Král Šumavy

Kachyňovo ozvláštňující ztvárnění propůjčuje syrové látce z poúnora 1948 vedle básnického nádechu prostor pro výborné herecké výkony, jimž vedle Jiřiny Švorcové a Jiřího Valy vévodí Radovan Lukavský. Pohraniční vesnice nadaná jednotkou stráže hranic navíc zachycuje i zbytky starých financů vyjádřených další hereckou osobností Jaroslavem Marvanem. Obávané slovo ideologie je tu zachyceno v lakonických vzpomínkách na únorové události a v exulantech prchajících na západ do pro některé svobodného světa. Vcelku je to sugestivní obraz té doby, ze které nevyprchala vzpomínka na transfer německočeského obyvatelstva i zacházející obraz staré Šumavy. Za zmínku stojí i obsazení Vladimíra Menšíka v úloze, která jen potvrzuje šířku i hloubku jeho hereckého záběru podobně jako v případě Rudolfa Jelínka. (21.05.2024)

Legenda. Kalčíkova šumavská adventura je nesporně bezcenný ideologický škvár, nad nímž se svého času tetelil blahem lecjaký pohraničník, a není zvlášť těžké jej vsadit na pomyslný pranýř hanby, kam nepochybně patří. Ale Kachyňa dokázal z nevděčného údělu vybruslit se ctí – minimálně tím, že filmu vtiskl společně se špičkovým technickým zázemím opravdovost a efektní působivost a vlastně jím definitivně potvrdil svou uměleckou vyzrálost. Vedle fantastického kameramanského umění Josefa Illíka a přiléhavého hudebního doprovodu, který je dílem dnes pozapomenutého Miloše Vacka, nelze neupozornit na špičkové herecké výkony Lukavského, Švorcové, Valy, Menšíka a Holého. Tvrdit, že Král Šumavy je kvalitní film určitě není omyl, protože tomu tak skutečně je. V rámci možností daných dobou (necelých deset let od prvních zinscenovaných trestů smrti) bylo dosaženo maxima a chápeme-li prezentované téma jako vděčnou příležitost, jak se vyrovnat s vlastní minulostí, nedává smysl vypalovat na zádech Kachyňova filmu symbolický cejch nežádoucí manipulace se skutečností. Těm, kteří se přes tuto pomíjivou zápornou hodnotu dokáží s nadhledem přenést je odměnou strhující drama o lidské slabosti, odvaze a strachu. (31.03.2009)

Král Šumavy je zatraceně dobře natočený a zahraný film. Lukavský a Vala potí charisma všemi póry na těle a celé je to snímáno s neuvěřitelným citem pro kompozici a pro kontrast. Nemluvě o tom, že *jakýkoli* film se spoustou deště a/nebo mlhy u mě má z půlky vyhráno. (Ideologie v tomhle případě projde jako guilty pleasure.) (01.10.2011)

Z každého filmového políčka zde na diváka doslova dýchá syrová atmosféra sychravé Šumavy, zahalená hustou mlhou, dešti a blátem. Černobílá kamera přidává na působivosti a herectví všech hlavních představitelů dokresluje tento mimořádný zážitek, který neztrácí lesk ani po několika zhlédnutích. Kachyňa prostě uměl. (16.12.2023)

Český film Karla Kachyni popisující dění na Šumavě v roce 1948. Komunisté se ujali moci a za každou cenu chtěli zabránit přechodu na stranu Západu. Je to příběh točený na Kvildě, kde působili pohraničníci, kteří stáli proti převaděčům přes Šumavu do amerického sektoru. Na dobu, ve které film vznikl, jsem byl hodně překvapen, že ideologie typu "Jedině Sovětský svaz" tady není vůbec cítit. Samozřejmě, že převaděči jsou zde vylíčeni jako nepřátelé a proto se střílelo i na české občany, kteří chtěli opustit nenáviděný režim. Ale taková byla doba, pohraničníci plnili jen rozkazy, protože jinak by byli právě oni odsouzeni. Pan Kachyňa se s tím ale vypořádal bravurně i bez zbytečné a slizké komunistické propagandy. Herci jsou výborní, hlavně Radovan Lukavský, nebo třeba i mladý Vadimír Menšík. A ta atmosféra, mlha, močály. Rozhodně stojí za vidění. (02.08.2010)