Můj bezvadnej život (E03)

Tohle je vlastně takový instantní návod na řešení veškerých životních problémů zabalený do příběhu pro ženy. Pokud si podobné body vážně upřímně sepíšete a začnete je řešit, tak se váš život pravděpodobně opravdu změní. Teď je jen otázka jak, a kolik lidí na to má odvahu. Připadalo mi to málo drama, málo komedie a málo psychologické, ale nejsem cílovka, takže na tom nesejde. (08.12.2019)

Sice to je jen televizní film, ale scénář je napsán bravurně. Naprosto pravdivé, vystihuje to mnoho věcí v našem běžném českém životě. Povedené! *Poznámka: Možná může příběh někomu zdát přitažený, ale drsné je právě to, že ono to tak fakt v životě funguje. Stačí mít odvahu a činit, ne se jako hlavní hrdinka všeho bát a pokládat to za nereálné. Bylo by skvělé, kdyby ten film nejen vidělo, ale hlavně se z něj ponaučilo mnoho lidí v našem okolí - včetně nás samých. Asi nejdůležitější poselství toho celého je: "Povídejme si s lidmi na rovinu, vyjádřeme naše emoce, nehrajme si na spokojený život, když není... Hlavně se s lidmi bavme." (23.12.2019)

Obecně mám problém s ukňouranýma, umňoukanýma ženskýma. Se solidními předsudky takový projev vnímám jako známku lability, Tereze Brodské jsem proto nikdy na chuť nepřišla. Až tady! U tohoto televizního filmu z dílny Alice Nellis jsem se výtečně pobavila, zajímalo mě to, líbilo se mi to, dávalo to smysl, mělo to vysokou sdělovací hodnotu, navíc to byla taková ta sranda "smích přes slzičky", přestože jsem se v tom naštěstí nenašla. Zatím. :) Brodská nikdy nebyla lepší, (ale je fakt, že její práci nesleduji, nevyhledávám, toto bylo zhlédnuto po haluzi), každopádně v roli stárnoucí, smutné, přepečlivé manželky a maminky, která se jednoho dne probudí s fleky pod očima a začnou se dít věci, byla skvělá. Ráda pochválím. (14.12.2019)

Můj bezvadnej život naprosto pominul něco jako Zákoník práce, čímž mě tedy dost namíchnul. Udělal to samozřejmě proto, aby mu pěkně vyšly reálie, protože vyhodit člověka z práce pro takovou malichernost jako je pár fleků v obličeji, s tím by měl zaměstnavatel opravdu dost bezesných nocí a mohlo by se mu to vymstít, i kdyby oželel odstupné. A to, že by žena před 50-kou naivně odešla sama, při svých zkušenostech? Tomu se mi nechce moc věřit. Zkrátka a dobře, myšlenku to mělo celkem dobrou, ale nepodařilo se ji zasadit do věrohodného scénáře. (10.12.2019)

„Ale fakt je, že čím jste starší, tak je ten váš věkový rozdíl míň vidět. Promiň Dani, ale tenkrát mi Péťa, když jste se brali, připadal jako takový úplný děcko proti tobě…ale teď už si člověk ani nevšimne. Že Stando?“ - „Tak to vidíte, maminko…“ Tchýně vždycky ví, jak potěšit…Úvodní rodinná „idylka“ mě upřímně pobavila a přišla mi přirozená. Vlastně i to dění potom, stejně jako snaha strhané Dany udržet pořádek a vše zvládnout. Brodská si se svou neurotičkou vyhrála, škoda jen, že v tomhle ohledu (snad s výjimkou „terapeutky“ Jitky Schneiderové) zůstala prakticky osamocena. To, že se Dana hned na prvním „sezení“ rozbrečela, bych ještě nějak překousl, ale problém je, že od „prvních pokroků“ začne povídka ztrácet na uvěřitelnosti až zběsilým tempem (stejně tak v případě postav…zejména „otočka“ už starší dcery vůbec nefungovala), konec je pak vůbec nejtragičtější (označení „utopie“ je docela na místě). Celkově to tedy vyjde jen na lepší průměr. „Takže se to nezblázní.“ - „Cože?“ - „Ne nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ (23.12.2019)