Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Vodník

Proč má policie sídlo někde uprostřed polí. To byl čí nápad? Mě to přišlo praštěné. Vždyť to museli mít všude daleko. Ale to není to o co tu běží, i když mě to zarazilo. Holt si všímám i prostředí, kde se příběh odehrává. Příběh mi přišel jako psychologická studie jedné rodiny, kde se odehrála tragédie, která změnila život všem zůčastněným. Všichni by byli kvalitní materiál pro psychologa a jeho terapii. Vyšetřování případu bylo až na druhé koleji. (29.04.2019)

První díl je jak z žánrové učebnice. 30 let starý mord, nejasná dětská fantazie a boží práce se zvuky a kamerou, která maximálně těží z atmosféry vedrem spalované vesnice, navnadí diváka do plných obrátek. Když ale druhý díl začne až příliš okatě vynechávat některé motivy a postavy, nemusíte být ani o moc bystřejší než komisařka Výrová, aby vám došlo, kdo erbenovsky nechal rozetnou dítě vpůli. Od momentu s fotoalbem už je to čisté „lazy writing“, kdy se vše rozetne tím nejbanálnějším způsobem, a i přes nesporně působivý závěrečný monolog v lese, je to prostě selhání hned několika tvůrčích složek. Vlastně mi, vzhledem k vývoji některých postav, přijde jako zajímavější varianta, že mohla vrahova identita zůstat navždy skryta. (15.04.2019)

Chválím neotřelý styl snímání, který mohl lézt leckomu na nervy, kdy nemáte postavu v prostředku obrazu a k tomu se dost často zaostřuje na pohled jakoby skrze figuru na pozadí za ní. V zahraničí už to nějakou dobu frčí, ale domácí divák si na to bude muset ještě zvykat. Bohužel celkově vyšetřovaná tragédie hrůzné smrti dítěte za komunistů mi nedošla k potřebnému napětí, škoda chvílema to mělo příjemně mrazivou atmošku s kapkou poetiky a temné pohádkové postavy. Nesedlo mi místo s opravdu futuristicky podivnou policajtárnou uprostřed polí s šéfem v kuchařské zástěře a laciný způsob odhalení vraha skrze jednu fotku. A ještě podivnější konec jak zvláštně si paní vyšetřovatelka dojde pro dotyčnou osobu někde do lesa, nebyla tam žádná cesta, prostě šla někam za devatero horami a devatero řekami, kde ukrývá se lodička... 65% (21.04.2019)

Na rozdíl od Modrých stínů to Viktor Tauš s těmi samoúčelnými hrátkami s obrazem přehnal. Jinak je to zajímavé ozvláštnění mezi těmi všemi televizními detektivkami, ve kterém vlastně Klára Melíšková v pravém slova smyslu nevyšetřuje, a taky nic nevyšetří. I když se divák nakonec dozví, co všechno se vlastně před těmi více než třiceti lety stalo. Václav Neužil ve své starší masce vypadá spíš jako karikatura. Celkově dobré, ale režisér si minule nastavil laťku výš (70%). (16.04.2019)

O tom, že nadpřirozené bytosti prostě NEEXISTUJÍ, zatímco o zločincích všeho druhu se to bohužel říct nedá. Příběh dovedně navozuje atmosféru známé Erbenovy hororové balady a promítá ji do reálného světa, leč zdá se, že tím zároveň vyčerpává veškerou energii a tvůrčí potenciál, které jakkoli souvisejí se strašidelnými vyprávěnkami. Neboť odhalení identity pravého viníka dávné brutální vraždy není výsledkem poctivého kriminalistického snažení, ale víceméně dílem náhody. Rozplétání traumatizovaných rodinných vztahů a odkrývání starých rodinných tajemství je sice interesantní, leč z mého pohledu nepřináší žádná fakta, která by jednoznačně prokazovala nevinu domnělé pachatelky, jakkoli to policejní komisařka Marie Výrová tvrdí. Její největší zásluhou je v podstatě dovedení příbuzenstva domnělé vražedkyně po letech zpátky na místo činu, neboť teprve poté se může dostat ke slovu jeden drobný element, který způsobí zásadní obrat ve vyšetřování. P.S.: Myslím, že není úplně standardní, aby mělo místní policejní oddělení k dispozici výstavní supermoderní budovu kdesi na samotě u lesa ... pardon - u pole. (24.04.2019)