Zlaté časy rozhlasu

Krásné retro, které obecně miluju asi stejně jako autor. Už během filmu a hlavně dlouho po něm jsem si zavzpomínala na lítání po venku a na rošťárny, co jsme vyváděli. A taky na to svoje rádio: jak jsem babičce zabavila tranzistorák, protože jedině na něm šel chytit "Laxík" a tak jsem u něho trávila večery, když to šlo, chytala angličtinu a zažila třeba začátky Michaela Jacksona (kterého ale nijak nemusím) a znám názvy všech těch srágor, co se v 80.letech hrály. Babička mi ho pak zase na chvíli sebrala, protože jedině na něm šel chytit Hlas Ameriky:-) Vždycky jsme se nějak domluvily. A myslím, že právě o to vzpomínání diváků šlo Allenovi nejvíc, aby se naladili na stejnou vlnu, vzpomněli si na všechny kamarády, známé a blízké, které třeba už čas zavál někam daleko nebo na věčnost. Líbilo se mi zachycení toho rodinného i sousedského hemžení, zmatku, ve kterém se všichni mají rádi a neztrácejí lásku a naději. A že právě tohle umí Woody zachytit snad ze všeho nejlíp! A nepotřebuje k tomu záporáky nebo katastrofy. Hrozně jsem se nachechtala u fackovací scény u rabína, ale to snad každý. Samozřejmě senzační hudba, ale to je Allena standard! (14.03.2012)

Upraveno v říjnu 2020. Zlaté časy rádia jsou čiperně uličnickou vzpomínkou klauna na vlastní dětství v šibalském opojení životem. Klaun ani v nostalgickém ohlédnutí nezapomíná na své ztřeštěné kousky, karikaturní odlehčení a rozveselenou snůšku bezbřehé radosti při hltání života a jeho anekdotických nezbedností. Klaunovo rozjímání nad minulostí se rozhlíží kolem nejpopulárnějšího média času jeho dětského seznamování se s životem, ostatně i v mém klukovském věku sehrálo rádio důležitou úlohu. Mekkou doby je olbřímí hudební síň Radio City Music Hall a vládcem rozhlasový koncern a výrobce rádií RCA. Klaun v povznesené náladě připomene i přelomové činy rozhlasového vysílání, s nezměrnou chutí nahlíží i do vlastních rodinných řad a nevynechává ani hudební hitovky od veličin doby, jako byl Glenn Miller, Benny Goodman, Duke Ellington a mnoho dalších. Woody Allen se vzrušením, klukovinami a rozverností baví a rozjásaně vše doprovází. Očima, pozorující ty křehké nezbednosti života, je Joe (příjemný Seth Green), klaunovo dětské já. A jako správný kluk rozpoznává život i za cenu neshod, uličnických extází a nesmlouvavého výchovného doporučování. Důležitou postavou filmu je Martin (zajímavý Michael Tucker), Joeův otec, bez hrdosti na to své taxikářské povolání. Neméně důležitou postavou je též Tess (příjemná Julie Kavner), Joeova matka s pragmaticky vystřízlivělým pohledem na život, manželství a rodinu. Významnou postavou je Sally White (velmi zajímavá Mia Farrow), naivní prodavačka cigaret a doutníků s obětavě svéráznou cestičkou za slávou a popularitou. A k výraznějším postavám patří také Bea (pozoruhodná Dianne Wiest), teta v romantickém snění a očekávání velikánské lásky. Z rozhlasových osobností: prťavý idol kluků Maskovaný mstitel (Wallace Shawn), neodbytně záletný Roger Daley (David Warrilow), jeho manželka Irene Draper (Julie Kurnitz), k bdělosti ve válečném času vyzývající Biff Baxter (Jeff Daniels), konferenciér soutěže Stříbrný dolar (Tony Roberts), či moderátor soutěže hudební hádanky (Don Pardo). Z dalších členů rodiny: ryby donášející tlustý strýc Abe (Josh Mostel), jeho nespokojená žena Ceil (Renée Lippin), či bezstarostná sestřenice Ruthie (Joy Newman). Z dalších rolí: přísný rabín Baumel (Kenneth Mars), gangsterský zabiják Rocco (Danny Aiello), jeho soucitná matička (Gina DeAngelis), ten nejodolnější baseballista Kirby Kyle (Brian Mannain), z invaze marťanů vyděšený Bein nápadník Sidney Manulis (Andrew B. Clark), ženatý Bein milenec Sy (Richard Portnow), či obnažený učitelský záskok, slečna Gordon (Sydney Blake). Film Zlaté časy rádia jest příjemně odlehčeným ohlédnutím za dětstvím nezbedného klauna. Rozkošně pružné filmové pobavení. (18.05.2011)

Pěkný podvečer, vážení posluchači, vítejte u dalšího dílu pořadu „Woody vás baví“. Dnes se můžete těžit na skvostně nostalgické střepy a střípky z dob největší slávy rádia. Šlágry z let třicátých a čtyřicátých a slavnými rozhlasovými relacemi z týchž časů stmelené povídky bude svým charakteristickým projevem a nezaměnitelným humorem přizdobovat samotný Woody Allen. Hosty dnešního zpola-úsměvného, zpola-dojemného vyprávění budou mimo jiné roztomile naivní Mia Farrow, „věčně na ocet“ Dianne Wiest či Seth Green jako malý zrzavec se všemi předpoklady být jednou králem intelektuálského humoru. Znalci jistě ocení spjatost fiktivního příběhu (třebaže polobiografického) s realitou, zde reprezentovanou kupříkladu úryvkem z legendární rozhlasové mystifikace Orsona Wellese Válka světů. Než začneme, nemohu nevyužít možnosti „předplatit“ si váš následný zájem jednou z mnoha lahůdkových hlášek: „Sousedka měla v hlavě kovovou destičku. Nepřibližovala se k magnetům“. Přeji příjemný poslech. Apendix: Allenův nostalgický pohled na Broadway je pohledem vroucného milovníka, který rád objevuje nové, ale ještě radši vzpomíná na staré (Jeff Daniels, jenž v Purpurové růži z Káhiry hrál Toma Baxtera, tady hraje Biffa Baxtera). 80% Zajímavé komentáře: Douglas, formelin, Curunír (21.08.2008)

Krásna spomienková udalosť. Vraciame sa k pôvodným skečom Woodyho Allena, kde je jeden vtip a jedna nepravdepodobná epizóda nahromadená jedna na druhú. A páči sa mi to. Nemá to síce ucelenú štruktúru, ale má to atmosféru neskorších Woodyho veľdiel a pritom niečo z jeho pôvodnej originálnosti. Množstvo epizódnych postavičiek a množstvo skvelých nápadov a odkazov na históriu. Wellsova Vojna svetov je podporená parádnou scénou. Vidno, že Woody vie spájať prirodzené momenty a robiť z nich niečo viac. Páčilo sa mi to a kopec krát som sa nasmial. Jeden z ďalších filmov v ktorých Woody ( aj ako rozprávač) kraľuje. (23.04.2014)

Ne zcela typická Allenovka, jednak proto, že chybí sám Woody Allen, ale hlavně, protože jsem nějak postrádal ty klasické prvky charakterizující Woodyho tvorbu - filozofické řečnění a všudypřítomný humor... Jako jo, ten se tam ještě jakš takš vyskytoval, ale nebylo to úplně ono, holt jsem zvyklý na lepší. Tento film je prostě především o vzpomínkách a jelikož já jsem na vzpomínání asi ještě mladý (19), tak musím být při hodnocení trochu přísnější a "Jestli se ti to nelíbí tak si běž pustit plyn." :) 7/10 (02.03.2008)