Matrix Resurrections

Když jsem viděl hodnocení u pokračování na můj oblíbený film, bylo mi hned jasné, že rozhodně nepůjde o nic velkolepého. Díky nehasnoucí slávě původní trilogie jsem se však přeci jen rozhodl kouknout. Bezpochyby jsem očekával alespoň, že se u novodobého filmu podobného kalibru mohu spolehnout na prvotřídní efekty a nápadité choreografie bojových scén. Úvod díla byl velice zmatečný a po chvíli se ustálil do velice prapodivné a ubíjející rutiny Tomase Andersona. Ihned jsem pochopil, proč má tento film pouhých 54%, ale pozor! Následně, nutno dodat, po velice předvídatelném zvratu se příběh rozjede a je to opět ten starý dobrý Matrix. Nu alespoň tak trochu..... Keanu je již poměrně starý a chlupatý, kostýmy jsou příšerné a nepochopitelně pestré (ostatně jako celý nový svět) a bojové scény nejsou ani trochu nápadité a působí spíše jako z o něco lepšího béčka. Prokousat se touto dvou a půl hodinovou napodobeninou Matrixu nakonec nebylo až tak jednoduché. A poslední, i když stále velmi spornou hvězdu nakonec vykouzlil až vcelku povedený závěr, jenž div nezabrousil do hororového zombie žánru. Závěrečné shrnutí: Tento film byl v naprosto každém ohledu horší a dle mého neměl být nikdy natočený, neboť pouze špiní dobré jméno této kultovky. 51% (26.12.2021)

Z "reálný svět je iluze?" do "Matrix je iluze?" a možná zase zpátky, přičemž zásadním zůstává umění iluzím vládnout. Třeba i iluzím diváka, kterej se napřed tetelí radostí/nebetyčně se nasírá při úvodní dekonstrukci Matrix trilogie, aby se pak vracel/nevracel ke starým dobrým známým. Tenhle film je podvraťák, kterej kouše svý praotce do zadku a zároveň nepopírá, že má jejich geny; funguje jako glosa, satira, variace a zároveň dává v kontextu univerza smysl + plynule na něj navazuje, přestože to kdekdo nevydejchá. Není to win-win, ale je to dobrý! Bavil jsem se - možná i proto, že mě stará trilogie zase tolik nebrala a řadím se k sortě lidí, kteří opakovaně koukaj jen na jedničku. Edit. Vyprchalo rychle, škoda. (26.12.2021)

Možná v jiném světě, nebo realitě, kde by neexistovaly předešlé tři filmy, by to v dnešní době byla wow moderní a progresivní pecka se všemi těmi trademarky, co dneska tak moc frčí, nebo hollywoodští tvůrci chtějí, aby frčely. Ovšem vzhledem k tomu, že původní trilogie existuje, je čtyřka svým příběhovým komplotem napůl výsměch a napůl facka celému matrixovskému univerzu. V podstatě tři filmy shrnuté do jednoho naprosto zbytečného rebootu s odstupem 20ti let - jak osvěžující. Doufám, že si to po dvaceti letech nedá děda s babkou znovu - ten důvod proč se vždycky nějaký najde, vždyť je to přece love story. (09.01.2022)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)