Král Šumavy

Umím pochopit, že pro někoho je tento snímek problematický, mně se podařilo politiku zcela vytěsnit a užít si tu nádhernou černobílou magii, např. zrcadlení na vodní hladině, mlhy v mokřinách, okenní tabule.. Herecký ansámbl kompletně skvělý, za všechny bych jmenovala Radovana Lukavského a Jiřího Valu.. Příběh skupiny pohraničníků odsýpá, atmosféra houstne a šumavská příroda je sama o sobě podmanivá, takže u mě dobrý, dost dobrý.. (14.12.2020)

Ponuré hororové drama Karla Kachyni, které nastartovalo jeho uměleckou kariéru. Kameraman Josef Illík si záběry vyloženě užívá a mazlí se s nimi, na svou dobu sakra novátorská práce. Hudba Miloše Vacka řádí jako z amerických sci-fi hororů 50. let. Na nějakou ideologii se můžu vykašlat, žádná tam není, takhle to v pohraničí prostě fungovalo. Král Šumavy je spíš dobrodružné drama, ve kterém hlavní roli hraje chlapská odpovědnost. (07.12.2018)

Král Šumavy je především výborně natočený thriller s perfekní atmosférou a hereckými výkony. Je jedno, že se odehrává v padesátých letech na území socialistického Československa, děj je zkomponovaný tak, že místo děje a iodeologické pozadí nehraje příliš velkou roli. Příběh i dialogy se drží v uvěřitelné rovině, nejsou zde žádná agitační hesla a dobová schémata, proto tento film nezapadá do škatulky propagandistických děl jako jiné filmy své doby. Kdyby ti, co dnes vypouštějí své rozumy o demokracii, uměli točit aspoň tak dobře, možná by to s českou kinematografií nevypadalo tak špatně. Kecy o slušné a svobodné společnosti v této souvislosti neberu. Já jsem pořád doma tady, bez ohledu na režim, a kdybych měl volit mezi bojem za byť socialistické Československo a "svobodnou a slušnou" společnost západu (pokud člověk trochu myslí, vidí, že to s těmi přívlastky zas tak žhavé není), vybírám první možnost. (07.11.2006)

Král Šumavy je zatraceně dobře natočený a zahraný film. Lukavský a Vala potí charisma všemi póry na těle a celé je to snímáno s neuvěřitelným citem pro kompozici a pro kontrast. Nemluvě o tom, že *jakýkoli* film se spoustou deště a/nebo mlhy u mě má z půlky vyhráno. (Ideologie v tomhle případě projde jako guilty pleasure.) (01.10.2011)

Už si nepamatuji, kdy jsem vlastně naposled Krále Šumavy viděl, dříve v dobách mých středoškolských let jsem ho příliš v oblibě neměl, dokonce jsem se pak na základě něj dlouhodobě vyhýbal válečným filmům. Ironií je, že se to za války vlastně vůbec neodehrává... i když skrze neustálé střílení to mír příliš též nepřipomíná, dobrovolní strážmistři se svým nadřízeným při svých akcích riskují mnohdy vlastní životy stejně jako za války. Asi takhle to v pohraničí mohlo tenkrát vypadat, vyčerpávějící služba na pokraji ohrožení života a rozhodně příčinou nebyli jen v prologu uvádění banderovci. Příběh mimo jiné o tom, kam až fanatismus (také v politice) může zajít... Ač je film často označován za propagandistický, myslím, že dnes již není problém dívat se na obsah i s otevřeným kritickým úsudkem nad chytáním agentů a úprchlíků, kteří prostě pro tehdejší systém znamenali klidně stejné zlo jako ti banderovští diverzanti. Nad filmařským mistrovstvím ze strany Karla Kachyni (ve znamenité spolupráci s kameramanem Illíkem) se asi není třeba zvlášť zastavovat. Budování napětí (často i skrze náznaky beze slova) a atmosféra prostředí "na konci světa" vyznívají ohromně působivě, Radovan Lukavský předvedl coby zásadový poručík Kot jednu ze svých nezapomenutelných hereckých kreací (z něj ten fanatismus i ohromné zanícení zbraněmi přímo dýchá). Výborné zpracování látky, působivá výpověď doby – s odstupem času skvělý zážitek. Zlatý fond československé kinematografie. 90% (18.12.2019)