Teroristka

Teroristka zaujme zejména černohumornou atmosférou a nepředvídatelným scénářem. Celému filmu vévodí (v nejednom slova smyslu) ostřílená Iva Janžurová, paní Herečka, jejíž postava se na stará kolena rozhodne vzít spravedlnost do svých (lehce se třesoucích) rukou, ať to stojí, co to stojí. Nicméně i ostatní členové hereckého ánsámblu předvedli přesvědčivé výkony, od arcišmejda Hofmanna, přes rajdu Vilhelmovou, až po na smrt nemocnou a děsivě vypadající Holubovou. Vrchol filmu byla rozhodně konfrontace mezi Marií s Machem, následovaná nevyhnutelným koncem. V závěrečné třetině jsem si nemohl nevšimnout nepřehlédnutelné podobnosti s Univerzální uklízečkou - Janžurka alias česká Maggie Smith. (07.04.2019)

Dost a hlavně nepříjemně mě překvapilo, jak dokázal režisér jednoho z nejlepších českých filmů posledních dvou dekád (Teorie tygra) natočit, tak nevýrazný, nudný a v některých ohledech i hloupý film, jako je právě Teroristka. I přes výborné obsazení je film až překvapivě nudný a absolutně nevtipný a po celou dobu jsem nechápal tvůrčí zájem. (17.12.2019)

Po dlhej dobe som si v televízii pozrel film a spočiatku som mal pocit, že toho budem veľmi ľutovať. Zápletka mi prišla nemastná neslaná a miestami som sa z vykalkulovaného správania babičky verzus dedinského/mafiánskeho zlosyna cítil trápne. Asi v polovici snímky som si však na postavy začal zvykať, pričom niektoré čiernohumorné scény stáli naozaj za to. Poslednú tretinu stopáže (domový dialóg) som si už vyslovene užil. Škoda, že úvodná polovica Teroristky pôsobí dojmom blbosti pre znudených a nenáročných divákov (prevažne z radov dôchodcov). (29.09.2020)

Nemůžu říct, že jsem se nesmála. Smála jsem se dokonce docela dost – vtipným hercům ve vtipných situacích. Ovšem jako celek je Teroristka spíš odpudivá. Když si dělám z něčeho šoufky, poněvadž je to úplně choré, opravdu nad tímtéž nechci vzápětí spiklenecky pomrkávat nebo se dojímat, jak mě k tomu tento film opakovaně nutil. Je mi z toho fakt úzko. (30.04.2019)

Film, který v rozhodujících chvílích utíká k nadsázce jako k argumentu své neškodnosti, i když veškeré implikace jsou totalitárně děsivé. Táhnou to herci, kterým se občas povede vtip, ale je fakt strašidelné, jak moc se u toho lidi chtějí smát. Sice jsem z toho neměl morální kocovinu jako z Teorie tygra, to ale především proto, že mi nebylo jasné, co z filmu má přesně vyplývat. Jak moc se snaží vztahovat k našemu světu a jak moc chce čerpat z frustrace lidí? Protože to očividně dělá, ale v jaké míře a proč vlastně? Není nic horšího než představa "obyčejných slušných lidí, co berou spravedlnost do vlastní ruky", protože kam to může vést, jsme viděli nedávno, když se jiný senior stal prvním českým teroristou a málem to vedlo ke smrti desítek nevinných. Pán to taky myslel dobře a taky myslel na přežití svojí komunity, kterou je potřeba ochránit proti iluzorním a karikovaným "vetřelcům". Měl jsem možnost po filmu debatovat s diváky v rámci akce Bio skeptik Městské knihovny, kde se všichni hlásili k tomu, že 1) veškeré násilí ve filmu je nadsázka a nemá být bráno vážně a 2) poučení filmu je, že lidi musí dodržovat pospolitost a přiměřenými prostředky se bránit. Což je nesmírně bizarní, protože film nenabízí jediný "přiměřený prostředek" a veškerá řešení jsou založena na zcela nadměrném násilí (které podle diváků nic neznamená) nebo náhodě - a nikdo z přítomných nebyl schopný ten rozpor nějak komentovat. (Dál spolery.) Teroristka nabízí problém a protože nechce z Janžurové udělat vražedkyni, volí deus ex machinu, která vše vyřeší. To nechává konflikt v podstatě otevřený a odpověď nenabízí - a před titulky je naznačeno, že se systém uzavřel do nekonečného cyklu, kdy vyhrožovat násilím je jediné, co může alespoň hypoteticky vést ke zlepšení systému. Což by asi mohl být platný politický statement, kdyby si ho film uvědomoval. Jenže protože hranice nadsázky, parodie a výpovědi jsou (záměrně?) zcela zamlžené a neexistující (aby se filmu nedalo nic vytknout pod rizikem osočení z přílišně doslovného čtení?), nejde než pokrčit rameny. V důsledku film neříká nic o ničem, nicméně je svědectvím o paralyzovanosti a impotence "slušných Čechů", kteří své argumenty i řešení částečně vědomě směřují mimo realitu do světa nehmotné nadsázky, a pak se diví, že se jim nedaří navigovat v prostoru mimo svou hlavu. (05.04.2019)