Réžia:
Carlos SauraKamera:
Teo EscamillaHudba:
Paco de LucíaHrajú:
Antonio Gades, Laura del Sol, Paco de Lucía, Marisol, Cristina Hoyos, José Yepes, María PagésObsahy(1)
Po filmu F. García Lorca : Krvavá svatba (1981) se španělský režisér Carlos Saura znovu navrací do ispirativního světa baletu a ke spolupráci s výraznou osbností choreografa a tanečníka Antonia Gadese. Tentokrát však do dramatu lásky, žárlivosti a smrti ohnivé španělské cikáuky Carmen, které Gades právě studuje se svým souborem, vkládá Saura ve filmu ještě další tematikou rovinu : vlastní filmový děj, vztahující se k soukrové sféře tanečních interpretů. Souběžně s rodícím se tvarem představení vzniká i milostný vztah Gadese k mladé představitelce Caremen, v němž se stýkají citové analogie současně s nácvikem scén. Saurův film poskytuje bohaté zážitky vynikajících tanečních kreací ve stylu flamenka, jež sjou obdobně jako v předchozím Saurově tanečním díle snímány neokázale při zkouškách, čímž vzbuzují autentický dojem právě probíhajícího tvůrčího procesu,. Za pozornost stojí i hudební stránka filmu, v ním exceluje známý kytarista Paco de Lucia. Na 36. MFF v Cannes 1983 získal tento film Cena za umělecký přínos. Z mnoha filmových adaptací Carmen si připomeňme např. Originální muzikálovou úpravu americké filmu Otto Premingera Carmen Jones. Švýcarský film Carmen (1998) je záznamem představení na salzburském festivalu, jež nastudoval Herbert von Karajan ten také snímek režíroval. Zcela osobitou, aktualizovanou verzi námětu podle Meriméeovy předlohy natočil Jean-Luc Godard pod názvem Prénom Carmen (1983, Křestní jméno Carmen). V klasicky pietním a bohatě výprávném hávu, se slavnými operními pěvci realizoval Bizetovu Carmen /1984) Francesco Rosi. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (81)
Ano, tancem se dají dokonale vyjádřit jakékoli emoce - ale čeho je moc, toho je příliš, takže přibližně v polovině mě snímek začal mírně nudit. ONA byla Carmen každým coulem - při nácviku představení i v civilu ... a ON to nechtěl pochopit, což mi bylo v podstatě jedno, neboť moje sympatie si nezískal. Za vášnivá, smyslná taneční čísla přihazuju trochu zdrženlivé 3* ()
Je to čirá radost moci pozorovat proces, jak vzniká něco dokonalého. Jednoduchoučký příběh, který slouží jako kostra, na níž se navlékají dokonalá tančení čísla. Čiší z toho nenamyšlená hrdost těch lidí, kteří ji nehrají, která v nich je, a oni vlastně jen překovávají stud a zjevují ji. Tahle přirozená lidská invence suveréně překrývá všechny herecké pihy, které by se tam (možná) daly najít. ()
Carmen jsem viděla ve škole rozdělenou na tři části, takže možná proto, se mi to zdálo celkem nudné. Dobrý polovina filmu jsou taneční scény. A ty jsou úchvatné. Flamenco vypadá úžasně a tanečníci jsou vynikající. Jenže kromě toho už film nemá moc co říct. Je tu skvělá hudba, ale pro mě celkem nezajímavá zápletka, která vlastně ani nikam nevede. ()
Nejlepší tanečnice nemusí být Carmen - ta totiž je svou postavou, žije TEN příběh. Z toho vyplývá jeden z oblouků - stárnoucí dokonalá tanečnice musí naučit všechny své finesy nikoliv lepší, ale carmenovatější soupeřku. Souhlasím s Saurou, který ústy hlavního hrdiny odsuzuje tradiční ztvárnění Carmen v kostýmech ("Neumím dělat klasiku" - a odchází z podia, kde se producíruje tradiční kostýmovaná Carmen). Aby hra žila, potřebuje inovaci, převedení věčného tématu do současnosti, do reality - A to Saura zvládl dokonale. A dále z filmu čiší radost tvorby - radost umělce z vytváření nové interpretace. Kdo nezažil, nepochopí. ()
Víte co je nespravedlnost? Že Antonio Gades mohl tančit dona Joseho a Cristina, která byla stokrát lepší tanečnice než Carmen, byla na titulní roli stará, přestože je o deset let mladší. No co už. Antonio hledal Carmen a našel Carmen, čili děvku. Ale žhavé flamenco bije rytmem španělských srdcí a film utáhne. ()
Reklama