Ucho

Svědectví o totalitě, jemuž nelze nic vytknout. Film je výtečně napsaný, zahraný i zrežírovaný a vyniká zároveň formální precizností i střídmostí stylu - už díky omezenému počtu lokalit a díky soustředění na ústřední dvojici postav ve vztahu k mnohohlavé, všudypřítomné, anonymní moci, jejíž může být člověk součástí a přece z ní mít hrůzu. Delší komentář k filmu: http://filmaspiritualita.blogspot.com/2010/05/ucho.html (14.01.2009)

"Tady přece můžeme mluvit. Sem ucho nedali. Jsme jim přece říkali, že tady bude děcák. Klepáčka říkala, že do dětskejch pokojů to nedávaj." Několikrát ve svém životě jsem se pokusil pochopit výjimečnost tohoto díla, nechat se omráčit těmi úžasnými hereckými výkony a pokaždé jsem usnul nudou. Tím jsem patrně potvrdil svůj filmový nevkus, ale přesto mi připadá, že tady se hodnotí spíše to, že ti zlí komunisti ubližovali hodným lidem. Jenže tady si STB dala tu práci s instalací odposlechů ve vile vysokého komunistického funkcionáře, který se jistě vyšplhal nahoru pouze poctivou prací a plněním plánu x-té pětiletky na 150%. Z dnešního angažovaného pohledu je STB zlo, komunista je taky zlo, takže kdo je v této hře hodný a kdo zlý? Mně je to jedno. Kvůli mně tohle z trezoru nikdo vytahovat nemusel, ale nějaký ten pokus o zachycení atmosféry jsem přeci jenom zaznamenal a tak dvě hvězdy posílám tajnou šifrou po kurýrovi ze Západního Německa. (14.01.2015)

Film, který by se skutečně hodně těžko hledal v jiné, než v československé kinematografii. Pravdivé pokrytectví doby a jasná politická moc, zkoušející svou (ne)omezenost. Manželský rozkol se nakonec mění ve strach, před okolním světem. Nádherný kontrast manželského domu, jako pevnosti, která je postupně dobývána kolegy soudruhy. Zesměšňující pohled na každodenní realitu režimu, v podání Jiřiny Bohdalové, je výborný. Stejně tak i dramatická část. Precizní režisér Kachyňa je mistrem podobných zvratů a vlastně i filmů. Vynikající záležitost. (15.10.2012)

Kultovní, až nedotknutelné a v Československé kinematografii stěžejní psychologické drama - to nejspíš ano, ale to ještě neznamená, že ho musíme něpokrytě uctívat i z pohledu zábavně-diváckého. A faktem je, že já se opravdu moc nebavil, mísily se ve mě pocity z dobře zpracovaného tématu, precizně vygradovaného komorního psychothrilleru podpořeného o dva bezchybné herecké výkony, ovšem na druhou stranu s něčím, co mě ubíjelo a nutilo neustále odvracet oči od obrazovky. To "něco" lze jen těžko definovat, je to souhrn nezájmu, nudy, možná únavy z dvou konstantně a stejně se hádajících lidí a zkrátka... Nechci tento film více shazovat, jen nelze počítat s tím, že z něj bude každý na větvi. 6/10 (03.04.2009)

Pořádný psycho. Nedivím se, že tenhle film byl v trezoru i když podobně jako u Rodáků nezastávám názor, že se jedná o vrchol domácí kinematografie. Tím u mě už na věky věků zůstane Kladivo na čarodějnice, ale tohle je solidní schíza. Brzobohatý už jak je tradicí exceluje. Bohdalová se do toho taky položila slušně i když občas mě ty její mega hysterický výstupy lehce iritovali, ale konec je fakt vtipnej. Nejsem si jistej jestli bych bejt na místě hlavního hrdiny měl z takovýho povýšení radost. Každopádně na svou dobu hodně odvážnej kousek.75% (04.12.2014)