Zlatí úhoři

U málokterého českého spisovatele je umělecká tvorba tak jednoznačně a přímočaře propojena s osobními osudy tvůrce, jako je tomu u Oty Pavla. Dlouhá desetiletí zrály v hlavě uznávaného sportovního reportéra náměty na povídky, které měly tak hluboce zapůsobit na čtenářskou veřejnost. Dlouhé roky syn obchodního cestujícího na své dětství a mládí strávené u rybníků v Buštěhradu, na březích řeky Berounky a v křivoklátských lesích jen vzpomínal. Počátkem sedmdesátých let pak plody svého nezměrného úsilí vydal, byť to zprvu byly jen útlé povídky, ale i do nich Pavel vložil všechny životní vzestupy a pády, všechny radosti i strasti, všechny city, které člověka provázejí jeho cestou životem. Dominující postavou jeho literárního díla je postava Pavlova otce, téměř renesančního člověka plného ztřeštěných nápadů, osobního šarmu a neutuchající aktivity, po jehož boku stojí něžná, citlivá a s osudem smířená matka. Zlatí úhoři jsou pak symbolem něčeho zdánlivě nedosažitelného, vzácného, něčeho, za čím je třeba jít celý život. Zároveň jsou dárkem spisovatelovu otci. I když řezník úhoře, chycené s obrovskou námahou i štěstím, nakonec přesolí, tatínek dárek ocení a poté zve pravidelně syna na úhoře. Jedenáctkrát. Tolikrát, kolik jich k narozeninám předtím dostal. Nechce zemřít s vědomím, že by někomu něco dlužil. Režisér Karel Kachyňa dokázal všechny tyto rysy citlivě a téměř lyricky vystihnout (stejně osobitý je také pozdější celovečerní film Smrt krásných srnců, 1986). Nad čím se divákovi tají dech, je herecký výkon Vladimíra Menšíka v roli tatínka malého Prdelky, který se s obdivuhodnou silou dokázal povznést nad své předchozí šaškování a vytvořil hluboce dojímavý portrét člověka, kterému doba bere to nejcennější. Velice vyrovnaným partnerem je překvapivě malý Martin Mikuláš, standardně mistrovské je vykreslení mlčenlivého převozníka Proška Rudolfem Hrušínským. Apoteóza souznění člověka s přírodou, snivé vpomínky na dětství, hold obyčejným, ale i statečným a ryzím lidem - tak by bylo možné shrnout poslání Pavlových próz. Křišťálově čisté a svobodou, nevázanou hravostí, chápavou laskavostí i charakterovou pevností naplněné povídky Oty Pavla působily v literárním suchopáru první poloviny sedmdesátých let jako kapky rosy svlažující unavené a na duchu skleslé poutníky v poušti. A ještě něco tu je: touha vrátit se alespoň na chvíli do oněch časů, kdy příroda lidi oslovovala a člověk se dokázal usmát na člověka. Zřejmě zde spisovatel zaťukal na něco pradávného, co je zapsáno hluboko v duši každého z nás a co dokáže vyvolat jen skutečný umělec. A pak snad není zapotřebí sáhodlouze analyzovat a snažit se úporně - a patrně zbytečně - takový pocit vystihnout. Stačí jen, že o něm víme. A také o knize či filmu, který ho dokáže vyvolat. (14.06.2010)

Nádherné poetické zpracování podtrhuje celkovou upřímnost tohoto silného naturalistického snímku Karla Kachyni. Inspirace tvorbou Oty Pavla je sice cítit, ale pro mne je to málo. Námět je velice silný, ovšem né již tak originální, je bohužel celkem otřelý a to je škoda. Právě díky tomu je na mne snímek natur až moc a chybí postupná gradace. Přes všechny kvality tohoto díla jsem cítil až moc velkou celkovou rozplyzlost.To ovšem asi patří ke Kachyňovi. Můj vkus to úplně přesně však není. (30.04.2012)

První Kachyňovo zpracování námětu Oty Pavla. Poetika Pavlových povídek je citlivě a se srdcem zpracována ve filmu. Určitě za to může taktéž skvělé herecké obsazení. Zde si neodpostím jedno ale...druhý Kachyňův film podle Oty Pavla - Smrt krásných srnců - je podle mého názoru lepší a to díky Karlu Heřmánkovi. Ačkoliv si myslím, že Menšík je lepší herec než Heřmánek, tak druhý jmenovaný dal do natáčení více sebe, více srdce. Také mi neseděl v manželském páru k Slávce Špánkové. Ovšem Rudof Hrušínský jako převozník Prošek, to je prostě geniální spojení, i když v tomto filmu mi připadal nevrlý více, než bych ho rád viděl. Poznámka na konec: Berounka je stále krásná a stále má to kouzlo, které je zde už navždy zachyceno obrazem, jeďte se přesvědčit, stojí za to :-) (04.07.2010)

Filmová verze knížky Oty Pavla Jak jsem potkal ryby v podání Karla Kachyni je příběhem tří dětí,rodičů a jednoho strýčka a jejich zážitky na vesnici...je příběhem lásky,obětování,citů a hlavně pojednává o válce...Skvělý Rudolf Hrušínský a také Vladimír Menšík kralují tomuto filmu spolu s dětskými herci...dojemné a okouzlující!!!! (16.10.2005)

Oslavných proslovů je v komentářích k tomuto filmu víc než dost a bylo by naprosto zbytečné psát tady další a další nová oslavná slova. Jen můžu dodat pouze jediné. Kachyňa byl jedním z našich nejlepších režisérů, ne-li doslova režisérem nejlepším. Je velká škoda, že při dnešní záplavě trhu s DVD všemožných hodnotových kvalit se objevuje v prodeji jen nepatrná část Kachyňových výtvorů. A tak nám, obdivovatelům Kachyňova díla nezbývá, než se spokojovat s poměrně nekvalitními záznamy z TV. A to je škoda. Podprůměrné akční filmy ze zahraničí se válejí na kdejakém pultě trafiky a to, o co by měl tuzemský obdivovatel hodnotných českých filmů zájem v obrazové kvalitě DVD není k mání. (27.08.2007)