenzie používateľa

Klasický, ale opět zase jiný Woody Allen. Vlastně to jsou střípky vzpomínek z časů, kdy v době světové války bylo rozhlasové vysílání nejmasovějším prostředkem kultury. Ano, taky mi to připomínalo Amarcord. Rodina malého chlapce (dle typických brýlí a židovského prostředí to měl být skutečně sám malý Woody) byla rozhlasem ovlivněna. Film jsem určitě neviděl poprvé, ale nyní jsem trochu musel od obrazovky odbíhat, přesto si myslím, že děj byl vedlejší a podstatný byl obraz té doby. Určitě čtyři hvězdičky. ()

Šandík 

všetky recenzie používateľa

Způsob, jakým Woody dokáže nakupit několik veselých historek, ať už vymyšlených nebo reálných, k tomu přidat hrst vlastních vzpomínek na dětství, v nichž pravděpodobně téměř nic nepřikresluje, a to celé prošpikuje holdem jednoho konkrétního masového média, aniž by v průběhu vyprávění jakýmkoli způsobem zavrávoral a byť jen na chvíli se ztratil nebo se mu to jednoduše rozsypalo, je rozhodně obdivuhodný. Ve Zlatých časech rádia najdeme nostalgii, ale také sebeironický odstup, řadu podařených komediálních situací, ale sem tam i místa značně bolavá. Allen milovanému rádiu při svém vzpomínání neodpustí nic, ani to, že je továrnou na iluze, ani to, že může velmi ubližovat, ani to, že se dá snadno a různým způsobem zneužít. Přesto je znát, že má tohle médium rozhodně velmi rád a za mnohé mu vděčí. Vždyť právě rádio jej jako malého chlapce spojovalo s "velkým světem", svou obrazovou nekonkrétností otvíralo prostor představivosti a nejrůznějším způsobem ovlivňovalo život celé řady jeho blízkých... Jistě, ten film není pouze o rádiu, je také obecně o dětství, o Allenově rodině, o neveselých válečných časech, o židovské komunitě v Americe a taky o tom, jak vnímají svět úspěšných a bohatých lidé neuspěšní a chudí. Rádio je ovšem oním leitmotivem, který to celé geniálním způsobem spojuje dohromady... "Zlaté časy" přitom fungují trochu jako cibule s jejími jednotlivými vrstvami. Někdo v nich najde prostě jen veselé historky a bude se dobře bavit, někdo další zaznamená i místa bolavá a tiše se v nich zasní, a ještě někdo další zaznamená také mezi řádky psané postřehy téměř filosofické povahy... Výborný, velmi mnohovrstevnatý a přitom dokonale prohnětený a pečlivě utvářený filmový opus... Celkový dojem. 85% Zajímavé komentáře: Blofeld, Exkvizitor, gudaulin, Tosim ()

Galéria (35)

Zaujímavosti (15)

  • Když se teta Bea vrací s jedním z nápadníků autem domů, z rádia můžeme slyšet slavnou rozhlasovou adaptaci Války světů od Orsona Wellese. (Matty)
  • Dětství malého Joea má mnohé společné rysy s dětstvím samotného Woodyho Allena: žil společně s babičkou, dědečkem, strýčky a tetami; navštěvoval hebrejskou školu; s kamarády chodíval na pláž pátrat po německých letadlech a lodích; měl tetu, která neustále navazovala nové známosti, ale nikdy se nevdala; jeho sousedi byli komunisté. (Matty)
  • Allen se sice nikdy nesnížil k tomu, aby natáčel další díly svých úspěšných filmů, Zlaté časy rádia se však místy tváří, jako by autor přepracoval scény, které nás v Annie Hall (1977) vrací do dětství hlavního hrdiny: rodičovské hádky, škola či narážky na „krásnou“ sestru. Tentokrát je ale humor kousavější. [Zdroj: Jason Bailey – kniha Woody Allen – Kompletní průvodce tvorbou] (Facillitant)

Súvisiace novinky

Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN

Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN

21.01.2011

Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (viac)

Reklama

Reklama