Už zase skáčem cez kaluže

Když jsem jako malej kluk ten příběh prožíval v tomto filmu, nenapadlo mě, že si ho po tolika letech znovu připomenu po nějaké těžké životní situaci, kterou jsem sám musel překonat... „Kde je vůle, je i cesta“ a nebo „věř a víra tvá tě uzdraví“ ? A proč ne oboje... Už se těším, až i já se zase budu divoce prohánět na koni po pláních života. Ne, já jsem nezvítězil nad obrnou... i když by se ten můj důvod k radosti ze života možná při troše dobré vůle dal k takovému příběhu přirovnat ... (25.01.2013)

Takové hodně sentimentální dětské drama z přelomu 19. a 20. století se šťastným koncem, neboť se malému Adamovi (Vladimír Dlouhý) podaří i po dětské obrně a jím způsobeném zmrzačení nohy uvést do reálu svůj sen a naučí se jezdit na koni. Navíc mu nikdo nepomáhá a vše zvládne sám, chtělo by se říci pravou zadní, ale to by bylo moc cynické. Zajímavé postavy: otec, velký Adam (Karel Hlušička), nadaný rajťák koní a ještě nadějnější pijan, dobrosrdečný mlynář a pacient v nemocnici Ambrož (Vladimír Šmeral), doktor (Bořivoj Navrátil), mlaďounká sestra (Jana Švandová) a kovář Martin (Jaroslav Satoranský), který se cítil vinnen za Adamovo onemocnění. Je to koukatelné, hodně koní, ale... (14.08.2010)

Skvělý Vladimir Dlouhý v kultovním díle božského Karla Kachyni. Zdeněk Liška opět čaruje a zdobí svou hudbou tento jedinečný příběh. Film o klukovském snění a statečnosti, jež musí čelit krutému osudu. Velké i malé role jsou v perfektním obsazení, ať už jsou to Bořivoj Navrátil a Oldřich Musil ve svých klasických postavách moudrých lékařů, či životní mazáci jako Vladimír Šmeral a Zdeňek Kryzánek. (14.04.2014)

Nepřemýšlel o tom, jestli je třeba statečnosti. A neohlížel se. Vždycky se díval dopředu - s dětskou důvěrou, s pevným odhodláním a s nezdolným optimismem ... na tom se vůbec nic nezměnilo. Kromě toho měl svůj cíl. Byl ještě malý chlapec - a tak se nevzdal. Ani na chvilku ho nenapadlo, že některé cíle mohou být nedosažitelné. Příběh se zvláštní poetikou, který netrpí sebelítostí a dívá se na svět skrz barevná sklíčka. (22.12.2011)

Pro mě snad nejdojemnější Kachyňa. Rozhodně jeden z nejlidštějších filmů, který si můžu kdykoli dopřát. Pohlazení po duši dětské i dospělé a naprosto originální a nenapodobitelný způsob vyprávění i klasicky precizní prolínání snové, vzpomínkové i fantazijní reality. Vše završuje excelentní práce s herci a jejich postavami (Adamovy "němé" sestry jsou laděny skoro až Bergmanovsky) a pochopitelně geniálně podchycená hudba. Jeden z filmů, který vždy a rád propláču. (01.01.2012)