Pozor, vizita!

I pro mě je Rudolf Hrušínský zárukou dobré zábavy. Souhlasím i s tím, že mu role perfektně sedla. Tak trochu mi připomínal Švejka, ale to je jiná parketa. Zajímavé je, že v každé roli byl pan Hrušínský nezapomenutelný. Tady tomu samozřejmě nebylo jinak. Nemám, co bych měla filmu vytknout. Vlastně ono se tady ani nic takového najít nedá. (18.07.2011)

Nemocniční pokoj u mě vyvolává cosi nepříjemného. A co teprve infekční oddělení, na kterém pacienti mají ve střevech baktérie a serou jak najatí. "Salmoneloza hovnoza", jak neodolatelně pronese ve filmu pan Hrušínský fatální větu, ve mně evokuje jen nutkavý pocit mít tenhle film za sebou. Zkrátka, já se z filmu neposral. Ovšem pozor, to neznamená, že ten film není kvalitně natočený a zahraný. Mistr Kachyna mě, coby diváka, zavřel na pokoj se starou českou hereckou školou, kterou výborně uvěřitelným způsobem reprezentuje zejména Rudolf Hrušínský. Herci okolo něj mu zdařile sekundují, po stránce herecké nemám námitek. Jenže film by to neměl být jen o hereckém výkonu, popřípadě výkonech jednotlivce či více herců, ale měl by také bavit, strhnout. Obyčejný lidský příběh o obyčejné infekční, a dodávám hnusné nemoci, je však plochý, a výrazově málo průrazný. Nedovedu si například film představit bez Hrušínského. Když si odmyslím jeho figuru, je film plný epizodních charakterů, a o to víc vyjde na zřetel jeho málo barvitý příběh. Řemeslně zdatný režisér divákovi nedopřeje, aby si od vůně lizolu a nemocničních halen, tak nějak odpočinul, a jen v jedné restaurační sekvenci, opustíme brány nemocničního zařízení. Film má naštěstí dobře napsané dialogy, a s nimi ten statický ráz příběhu nějakým způsobem plyne. Plyne, ale nepádí kupředu sám, nýbrž ho posouvají herci. Kachyna nikdy neměl cit pro tempo svých filmů. Tento jeho film je zářným příkladem roztahaného filmu, možná nejzdlouhavějšího z jeho režijní filmografie. Práce s herci je až téměř obdivuhodná, jak i z nevelkých rolí dokázal režisér vykřesat něco, co už v soudobé kinematografii delší dobu chybí a chybět bude. Na příběhy obyčejného lidství, na ty byl mistr Kachyna kadet, tentokrát se však zdržel v nemocnici až nezdravě dlouho. Pocit, že ležím na lůžku a chce se mně opakovaně srát se dostavil, a to prosím pěkně, nejsem pesimista, ale zkrátka a dobře, jak jsem tak ležel na tom lůžku a volal "sestři, sestři", tak jsem nevolal jen tak nadarmo. hovno jsem měl v zatáčce, ale co hovno, byl to jenom bublající sajrajt se zvukem připomínající závody Moto GP, ta píča jedna sestřička, mně nepodala bažanta a já byl nucen to pustit pod sebe. No a tak nemám nejlepší vzpomínky na infekční oddělení, kde mně zjistili i další choroby, které doposud nebyly objeveny a vědci je za pomoci mých vzorků bedlivě zkoumají. A musím vám říct, že jsem se styděl, jak jsem se posral. Ta sestřička byla hodně sexy. Uklízela to v rukavicích a smrad to byl, jak když otevřou rigol s hajzlem plným hoven, co nasral otylý člověk za 50 let. Tu sestřičku jsem pak za rok potkal v tramvaji. Hned mě poznala a na celou tramvaj spustila: "Jééé, zdar, to jsi ty, co jsi se před rokem na infekčním posral." No a z ostudy jsem měl vlněnou šálu. Mé hodnocení: 40% (13.12.2014)

Film, který se dá nádherně pozřít a vychutnat třeba jen v audio verzi. Překrásné vyprávění nejen pan Prepsla, jemná režie mistra Kachyni, skvěle doplňující hudba Luboše Fišera a při dobrém stopování filmu, naprosto přesné vyjádření slovního spojení krev a mléko, v podání Veroniky Jeníkové. To vše v lehkém, nádherném dramatu. (04.03.2013)

Tadyten film stejně nejlépe vystihuje, jedno velké klíše za které se omlouvám. Ale on je prostě hrozně pěknej. To se nedá odborněji definovat. Vyniká především svou lidskostí a milou melancholií (zajímavý protimluv, viďte?) Ukazuje ten nejlepší styl humoru, který působí naprosto přirozeně, nenuceně a rozesměje pouze pravého člověka na svém místě. Zároveň ale i ukazuje smutný osud, starého dobrosrdečného člověka, který si svou milou povahou, vlastně ubližuje. Hrušinský byl prostě mág. Stejně jako pan Kachyňa. Česká kinematografie by jim měla být za takovýto klenot nadosmrti zavázaná. (16.09.2017)

Trochu melanchólie, trochu depky, trochu nostalgie a trochu trpkej životnej reality. Pozor, vizita je dráma, na to bacha, nečakajte žiadnu treskutú komédiu, v ktorej bude Hrušínsky hláškovať. On aj hláškuje, ale je to všetko ako keby cez slzy a v podstate smutné. Jeden z vrcholných Hrušínskeho životných výkonov. Vidieť tento film už možno nikdy nebudete chcieť znova, ale určite nie preto, že by sa vám nepáčil. Ono z filmov z lekárskeho prostredia sa ťažko stávajú televízne evergreeny. (14.08.2012)