Král Šumavy

Charismatický Radovan Lukavský, sympatický Jiří Vala, docela pohledná Jiřina Švorcová, smíšek Vladimír Menšík, charakterní Jaroslav Marvan, hezoun Rudolf Jelínek a hororová Šumava, která výše jmenované herce po celou dobu filmu hostí mlhou, deštěm, zrádnými močály a nebezpečnými převaděči. Snímek se nese v jedinečné atmosféře, za níž by se nemusel stydět ani mistr Hitchcock či Kubrick. Vynikající hudba jen dotváří onu ponurost onoho očividně válkou postiženého a nehostinného kraje, v němž se odehrává nebezpečný příběh v čele s králem Šumavy. Nesledujte tento snímek zaujatě s tím, že jedna strana je křišťálově čistá a kladná a ta druhá je odporná a záporná. Pohraničníci měli úkoly jasné, tak je plnili a jak vidíme, tak hodně nevinných kluků tam skončilo svoji životní pouť - při plnění svých povinností (které se nám z dnešního pohledu mohou zdát nesmyslné, ale tehdy byla taková doba). Pokud tento film dokáže divák sledovat s neutrálním pohledem, tak mu je naservírovaná výborně odvedená řemeslná práce, která nenudí, ale působí i dnes. (17.11.2010)

Doba vzniku filmu sebou nesla do jisté míry od tvůrců jistou dávku řekněme "loajálnosti" vůči režimu. To platilo beze zbytku pro každého, kdo chtěl alespoň něco tvořit, bez ohledu v jaké oblasti kultury působil. Nevyhlo se to samozřejmě ani Karlu Kachyňovi. V tomto případě se mu ale podařilo umě skloubit charakter kriminálky s politickou ideologií tak, že je dnešní společností ještě přijatelná. Charakter kriminálního žánru dostatečně převládá nad socialistickými ideologickými myšlenkami a bravurní zvládnutí hlavních rolí, především Radovanem Lukavským, řadí tento film k nezapomenutelným dílům režiséra Karla Kachyně. (21.08.2008)

Jiřina Švorcová poprvé za pultem a hned na to v bahně, jak příznačné pro její kariéru.  Výstavní a režimem pochopitelně překroucená drsárna, kde Lukavský svými ostrými rysy řeže jednoho pohraničníka i diverzanta za druhým.  Když se s ním jde Jelínek projít v dešti, tak místo romantické procházky umře. Když pomáhá Valovi chytit Jiřinu, tak se jim utopí. Když honí diverzanta se samopalem, tak mu postřelí psa a když už usne, tak mu Vala ukradne klíče. Vše se prostě točí kolem poručíka Kota, což mě přivádí k myšlence, že tahle depresivní a temnostinná akční pohádka mohla být lehce odlehčena, kdyby Menšík při oslovování nadřízeného Kota třeba lehce zadrhával...   Formálně nádherný dobrodružný thriller. (04.11.2022)

Velmi dobře natočený snímek, v němž se švarný pohraničník (Jiří Vala) zamiluje do ženy (Jiřina Švorcová) zlosyna. SPOILER: A i ta její smrt je vlastně poetická, stačí vlající šátek jako náznak, není třeba hektolitr krve. Jelikož na rozdíl od mnohých jiných mám pocit, že se zde nacházím na FILMOVÉ databázi, hodnotím film, na stránkách politických stran a hnutí jsem ochotna diskutovat o ideologii. (26.02.2012)

Je to zvláštní a ty co mne znají to jistě udiví, ale Krále Šumavy jsem dnes viděl poprvé. A to si libuji ve filmech z padesátých let. Je to asi podobné jako kdyby milovník komedií viděl až nyní Marečku podejte mi pero. No, je to tak. Čekal jsem všelicos a dostalo se mi více než koukatelného filmu. Samozřejmě může za to Kachyňa i děsuplné ztvárnění Šumavy. Ta opravdu umí být taková, s hustými mlhami, rašeliništi, polorozpadlými hřbitovy i opuštěnými hamry. Sám ji dobře takovou znám. A co teprve tenkrát! Po divokých odsunech Němců, kdy zahrady zarůstaly, domy a samoty pustly a vše si brala příroda zpět. Do toho všeho vsadil režim příběh o agentech a převaděčích, bývalých pašerácích. A o naší chrabré pohraniční stráži bránící republiku lidu, který si v roce 1948 jako jedinou vůdčí stranu zvolil KSČ. Skutečnost byla samozřejmě jiná. Samosebou divoké hvozdy Šumavy byly jedním z posledních míst, kudy se dala rudým morem naplno zasažená republika opustit. Nejden z našich letců, duchovních či naše inteligence tudy prchala do spásné náruče svobodného světa. To se soudruhům nelíbilo a tak museli zdůraznit jak to s přecházejícími je a západní agent, to je na lid dobrý strašák! Jednu falešnou hranici dokonce postavili sami! Prchající tak tu skutečnou ani nepřeběhli. Mne však udivuje, že tato dosti tendeční zápletka byla točena až tak pozdě. Rok 1959 je totiž už daleko za dobou budovatelských filmů plných rozjařeného nadšení, pětiletek a honu na všelikajé zakuklené tovární a západní agenty. Udělat z agentů ,,jen'' pašeráky, oprostit jej od ideologie, mohl to být hodně dobrý film. Já chápu, že zadání bylo jasné a tak Kachyňa dělal co uměl a udělal to slušně. A koneckonců kdo o tom nic neví, té propagandy si tam možná ani nevšimne... Herci hráli výborně, hlavně Lukavský, Vala a po hříchu i soudružka Švorcová. Dávám za tři šlépěje v rašeliništi! * * * (03.12.2016)