Zlaté časy rozhlasu

Radio Days není nejlepší z Allenovy tvorby, ale tenhle film má něco do sebe. Něco, co mě prostě nutí dát snímku lepší hodnocení. Woody vzpomíná na své dětství strávené pronásledováním německých ponorek, pozorováním nahých dam a hlavně posloucháním rádia. Možná je to ta nostalgie, která z tohoto filmu čiší z každého záběru, možná je to tím, že jsem si při filmu zavzpomínal na své dětství (byť jsem nehledal ponorky či neposlouchal tak moc rádia, jako Woody.) Takhle by to šlo, Woody. 80 %. (23.09.2012)

Sice se mi trochu přitížilo, když jsem si přečetla, že se Woody inspiroval Fellinim - ale ve výsledku je to celé jen takové hezké poslepování radio historek / rodinná freska typické židovské americké rodinky, kterou nerozhází ani 2. světová. Vypravěč je klučina jak vyšitý z Dickense / z jakékoli italské rodinné (autobiografické) nostalgie, kde se kluci věnují zejména šmírování sličných MILFek. Výprava už pomalu začíná připomínat tu dobu, ve které by se to mělo odehrávat (končíme na Silvestra 1943) a že nechybí Woodyho oblíbenkyně Mia Farrow a Dianne Wiest, dá se to zkonzumovat. Hlavně by se na to měl podívat ale pan Troška a uvědomit si, že i takhle je možné sestavit film z anekdot, dokonce anekdot na jediné téma. A jde to. (18.05.2013)

Krásna spomienková udalosť. Vraciame sa k pôvodným skečom Woodyho Allena, kde je jeden vtip a jedna nepravdepodobná epizóda nahromadená jedna na druhú. A páči sa mi to. Nemá to síce ucelenú štruktúru, ale má to atmosféru neskorších Woodyho veľdiel a pritom niečo z jeho pôvodnej originálnosti. Množstvo epizódnych postavičiek a množstvo skvelých nápadov a odkazov na históriu. Wellsova Vojna svetov je podporená parádnou scénou. Vidno, že Woody vie spájať prirodzené momenty a robiť z nich niečo viac. Páčilo sa mi to a kopec krát som sa nasmial. Jeden z ďalších filmov v ktorých Woody ( aj ako rozprávač) kraľuje. (23.04.2014)

Stavbou tohoto filmu se Woody (alespoň podle mého názoru, ostatní v tom vidí Felliniho) vrátil ke svým začátkům kabaretního komika: příběh plyne jako řada desítek více či méně propojených historek spjatých s rádiem. 0Obávám se ale, že tenhle film nemůže plně docenit někdo bez znalosti použité hudby. Já jsem většinu (asi tak tři čtvrtiny) znal už dříve, takže takové "Dancing in the dark" v úvodním kvízu jsem poznal okamžitě. A pokračujeme dále: znalce určitě potěší například to, že okamžitě identifikují film, na kterém je Seth Green s Dianne Wiestovou v kině. Prostě skvělý film a pokud ovládáte dobovou americkou popkulturu, tak je dvojnásob dobrý. A co se mě týče, od Allena můj nejoblíbenější. (29.11.2005)

Allen se tentokrát vyznamenal především námětem. Vzal své vzpomínky na dětství a různé skečovité scénky a všechno poslepoval do nostalgické koláže, jejímž pojivem je vysílání rádia coby média, jež nejen doprovází, ale i určuje osudy postav. Díky téhle koncepci pak film může sledovat několik dějových rovin a přepínat z veselé do posmutnělé atmosféry, aniž by to působilo rušivě, neboť zde vlastně není hlavní rolí nějaká postava, ale právě rádio. Vymyslet na takovýchto základech film, který by držel pohromadě a fungoval by, je obdivuhodné. (21.11.2011)