VOD (2)
Obsahy(2)
Dvadsať rokov po udalostiach Matrix Revolutions žije Neo zdanlivo obyčajný život ako Thomas A. Anderson v San Franciscu, kde mu jeho terapeut predpisuje modré kapsule. Ani on, ani Trinity sa navzájom nespoznávajú. Morpheus mu však ponúkne červenú kapsulu a znovu otvorí jeho myseľ svetu Matrixu. (Continental film)
Videá (3)
Recenzie (1 193)
Nový Matrix nejdřív slibuje spoustu zajímavých a nových nápadů a potenciálně originální vývoj hlavního hrdiny i celého světa, aby se v půlce proměnil v lehce smutnou podívanou od režisérky, která není schopná žádný z těch nápadů dotáhnout do konce a dovede vytvořit je nepříliš nápaditou variaci na to, co jsme už viděli. O to horší je, že se celou dobu Matrix vehementně pokouší tvářit jako něco novátorského, ironického a odvážného. Ovšem touha vysmívat se hollywoodským blockbusterům a posedlosti sequely a zároveň touha být součástí toho všeho a taky si urvat kus tržebního koláče, působí nakonec poněkud trapně. ()
Matrix: Déjà vu. Nečekaně mě to bavilo, dokonce víc než kdysi trojka. A to přes to, že jde o jakýsi přízračný poloremake, který postrádá vizuál původní trilogie, revoluční nebo aspoň wow efekty (nedostaneme pořádně ani ty staré) i akční orgie (akce je tu tragicky nevýrazná) ani Fishburnea s Weavingem v jejich ikonických rolích. Pořád ale na člověka dýchne ten mýtus, romance Nea a Trinity a bavily mě všechny ty odkazy, posuny a metakomentáře i Harrisův záporák. Žádná revoluce, jen nostalgie a blockbusterová podivnost roku. ()
Pro polibek šel bych iluzí kraj, au. Reboot značky je to, ač dlouho nebyl nepřiznaný, ale opakující se motivy i scény jsou až ochotnicky parodické, ale šlo by to ustát, kdyby... Jenže je obrovská škoda, že zde není jediná nová geniální myšlenka, geniální scéna, geniální hudba, geniální nápad, geniální akce. Prostě nic, díky čemu by se dalo k Matrix 4 s radostí a chutí ještě někdy znovu vrátit. Jde jen o další kvalitativní sešup značky níže a ukazkové tvůrčí zoufalství za velké peníze. Překvapení roku. ()
Čtvrtý "Matrix" přichází s ambicí ukázat, co se od zdánlivě posledního Neova vydechnutí událo ve všech světech, tedy ne jen těch filmových uvnitř "Matrixů" a v Matrixu, ale také těch filmařských i diváckých vně. Jenže mnohem podnětnější než to, co nový film doslovně předkládá v konkrétních dialozích a scénách, se ukazuje to, co zpřítomňuje mimoděk. Hodně se vyzdvihuje, jak si Lana s předjímanou absolutní tvůrčí kontrolou dovolila drzý vtípek na úkor Hollywoodu a jeho soudobých trendů a honby za diváckým komfortem. Navzdory všemu ovšem "Matrix Resurrections" nepředstavuje zvěstovanou anomálii, ale nakonec zůstává do značné míry jen dalším projevem systému. Největším výrazem tvůrčí svobody v rámci matrixové franšízy zůstává jurodivý třetí díl, který zcela navzdory všemu a všem kráčí svou prozářenou cestou techno-new age étosu a estetiky ve stylu Strážné věže. Nový "Matrix" naopak pozoruhodně všechny tyto roviny ignoruje. Namísto spirituality a filosofie se babrá v otázkách ryze světských, a to navíc virtuálních. Ale zatímco pro někoho toto bude potvrzením úpadku dnešního světa z výšin myšlení do sebezahleděného předvádění vlastní rádoby sofistikovanosti, o krok dál se nám může vyjevit snaha o probuzení právě onoho dnešního světa. Religionističtí vykladači původní trilogie, podle kterých její díly korespondují se stupni prozření, rozporování a osvícení, to mohou vnímat jako zpátečnický krok, že se série z nirvány vrací zpět k věcem přízemním; zpět na ten marketingově proklamovaný začátek. Právě že to možná je přesně ono, co dnešní svět potřebuje. Ne přejímat starého mesiáše ze staré doby, ale pochopit, že současná fáze společnosti není pořád žádnou dokonalostí, že pravý progres - technický i myšlenkový -nikdy nekončí, respektive že jsme v lepším případě pořád jen na začátku, pouze s posunutou startovní pozicí. Podobně je tomu pak i se vším, co od nového "Matrixu" diváci očekávají - alespoň ve smyslu našich očekávání a toho, kam naopak míří Lana Wachowski. Kdo si předchozí tři díly spojuje s inovací, respektive progresem v oblasti akčních scén, ten bude rozčarován či vyloženě nasraný tím, jak se mu čtyřka konfrontačně vysmívá. Kdo ale od tvorby Wachowských očekává právě ono kráčení novými směry (na základě asimilace pokroku učiněného jinými dříve), zklamán nebude. Wachowské už dávno nezajímají akční scény, ale možnosti vyprávění a zobrazení pohybu, ideálně pak skloubení obojího. Proto sice může zarazit, že "Matrix Resurrections" pramálo využívá Reevesovo nalevelování fyzických dovedností z let práce na sérii "John Wick". Některé akční scény dokonce působí vyloženě odfláknuté. Ale z celkového pohledu lze spíše říci, že korespondují s postupným rozpomínáním se Nea na jeho schopnosti a že jim právě už nejde o to, dělat z akce atrakci, protože to už tu bylo. O to víc film fascinuje v klíčové časově i prostorově rozložené dialogové scéně a jejích variacích, kde se koná ona revoluce výrazových prostředků. Čtvrtý "Matrix" je v mnoha ohledech ještě rozkolísanější a v jednotlivostech problematičtější jízda než poslední projekty Wachowských před ním, ale opět platí, že přináší něco nového, neviděného, fascinujícího a podnětného. () (menej) (viac)
Tuhle bitvu podle mě nešlo vyhrát – kolem Matrixu se v posledních dvou dekádách vytvořila tak silná fanouškovská základna, že snad ani nebylo možné přijít s pokračováním, které by důstojně navázalo na myšlenkový odkaz tohoto prototypického postmoderního světa a zároveň představovalo obdobnou choreograficko-kompoziční revoluci jako (minimálně) první díl. Samozřejmě nemám problém uznat, že by to Lana Wachowski už ani nedokázala, jelikož její post-matrixovská tvorba vyvolává hlavně kroucení hlavou, ale o to víc jsem se bavil nad tím, co s tímhle tak trochu nechtěným pokračováním provedla. Akce je skutečně druhořadá, a to jak z hlediska důležitosti, tak bohužel i kvality – bitky a přestřelky jsou poměrně líné, nevýrazné, nezajímavé. V jiných ohledech mě však Wachowski šokovala pozitivně. Práce s monstrózní matrixovskou mytologií zdatně balancuje na hraně sebeparodie, sebereflexe i dalšího rozvoje. Výsledek je poměrně rozklížený, jelikož sestává ze dvou značně odlišných polovin, navíc protkávaných občasnými obskurními momenty. Přesto jsem se většinu stopáže bavil, cenil si tvůrčí odvahy a nespoutanosti, neochoty naplňovat očekávání, a především tvrdošíjnosti, s jakou Wachowski dokázala do vysokorozpočtového filmu protlačit svá osobní témata a za velké peníze natočit v jádru příjemně staromilské melodrama. Více zde. ()
Galéria (52)
Zaujímavosti (26)
- První díl (1999) končí písní „Wake Up“ od kapely Rage Against The Machine. Tento díl uzavírá stejná píseň, avšak v podání kapely Brass Against. (efenberger)
- Manžela Tiffany (Carrie-Anne Moss) hraje režisér Chad Stahelski, který má na svědomí akční sérii John Wick s Keanu Reevesem. (NiWi)
- Keanu Reeves před natáčením vysvětlil, proč se vrátil do role Nea: „Lana Wachowski napsala krásný scénář a úžasný příběh, který ve mně rezonoval. Proto se vracím. Znovu s Lanou pracovat je skvělé a její film má podle mě rozhodně co říct. Je plný důležitých myšlenek, které stojí za vyslechnutí.“ (Geralt z Rivie)
Reklama