Ucho

Všechny žerty stranou. Je sice sympatické, že dodnes Bohdalová dokáže smeknout před Procházkou, ale skutečně měl jediný film takovou cenu, aby kvůli němu zahodila celou svou předešlou kariéru? Ucho se záhy stalo důvodem pro to, aby její pestré snažení ve filmu (již od roku 1937) s nemalými výsledky, vzalo velice rychle za své a ona se proměnila ve stereotypní stálici televizní obrazovky. Později se sice pokusila vrátit na velké plátno, ale to minimum z let 90. nemůže nikdy zacelit promarněnost dvou dekád, ve kterých mohla plně zúročit své zralé herectví. Štěstí v neštěstí měl pak samozřejmě Brzobohatý i Kachyňa, kteří pokračovali mnohem plynuleji... (07.04.2011)

Opravdový klenot českého filmu, který vám místy musí připomenout snímek Who's Afraid of Virginia Woolf? a to v tom nejlepším slova smyslu. Protože oba hlavní představitelé podávají své životní výkony, speciálně Bohdalová mi dokázala, že je to opravdu paní herečka, která k naší smůle po revoluci zabředla v nováckých estrádách… Ucho je parádní snímek o jedné dosti ponuré době. 95 %. (21.01.2013)

Z historickýho pohledu je film hodně zajímavej. Ani se nedivim, že to soudruzi zavřeli do trezoru. Jenže z mýho pohledu, jakožto obyčejnýho diváka, kterej tento film poprvé viděl až v roce 2010, je to taková roztahaná televizní inscenace, kterou zachraňuje paranoidní atmosféra a pak posledních pár minut. Jen jsem na konci trochu nepochopil, proč jejich syn měl u postele připravenou školní tašku s učenim, když se to mělo odehrávat 17. července :-) Já dávám 3 hvězdičky, víc ani hovno. (28.09.2010)

Co asi museli prožívat lidé, sledováni fízlovským režimem, doma, v soukromí? V tomto filmu se do dozvíte. Klaustrofobickou a depresivní atmosféru ještě podtrhuje černobílý materiál a flashbacky ze soudružského večírku. Jiřina Bohdalová, vyjádřená slovy, jednoznačně za šest :-) Nejlepší film Karla Kachyňi. (10.05.2003)

Rok 1969. Při výročí invaze střílejí do lidí čeští milicionáři. Dubček spolupodepisuje pendrekový zákon. A přitom se točí takové filmy jako Ucho. Propast mezi vládci a ovládanými nikdy za celou éru socialismu nebyla hlubší. Bohužel ji soudruzi dokázali velmi záhy zacelit, o čemž svědčí i další herecké osudy např. Brzobohatého. (04.03.2011)