Král Šumavy

Téměř nedodívané, lépe řečeno myšlenkami jsem byl jinde a u současných filmů. Ani nevím, co mám o takových slátaninách psát. Pohraničníci, asexuální Švorcová, celkově takové táhlé a roztahané. A tam byla jako nějaká akce?! Mě by zajímalo, co se tam akčního odehrálo. Projití močálem, zamíření flintou nebo fakt nevím, co tam bylo akčního. Mně to přišlo celkově nudné, ozvučení jak z chrastítka, černobílý tmavý obraz, že jsem se domníval, jestli je to dinosaur nebo herec, přičemž z toho úděsného markýrovaného močálu mohlo vylézt cokoliv. Nuda non plus ultra plus cenzurovaný dohled nad tím, aby práce chrabrých mužů se psi nebyla hanobena. Pokud tady boduje tahle propagandistická blitka, pak se nebudu rozpakovat a dám dobré známky filmům, u kterých jsem se opravdu bavil, a ne filmům, které nikoho nebaví, ale jsou podsouvány divákům, kteří nevědí do čeho jdou. Šumící chujoviny s radostí přenechám jejich milovníkům a jen bych jim přál, aby si tenhle film pouštěli opakovaně. Jak rapidně by šli s hodnocením krásně dolů. A to neplatí jen o tomhle "uměleckém" a zfanatizovaném kousku. 20% a to ani nevím za co. (31.05.2012)

Když ještě Šumava neznala Schengen, aneb rybičky, rybičky, esenbáci jedou! Mlha, blata, déšť a skvostná kamera „od pasu“ Josefa Illíka pohrávající si s odrazy vodní hladiny i okenních tabulí, jenže.. Když vám někdo znásilní ženu, vezmete jej na milost, protože si k tomu zapálil svíčky a pustil romantickou hudbu? (15.07.2013)

V Králi Šumavy se střetávají dvě etapy ve vývoji české kultury (kinematografie). Etapa "umění" prodchnutého ideologií, onoho až mýticky/metafyzicky černobílého světa, v němž je jasná hranice světla/stínu – dobra/zla a pozvolna se rodící nová vlna českého filmu. Povšimněme si, jak smrt krále Šumavy mysteriózně změní klimatickou situaci. Lze právem předpokládat, že inkriminovaný živel ve služnách imperialismu nejen že pomáhá převádět nepřítele lidu do bašty západu (odporné mlhavé nicoty na obzoru jménem Bavorsko), ale zároveň je zodpovědný za nelidsky hnusné počasí. Jeho zabitím dojde k hydrometereologickému zázraku... Dokonce i sloupy elektrického vedení hučí jinak. To je ideologie ve filmu... plíživá, nenápadná, odporně sugestivní. Dokonale podprahová. Patří k ní i kresba atmosféry pohraniční stráže, místa čirého kamarádství, správného chlapáctví (jehož archetyp, věrně kráčející ve stopách soreláckého románu alá Režáčův Nástup, ztělesňuje ostře řezaná Radovana Lukavského), doznívající harmonie ze staveb / dolů rodícího se socialismu... K heroizujícím tendencím přispívá i kamera, která často hrdiny zbožně snímá z podhledů a v kompozicích, připomínajících dobové výtvarné umění. Přesto si Krále Šumavy netroufám prohlásit za stejný balast, jakým je např. normalizační patlanina Major Zeman. Narozdíl od něj je totiž tohle dílko velmi kvalitním kouskem filmařiny a dokonalou ukázkou zvládnutí základních mechanismů manipulace a sugesce. Atmosféra prostě a jednoduše utkví, už proto, že je účelově vybičovaná do děsivé až horrorové ponurosti, ze které pak těží celá generace detektivek. Přesvědčivá práce s (polo)detailem, subjektivní "ich" kamerou, střihem a hudbou připomíná skutečně záblesk principů rodící se "nové" kinematografie, která se od neosobnosti stahovala do úzce subjektivní sféry postav. Je to zvrhlé, ale podle mého na místě. Nehodlám z těchto řádek vyvozovat nějaké důsledky. Král Šumavy je výtečně natočený "thriller" s bizarní ideologickou kostrou, kterou jsem nastínil. Pokud však nad touto úmyslnou manipulací necítíte alespoň malé zhnusení, není s vámi všechno v pořádku. A ještě marginálie: Denny, prosím tě, četl jsi o 50. letech někdy něco? Z tvého komentáře se mi protáčejí oči v důlcích... (28.11.2004)

Z každého filmového políčka zde na diváka doslova dýchá syrová atmosféra sychravé Šumavy, zahalená hustou mlhou, dešti a blátem. Černobílá kamera přidává na působivosti a herectví všech hlavních představitelů dokresluje tento mimořádný zážitek, který neztrácí lesk ani po několika zhlédnutích. Kachyňa prostě uměl. (16.12.2023)

Král Šumavy je na 50. léta zručně natočený film, funkční i dodnes. A já jsem ochoten si ho vychutnat. Ano, VÍM o tom, že je je ideologicky deformovaný ( hrdinní pohraničníci, převaděči jako zločinci ), ale v tomto příběhu to ani za mák nevadí. Nedočkal jsem se ani jediného agitačního komunistického hesla nebo trapného schematu. Stačí, když film budete brát jako dobrodružný příběh. Kdybch měl filmy posuzovat jen podle ideologické nebo historické správnosti, tak bych musel nasázet spoustě po filmové stránce dobrých filmů odpad! (05.12.2005)