Tajemství velikého vypravěče

O Alexandru Dumasovi jsem toho nikdy moc nevěděl, kromě klasickýho: spisovatel z romantismu, specializoval se na dorbodružné romány oplývající širokým záběrem společnosti a byl hodně oblíbený. Tento film mi ale ukázal, jak skvělým fabulátorem byl Dumas a jak skvělým fabulátorem byl i Jaroslav Dietl. Jedna scéna z filmu mi ulpěla dodnes a budu si ji pamatovat ještě hodně dlouho, ne-li napořád. Když Dumase soudí, že ukradl jednomu svému spoluspisovateli jeho román, Balzac (Petr Kostka) vystoupí na jeho obranu, přestože se jako lidé rádi moc nemají. A říká: Psát s Dumasem znamená psát jako Dumas. A to řekl prosím člověk, který nechal své romány přepisovat, aby nikdo v budoucnosti nemohl podle jeho písma poznat, jak těžké pro něj bylo usmolit kloudnou větu. Konečná epizoda, kdy se Dumas snaží, jako už mnohokrát dříve v deliriu bavit pařížskou společnost svým vyprávěním, ale plete se a oni si z něj nakonec dělají legraci a tupí jej, je taky nezapomenutelná a krásně ukazuje, jak je úspěch pomíjivej a sláva vrtkavá. (30.07.2006)

Bratři Štěpánkové odvedli skutečně poctivý kus herecké práce a jejich výkon táhne tenhle filmový pokus o životopis staršího z dvojice Dumasů nahoru. Přesto se však nemohu zbavit dojmu, že tohle všechno mohlo být ještě lepší a kvalitněji podané, přeci jenom to možná bylo na film mapující celý život trochu krátké. Ale čtyři hvězdičky mu nakonec udělím, už jenom z úcty k samotné hlavní postavě (a také díky fakt skvělému výkonu Martina Štěpánka). Mimochodem, monologu, Petr Kostka hrál Victora Huga, ne Balzaca. (18.07.2011)

Tak pro mě zatím nej role Martina Štěpánka s výbornou atmosférou staré Francie. Až komediální upřímnost, bohémský život a svobodná mysl upřená jen a jen k psaní. Jeho oddanost divadelním hrám nezná mezí, ani prvorozený není tak důležitý, jako premiéra. Počáteční neúspěch není žádnou překážkou, vůle psát je silnější, nebojácnost spolu s odhodlaností slaví úspěchy, bohémský život je ještě bohémštější. Nic ovšem netrvá věčně, zvlášť, když se na scéně objeví hříchy minulosti. Vynikající režie, fantazijní realita, přehled krásných žen, Liškovy melodie i silné chorály, to vše v komediálně dramatickém pojetí. (18.03.2013)

Karel Kachyňa v neblahé situaci na počátku normalizace sahá po kvalitní historické látce mimo témat z domácího prostředí, vybírá si Dietlův scénář již jednou adaptovaný pro televizi (triologie Alexander Dumas starší s Vladimírem Menšíkem) a inscenuje ve studiu pro filmové plátno barevnou podívanou s výpravnými kostýmy a hvězdným hereckým obsazením. I v téhle historické komedii a v studiovém prostoru vytváří Kachyňa doslova vyšperkované umělecké obrazy včetně zajímavých němých "videoklipů" k Třem mušketýrům a Hraběti Monte Christo, které svou poetikou i kombinací hraných pasáží s animací připomínají dobrodružné filmy Karla Zemana. Bratři Štěpánkovy sice Menšíka nenahradí, ale do rolí obou Dumasů se napokon velice hodili a nabízí se tak o něco zajímavější srovnání mezi charaktery otce a syna. Pak tu je Dumasův život, kariéra, vzestup, konflikty i pád, které jsou už taky zajímavé sami o sebe. Stejně jako spojení Dietla a Dumase do jednoho filmového díla (nebo tedy do dvou) je velice specifické, oba pánové měli veliký talent, stejnost závislost v neustálem psaní a v něčem snad taky trochu podobnej osud a pak i tu posmrtní pověst. Jak se ukázalo, bylo těžké nejen psát jako Dumas, ale i psát jako Dietl, když se podíváme, jak se další tvůrci neúspěšně pokoušely hned dvakrát navázat na jeho nejslavnější seriál. Jo, filmy tohoto typu určitě můžu a skvělých herců tu bylo dost (Otakar Brousek v roli barona, z hereček Dvorská, Hlaváčová,...) 90% (10.02.2017)

Poutavě odvyprávěný příběh o mistru vypravěči příběhů Alexanderu Dumasovi starším. Zajímavé je, že český "mistr vypravěč" Jaroslav Dietl se osudům Alexandera Dumase věnoval hned dvakrát. Doposud jsem znal jen stejnojmenný seriál s vynikajícím Vladimírem Menšíkem. Po zhlédnutí tohoto Kachyňova filmu váhám, které ztvárnění Dumase je lepší, zda Menšíkovo nebo to Martina Štěpánka. Mimořádný je tento film minimálně tím, že tu postavy otce a syna Dumase hrají dva bratři Štěpánkové. Pozorovat přitom kontrasty v charakteru obou postav a tudíž i kontrasty v hereckých polohách obou bratrů je vskutku velmi zajímavé. Hodně se mi líbily krátké němé etudy na Tří mušketýry a Monte Christa, kde mi Kachyňova filmařina připomínala verneovské filmy Karla Zemana. A stejně jako na uživatele Monologa i na mě hodně zapůsobila scéna soudního procesu o autorství Dumasových knih. Již samotná Dumasova obhajoba, v níž zdůrazňuje, jak jej uráží, že z něj žaloba dělá prodavače příběhů místo jejich vypravěče, je působivá. A když po přesvědčivé promluvě Viktora Hugo (Petr Kostka), v jejímž závěru tento slavný spisovatel konstatuje, že "s Alexanderem Dumasem můžete být v jakémkoliv nepřátelství, ale nikdy ho nemůžete přestat číst," zní soudní síní bouřlivý potlesk, má člověk pocit, že tento aplaus nepatří nejen jemu případně Dumasovi, ale přeneseně i autorům tohoto skvělého filmu. (25.04.2017)