Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Petr HojdaHudba:
Petr HapkaHrajú:
Radek Holub, Alena Mihulová, Valérie Zawadská, Viktorie Knotková, Antonín Molčík, František Peterka, Vlastimil Zavřel, Eva Jiroušková, Zdeněk Kozák st. (viac)Obsahy(1)
Příběh snímku je situován na začátek minulého století, do chudého podhorského kraje, kde v mlčenlivém odříkání i snaze vyvzdorovat si právo alespoň na kousek spokojenosti a štěstí, žijí naši hrdinové. Oba přišli do venkovského prostředí zvenčí, ani jeden není plně srostlý se světem starousedlíků, dědících svůj těžký úděl z generace na generaci… Adam (R. Holub) je zasmušilý nemluva, zjevně mající potíže s běžnou mezilidskou komunikací, straní se lidí a odmítá vystoupit ze své samoty. Nevyčítá těžce nemocné matce (V. Zawadská), kdysi žijící nevázaným životem a v neuspořádaném soukromí, že vlastně její vinou nese cejch parchanta. Beze slova odvede prodat jediný cennější majetek – krávu – aby měl na zaplacení tišících léků pro matku. Róza (A. Mihulová) je mladá, družná, touží nalézt aspoň trochu spřízněnou duši, a tak se Adamovi poněkud vyzývavě vnucuje do domu. Zpočátku ji hrubě vyhání, ale postupně se sbližují. Róza čeká dítě a jejich soužití požehná i farář. Ale jak říká staré přísloví, neštěstí nechodí po horách, nýbrž po lidech… (Česká televize)
(viac)Recenzie (201)
Dřina. Jen pot a nekonečná dřina... A jeden skromný sen uprostřed krásných kopců (tam si tak vyrazit na víkend, „vyčistit si hlavu“ a zrelaxovat, že?) Jako nůše plná kamení těžký příběh, ze kterého se mi sevřelo srdce. Taky jsem míval své sny, ale už mi se mi zdají nedostupné (dokonce jsem kdysi měl i chalupu na horách, na nádherném místě, ale už nemám). Občas si nepřipadám příliš šťastný. A to mi ještě stále zůstal majetek, za který by bylo celé stádo krav! A Róze a Adamovi by přitom ke štěstí stačila jedna jediná... Tenhle majstrštyk Karla Kachyni mě přinutil k zamyšlení. Děkuji mu za to. ()
Silně citový příběh jaký umí ztvárnit pouze Jan Kachyňa. Drsný život v horské oblasti na počátku minulého století je tu zachycen velmi realisticky a kdo zná osudy našich předků i prapředků uzná , že i pravdivě. Radost ze života i beznaděj bylo součástí osudů obyčejných lidí, kteří žili na samotě společně s přírodou, na kterou byli odkázaní. Každodenní boj o přežití, důstojnost a lásku. O jejich smyslu života vypráví tento příběh, který patří mezi ty nejlepší počiny, jaké Jan Kachyňa natočil a který si zaslouží uznání. ()
Kachyňa věděl jako málokdo, kterak vytěžit z minima maximálně kvalitní film. Ne že bych tímto nějak shazoval například Hapkovu hudbu, která je mimochodem ozdobou vyprávění, ale odvyprávět děj tak chudý na rekvizity, zvraty nebo vedlejší postavy s tak objemnou poetičností a atmosférou, to si žádá kumšt v takovém Hollywoodu takřka nevídaný. Opravdu silných emocionálních chvil zde sice tolik nenajdeme, ale ódu na obrazovou krásu a čistotu pěje Kráva skoro v každém záběru, stejně jako Holub s Mihulovou na prosté a přirozené herectví... ()
Minimalistický film o těžkém životě v pohraničí na začátku devatenáctého století to je Kráva. Minimalistický jednoduchým příběhem obyčejného života, počtem postav i stopáží - pouhých 86 minut. Z počátku chvíli trvalo, než jsem se dostal do děje a zorientoval v motivacích postav. Moc mě to nebavilo a dokonce jsem si dal pauzu. Naštěstí se to postupně rozjelo a zhruba od poloviny filmu jsem Krávu sledoval se zájmem. Bavila mě především snaha dvou hlavních hrdinů - outsiderů začít žít společný a lepší život. Okolí a okolnosti jim ovšem moc nepřály a tak jsem jim alespoň fandil. Pro Radka Holuba to byla až do filmu Karamazovi nejvýraznější filmová role a zvládl ji s přehledem. Mladá Alena Mihulová to taky odehrála výborně a všichni tvůrci mohou jen litovat, že se v roce 1992 ještě neudělovaly ceny Českého lva, Kráva by určitě nějakou dostala. ()
Krava je tak prostá ako znie. Napriek všetkému však flegmaticky existujúc, žujúc trávu a nesúc vemená s ťažkými litrami mlieka dokáže byť zdrojom nie len potravy, ale aj všakovakých aktivít spájajúcich sa s jej živiteľmi a spotrebiteľmi v jednom. Adamovo meno si už akosi automaticky pýta k sebe niečo " evoidné" , a teda podľa literárneho vzoru Jana Procházku a technického Kachyňovho oka v príbehu kvalitne žena mieša nálady a je premenlivým ročným obdobím v Adamovom jednoduchom fungovaní na báze prírody. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (3)
- Většina filmu byla natočena na krkonošské straně pomyslné hranice s Jizerskými horami – v Pasekách nad Jizerou a okolí. Filmová chalupa pak stojí na samotě Zabyly. (yurasch)
- Podle scenáristy Karla Čabrádka zanechal autor předlohy Jan Procházka jen jakousi črtu příběhu, kterou bylo třeba rozvinout a dovyprávět. (sator)
Reklama