Réžia:
Kenneth LonerganScenár:
Kenneth LonerganKamera:
Jody Lee LipesHudba:
Lesley BarberHrajú:
Casey Affleck, Lucas Hedges, Kyle Chandler, Michelle Williams, C.J. Wilson, Heather Burns, Tate Donovan, Josh Hamilton, Matthew Broderick, Gretchen Mol (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Osamelý bostonský údržbár Lee Chandler (Casey Affleck) po smrti svojho staršieho brata Joea (Kyle Chandler) s prekvapením zisťuje, že sa stal poručníkom svojho šestnásťročného synovca Patricka (Lucas Hedges). Plný obáv sa tak vracia do mestečka Manchester-by-the-Sea, v ktorom vyrastal. Tam je nútený sa vyrovnať so svojou minulosťou, ktorá ho odlúčila ako od exmanželky Randi (Michelle Williams), tak od komunity, v ktorej vyrastal. (Itafilm)
(viac)Videá (7)
Recenzie (540)
(1001) -"Who you gonna shoot? You or me?" Jakožto osoba s vlastním traumatem z minulosti velmi oceňuji příběh o smrti rodiče, který se zcela vyhýbá většině klišé a zavedených přihlouplých schémat, v jakých se obvykle takové filmy z americké produkce odehrávají. Postava Patrika mi přišla výjimečně dobře napsaná i zahraná a jestli si někdo za tento film zasloužil Oscara, tak by to určitě byl herec Lucas Hedges. Je tak osvěžujicí vidět na plátně dospívajícího mladíka, který se chová rozumně, osobitě a uvěřitelně a svoje emoce prožívá hlavně vnitřně a nikoliv "rebelským" řvaním na svoje nejbližší. Caseyho Afflecka mám v srdíčku už od Zabití Jesseho Jamese a i nyní musím obdivovat jeho schopnost vyjadřovat nejrůznější spektrum emocí bez zřejmého pohnutí brvou. Bohužel s jeho postavou souvisí můj osobní největší problém s tímto filmem, a to je dle mého velmi nezvládnuté zprostředkování onoho konkrétního nejdůležitějšího flashbacku. Filmu se předtím i potom daří zůstávat velmi civilní (vzhledem k tomu, jakých témat se dotýká), ale prostřihy z advokátovy kanceláře od statického sedícího Afflecka do tragické minulosti podkreslené patetickou hudbou a ukazující vše vyděračsky a chce se mi říct i zbaběle citově zabarvené se velmi odlišují od stylistického pojetí zbytku filmu, a ne dobrým způsobem. Zároveň to také signalizuje soustředění autorské pozornosti více na minulost než současnost (a já bych to chtěla naopak) a upřednostňování Affleckova vztahu k jeho ženě na úkor vztahu k synovci (a já bych to chtěla naopak). Na druhou stranu mě velmi potěšil odkaz na můj oblíbený Freudův sen o hořícím dítěti, ačkoliv ten taky do realisticky pojatého příběhu příliš nezapadá. Ve výsledku na mě Místo u moře působí jako řemeslně dobře zvládnutý produkt s jistými kvalitami, který v sobě ale po troše přemýšlení a cítění neobsahuje nic, kvůli čemu bych jej chtěla kdy vidět znovu, myšlenkově se k němu vracet nebo ho obdivovat. ()
urcite poznate to dlhe cakanie na film, ktory vas rozseka na cimpr campr. lebo take mame radi. potrebujeme ich prezit. precitit. preboliet. vacsinou sa mi na taketo filmy podari natrafit v intervale raz za pol roka. a som rada, ze to cakanie je na konci. neuveritelne silny film. scena na policajnej stanici, ked Lee dohovoril s policajtmi, bola sice kratka, ale absolutne dychberuca. ()
V jistých ohledech je to výborné, ale po dosledování se mi nabízí otázka: "a co dál". Připadal jsem si trochu, že sleduji 3 díly výborného seriálu od HBO, ale tak někde uprostřed sezóny. Chybí mi pointa, něco. Vyšumění děje je pro mě pointa problematická. Každopádně herecky i scenáristicky výborné. Hlavní postava je skvělá. Hudba je ovšem problematická taky. Do nejvypjatějších okamžiků jsou použity příliš profláklé klasické skladby (a do toho vůbec nejvypjatějšího použijí tu vůbec nejprofláklejší - "Albinioni" Adagio), za mě to nebylo dobré řešení, a původní hudba mi připadala, že ji nahrál někdo, kdo neumí hrát na piáno. Asi to byl záměr. Spousta nezodpovězených otázek, ale v době sledování je to i přes civilní tempo zábavné a snesl bych to i mnohem delší. I když možná ne tedy v kuse, ale jako ten seriál :-) ()
Svojim spôsobom chápem to, čo píše užívateľ zigíš. Na druhú stranu tieto filmy majú svoj význam, minimálne pre mňa, keď pijem víno. A pre tých hercov, na podávanie životných výkonov. Affleck super a za tú jednu scénu Michelle Williams to celé stojí. 85% Atmosférou podobné Redfordovej oscarovke Ordinary people. ()
Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn. ()
Reklama