Dark

Rozporuplné. Na jednu stranu sympatický, byť zdaleka ne originální nápad a parádní audio-video, na druhou konzistentní neschopnost napsat aspoň trochu zajímavé a životné postavy a absurdní tlačení na pilu osudovosti a deprese. Germánský guláš z Návratu do budoucnosti a Sedm, dostatečně divný na to, aby vás zajímalo, jak to dopadne. (06.12.2017)

Plným hodnotením si nie som úplne istý, avšak predpokladám, že druhé pozretie by ma v ňom utvrdilo a možno si seriál v blízkej dobe zopakujem. Ideme v stopách Lost, všetkých Matrixov, Stranger Things, všetkých vážne mienených drám a trilerov o cestovaní v čase, alebo nedávneho seriálu OA. Nemeckí tvorcovia takpovediac nejdú divákovi príliš naproti, ten musí neustále premýšľať a prehodnocovať videné. Na druhú stranu ale rozviazanie celého uzlu do detailu nie je podmienkou toho, aby ste si všetky tri série mohli poriadne užiť. O čo ide a aké sú pravidlá hry, je totiž pomerne jasne vysvetlené a veci pomáha aj jednoznačný záver, kde paradoxne nemusí všetko byť vysvetlené, ale aj tak sa všetko vysvetlí... (17.10.2020)

Takový ambiciózní počin bych tedy od Němců fakticky nečekal. Rozhodli se přijít s námětem cestování časem, což se může na první pohled zdát jako téma, které bylo již v minulosti v kinematografii omílano nespočetněkrát, ale povedl se jim malý zázrak....Dokázali to tak zatraktivnit, že mě to chytlo již zpočátku. Trochu nechápu srovnávání se Stranger Things, jak už napovídá název, tak seriál Dark si zakládá na temném pojetí, hutné atmosféře a civilních hereckých výkonech, u kterých se mnohdy zmůžete jen na to říct: WOW...Nepočítejte zde s nějakou komediální rovinou, to musíte hledat jinde....U hereckého ansámblu bych se mohl rozepsat na velký počet řádků, protože tolik superlativů by dohromady dalo slušné množství textu...dělat to ale nebudu......jen tedy musím pochválit lidi zodpovědné za kasting, neboť ti odvedli neskutečný kus práce (to prolínání časových rovin roku 1953, 1986 a 2019 s sebou přineslo i problém vybrat pro některé postavy jejich mladší nebo starší já, a to se jim povedlo přímo náramně....smekám klobouček). Na poli všech deseti dílů mi bylo jako divákovi předhozeno mnoho otázek, a na všechny se odpověď nedostavila. Už jen kvůli tomu nemohu dát plný počet hvězdiček. Jsem si ale skoro na sto procent jistý, že tyto zbylé příběhové otazníky zodpoví druhá série, v kterou vkládám po zkušenosti s jedničkou obrovské naděje. 83 % (29.03.2020)

V Německu se rozhodli udělat své Stranger Things líznuté Návratem do budoucnosti, aniž by tvůrci pochopili dvě základní esence úspěchu svých vzorů - humornou nadsázku a dobře napsané, chytlavé a živoucí postavy. Dark má sice do detailu vymyšlený (možná až přemyšlený) princip fikčního světa, kde se cestuje v časem na několika rovinách, nicméně ve chvíli, kdy zde není jediný skutečně zajímavý charakter, který by byl definovatelný více než dvěma rysy, divák z toho stejně moc nemá. O nadsázce pak nemůže být řeč vůbec, v souladu s názvem je celá první série jednou velkou bezvýchodnou a depresivní temnotou, která se tak moc snaží být osudová, až je chvílemi nezáměrně úsměvná. Ke konci jsem si říkal, že ještě jednou uslyším, že "Alles ist mit einander verbunden", asi vypínám. Kdyby ona zmiňovaná temnota aspoň nebyla tak šíleně artificial. Dark je audiovizuálně vypiplaná podívaná, za kterou evidentně stojí chytří lidé, kteří nad vymýšlením scénáře strávili spoustu času. Ale co naplat, když je celá ta pracně budovaná atmosféra natolik nepřirozená, nepřijde mi možné se do ní skutečně vnořit. 1. série: 50 % Okej, tak po druhé sérii už ten fenomén začínám trochu chápat. I když je to pořád šíleně repetetivní jak v obsahu, tak ve výstavbě jednotlivých epizod, člověk skoro až začíná mít pocit, že je to tvůrčí záměr. Aby se divák cítil ve stejném osudném kruhu, ve kterém jsou lapeny (furt extrémně nezajímavé, ale to už se asi nezmění) postavy. Sice je to za mě trochu lame tvůrčí záměr, ale who am I to judge, že? Audiovizuálně je to v některých chvílích neskutečný žrádlo, sice ten koncept "v každým dílu deset minut před koncem pustíme padnoucí song a do toho prdneme osudovou montáž" je tak důsledně využívaný, až je to funny, ale u God's Whisper nebo My Body is a Cage mrazí tak nějak z principu. Takže jo, sice furt nejsem fanda, ale teď už ani apriori hater, protože Dark opravdu má jakýs takýs potenciál na to stát se popkulturním fenoménem. 2. série: 75 % Doufal jsem, že kvalitativní růst bude pokračovat i v závěru, kde ale Dark místo toho spíš zůstal přešlapovat na místě a utopilo se ve své u publika nejsilnější zbrani - časových paradoxech. Ať mi všichni ti zatvrzelí milovníci přestanou věšet bulíky na nos, jak to do sebe krásně zapadá. Zapadá jasně, ale smysl to už nedává pražádný. Stále vizuálně krásná monotónní time-travel bublina, po jejímž konci si člověk s nostalgií zamáčkne slzu při vzpomínce na LOST. Tolik hejtu tenkrát, jen aby se dnes vynášelo do nebes todle... 3. série: 55 % (27.07.2020)

"Letíc časem a prostorem jsme se probudili ze sna..." Němčouři se ve spolupráci s Netflixem vycajchnovali. Tohle je jeden z mých seriálových svatých grálů - prostě věc natočená přímo pro mě, kterou jsem si od prvního dílu zamiloval. Zprvu až zoufale neoriginální, protože poskládaná ze samých notně okoukaných komponent - máme tu twinpeaksácké maloměsto skrývající pod úhlednou fasádou nejedno tajemství včetně jednoho opravdu velkého a fatálního, seversky ponuré pátrání po zmizelých dětech, děti mizející nějakým portálem do jiného světa... Speciálně to připomene nedávné STRANGER THINGS a to i nepřehlédnutelnou podobností/odkazováním na Kingovo To (cca třicetiletý cyklus mizení dětí na maloměstě, hrdina ve žluté pláštěnce) a hraním na nostalgii po osmdesátkách. Narozdíl od ST ale DARK netlačí na sympatické (dětské) postavy, ale na mnohem zamotanější a důmyslnější příběh postavený na o dost zajímavějším motivu než je jen nějaká v zásadě nudná temná dimenze s monstrem - na cestování v čase. Sotva se jakžtakž zorientujete v hromadě postav a vztahů uvnitř čtyř rodin z maloměstského mikrokosmu, začnete postavy dostávat v až trojím různém balení - z roku 2019, 1986 a 1953. A to už je slušný fičák a co až se začnou osvětlovat ty časové paradoxy a ve finále hrdinové pronášejí věty jako "Manžel mé babičky, který spí s mou mámou, pátrá po svém synovi který je můj otec!"... Přiznám se, že v obojím jsem se poněkud ztrácel a ztrácím, ale moc rád si to vše ujasním při brzkém druhém zhlédnutí. Vedle zamotaného mysteriózního děje napínavě postupně odhalujícím celou skládačku tu hraje prim pochmurná, depresivní atmosféra. I když ty neustálé letecké záběry na tajemné lesy a hučivá hudba začnou brzy působit trochu úsměvně, funguje to, obzvlášť v kombinaci s těmi německými xichty a melancholickou, znepokojivou znělkou. A Irgendwie Irgendwo Irgendwann od Neny vám už nikdy nebude znít stejně ;) Nejen kvůli kvalitám seriálu, ale i kvůli konci, který víc otázek klade než zodpovídá, se nemůžu dočkat další řady! (13.02.2018)