Krvavá svadba

Krvavá svadba je už siedmym filmom, ktorý od Carlosa Sauru poznám. To slovíčko "už" vyjadruje paradox medzi počtom filmov a mojou neobľúbenosťou režiséra a v podstate aj žánru, ktorý reprezentuje. Napriek tomu sa k menej ako trom hviezdičkám aj v jeho prípade uchyľujem iba zriedka, pretože som presvedčený, že pri filmoch, pri ktorých sledujem pomaly plynúci čas si množstvo iných divákov spokojne vrní. (24.04.2023)

Absolutně kompaktní kousek, strhujícím způsobem adaptující Lorcovu dramatickou klasiku. Na první pohled zcizující podání příběhu jakoby až z druhé ruky pomůže zároveň s velmi účinným minimalistickým projevem a pečlivým navozením dokumentární atmosféry rozpoutat stále gradující hody vášně, žárlivosti a nefalšované tragédie. To nejlepší ze španělského tance, hudby, dramatu i filmu v nádherném baletním snímku. (19.12.2008)

Despierte la novia, despierte... Nic moc originálního ze strany Lorcy, Saury ani Gadese, dojem ze vší tří dohromady ale dokonalý. Nejspíš proto, že ti tři dohromady byl pan Flamenco, na němž nikdy není nic nedokonalého. V roce 1988 jsem byl v Poznani na Dnech Federica Garcii Lorcy (mohlo to být v jiném roce, v jiném polském městě a mohlo se to i jinak jmenovat). Ten den se promítal film Lorca, muerte de un poeta. Od té doby je mi každé jeho dílo spojeno s jeho bídnou smrtí, tady dvojitou. (23.04.2023)

Jen hrstka uživatelů zde netančí flamenco, jak vidno... nu, ani já se po tomto kousku nezačnu poohlížet po podobně zaměřeném tanečním kurzu, a nejen proto, že se mi nechce vyhledávat služby chiropraktika, leda bych trénovala pouze slow motion figury :-). A přiznejme si, že ani příběhově není Krvavá svatba žádné přetrhdílo.... Ještě mohu být nakonec ráda, že nedošlo na "duende", což je, cituji: ...syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností... Bože! (13.02.2015)

Nechci-li si hrát na snoba, musím dát jen tři hvězdičky. Je to příliš lyrické a příliš fádní; člověk by musel nejdřív znát předlohu, aby pochopil děj samotného baletu. Proto jsem nepochopil tu scénu s kolébkou, nalíčení baletek bylo takové, že všechny (tři? nebo jen dvě?) vypadaly stejně. Dlouho nebylo jasné, který z těch dvou kohoutů na jednom smetišti zhyne, nakonec se zapíchli oba dva. No, budiž. A nesporný klad: hudební, resp. zvuková stránka filmu. Klasický španělský balet mě bere mnohem víc než nějaká americká postmoderna. Prvky různých lidových tanců (zde především flamenca), v nichž se kromě kytar objevují jiné doprovodné nástroje jen sporadicky a kde velkou roli hrají prosté zvuky tvořené dupáním, tleskáním a louskáním prstů, to je ohromně živočišné a strhující. Toho shlédnutí nelituji. (11.09.2014)