Obchod na korze

No, bratia Slováci, pěkně jste to vedli... Už jen slyšet sloven(št/č)inu ve filmu je skvělé, Čech má v dnešní době kontakt s jazykem našich bratrů už jen díky Elánu a Horkýžům. Na všemi vychvalovaném finále mne trochu vadila uřvanost našeho milého, čím dál opilejšího arizátora Tona Brtka. Mne spíše zaujala proměna jeho ženy z obyčejné gazdiny na celkem silného antisemitu. Rozepisovat se tu o silném příběhu a hereckých výkonech pozbývá významu... 100% (22.10.2012)

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)

Tak jsem konečně zaplnil mezeru a souhlasím, že je to určitě jeden z nejzásadnějších filmů v čs kinematografii. Hlavní hrdina je víceméně hozen do bažin a ať už udělá to nebo to, tak je to špatně. Plný počet nedám jenom za to, že úplný konec filmu jsem odhadnul dopředu i když to to celkově depresivní vyznění filmu podporuje.90% (02.04.2020)

Jo. Tak jsem viděl Obchod na korze. "Nejlepší film Československé historie." Super, a to říká jako kdo? Od začátku se to táhne jako přilepená zvýkačka, "krátko-zobáková" slovenština mi trhala uši a slizký Jozef "pane Košťááááál" Kroner v hlavní roli! Žádnou spešl atmosféru jsem nezaznamenal, film mě nechal klidným od začátku do konce a už bych ho nikdy vidět nechtěl. Slabé tři hvězdičky. (11.12.2008)

Scénář: Ladislav Grosman, Ján Kadár, Elmar Klos .. Zlo vzniká ze strachu. Danajský to dar, taková prohitlerovská trafika. Navíc, když je i se starou bábou, která pranic nechápe princip arizace v hluboce fašistickém Slovensku. Fantastický Jozef Kroner a Ida Kaminska v hutném příběhu černé minulosti našich slovenských bratrů. Obchod na korze jest nelibý pohled do těchto dějin a na věčné časy bude připomínat lehkovážnost a fatálnost tehdejších rozhodnutí. Vyprávění začíná zlehka, prostupuje jím humorná lehkost ze života manželského páru, ale spád následných událostí, které prostého Tona Brtka cupují v jeho rozpolcenosti, dělá ze snímku zatraceně tragickou a velice působivou podívanou. (02.10.2007)