Hudba z Marsu

Je to trapnější, než se na první pohled zdá. Socialistická estráda z 50. let, kdy i topič může být profesorem (pak se to trošku zvrtlo v normalizaci, kde zase i profesor mohl být topičem). Fakt, že v ní hraje dobový herecký výkvět, není důvod, proč ji brát na milost, například role Oldřicha Nového, který vlastně hraje sám sebe, je spíš nešťastná. Trošku reflexe tehdejší doby si sice tvůrci dovolili ("Na člověka najíždíme příští čtvrtletí" apod.), ale moc jí tam není. Druhá polovina je pak už úplně debilní, tam dojde i na slepici strýčka Jedličky a závěrečnou agitku (25.07.2011)

Hvězdu za Oldřicha Nového a taky tak trochu za komentář Oskara - ano přesně to samé si myslím a jsem jedině rád, že to pro Oldřicha Nového (který byl na rozdíl od většiny ostatních herců charakterní člověk) nebyla konečná, ale potěšil nás svým obvyklým způsobem alespoň ještě o řadu let později ve Světácích nebo televizní a nesmrtelné Normální rodince... (26.02.2019)

Výborná česká komedie. Určitě jedna z těch lepších neli nejlepších. Páni Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos natočili skvělý snímek se skvělým hereckým obsazením a hodnotitelům, kteří snímek zatracují, zřejmě unikla mimo jiné nádherná parodie na neschopné, nebo všeho schopné, ministerské úředníčky, skvěle zosobněné Františkem Filipovským, který diriguje stejně neschopného ministra v podání Otomara Krejču. Na tehdejší dobu hodně odvážný počin od těchto dvou Pánů Režisérů. Z tohoto pohledu je snímek hodně nadčasový. (19.04.2012)

Film jistě nedosahuje takových kvalit, aby soupeřil s těmi nejlepšími exempláři své doby, nicméně jsem velice zklamán, že někteří místní experti na politickou situaci hodnotí odpadem. Takové strhání vesměs pěkné hudební komedie je velmi smutné. Ano, je v tom cítit vliv smýšlení soudruhů, ale copak je to tak špatný film? Nemyslím si. Tak musím malinko přidat v hodnocení, abych vylepšil ten nespravedlivý průměr. 75% (28.10.2016)

Mám rád odvahu a zásadovost Marty Semelové a celkově se mi zamlouvá i homo sovieticus, zvláště z poválečné éry prosperity a „optimistického festivismu“ (Jiří Tomáš Kotalík 24. 10. 2011 v Historie.cs/Socialistický realismus), protože je to konečně člověk vyléčený z toho, aby pořád jenom prahnul a pasivně, pacifisticky pozoroval, jak mu potomci mřou hlady; člověk, který pochopil, že co si myslel o ráji, je pouze představa utvářená jeho primitivními sekulárními zájmy, a že ho vlastně „milost boží“ nijak nedojímá. Dojímá ho cihla, horká klobása, město, Neumannova Továrna (Kniha lesů, vod a strání; 1914). V koruně stromu spatří Hanka dědečka: „To koukáte, děvenko, že? U nás jste v ráji a já jsem tu Pán Bůh. Totiž víc než Pán Bůh, já jsem tu předseda družstva.“ (29.12.2014)