Radost až do rána

K tomuto filmu mám zvláštní vztah, promítal se totiž první večer po přestěhování našeho vesnického kina do nového kulturáku. Ovšem vidět se mi ho podařilo až po 42 letech a jenom stažený z Youtube, navíc ve verzi oříznuté z původního širokoúhlého formátu na akademicko-televizní (4:3). Samotný film jsem ani po těch letech nějak nepochopil, i když v sedmdesátkách jsem vyrůstal - byť poměrně daleko od severních Čech. Neznaje knížku, ztrácel jsem se v ději-neději, poskládaném z většinou na sebe nijak nenavazujících scén. Nepochopil jsem název filmu, jeho předlohy i ústřední Kornovy a Štaidlovy písničky, která je nakonec z celého filmu nejlepší, byť její text se samotným dějem ani svým názvem nijak nesouvisí. Zpívaná zazní hned na samém začátku během úvodních, graficky neotřele provedených titulků a mnohoslibných záběrů domácího opalování. Dál už to jde z kopce. Zmíněná písnička se ještě několikrát opakuje v orchestrální verzi (kdykoliv se vejde do nějakého podniku, pouštějí tam pochopitelně právě ji), jednou je dokonce v dalším podniku provedena živě, přičemž kamera zálibně zabírá jak sedmdesátkově okouzlující Jitku Zelenkovou, tak otřesně vystylované hudebníky Ladislava Štaidla a Felixe Slováčka. Záběry s nimi, předznamenané rovněž už v úvodních titulcích, mě budou strašit ještě hodně dlouho. Jediný pan Somr mi zde přišel jakž takž sympatický a jeho postava dobře zahraná... (12.11.2022)

Páralova tvorba - s jeho stejnojmennou literární předlohou film stojí a padá - se z mnoha důvodů po r. 1970 (zhruba od vydání PROFESIONÁLNÍ ŽENY) zlomila. Snaha publikovat a být čten ho přiměla k hledání kompromisu, který vyústil do postupné adorace konzumu. V RADOSTI došel v tomto směřování zřejmě nejdále. Gulášový socialismus, vrchol normalizace, je hlavním hrdinou severočeského (severozápadočeského) prostředí, v němž je žití vykupováno úmrtným (2400 Kčs ročně), preferovaným zásobováním obchodů všeho druhu a relativně vysokými platy pro horníky a lomníky (značná část hnědého uhlí se dobývá i dnes povrchově). Syžet je zaměnitelný průsečík, centrum orgií anonymní konzumistické průměrnosti, člověk-stroj, jak ho známe např. z Chaplinovy MODERNÍ DOBY nebo Čapkovy TOVÁRNY NA ABSOLUTNO. Film, který zjevně musel být natočen, neměl pod bdělým dohledem cenzury mnoho šancí na původnost a umělecké ztvárnění. Spoluzaložil také tradici uměle vypěstované tzv. severočeské literární školy, která zemřela na úbytě spolu se zánikem režimu, který si ji objednal. (22.03.2008)

Nakonec to nebylo tak špatný vzhledemm k tomu, že Páral mi nesedí. Samozřejmě jsm film rozhodně nechápal tak, jak bych ho chápat ideologicky měl, tedy jako vzpouru proti konvenci života. Celý ten povedený trojlístek se vlastně vyhýbal řádnému životu pracujících v naší společnosti. Pravda, Kazan pracoval předtím dest let u dráhy, než ho vykopla manželka, což ho vykolejilo tak dokonale, že využil nabídky kamaráda a rozjel se do Mostu. Ale co se dvěma nevyspělými dospělými ženami, které by si chtěly života jenom užívat. Krásné sny o nezávislosti a o auťáku, v němž by se dalo bydlet, dovedou nakonec Kazana k trestnému činu, který měl být pomstou na bývalé ženě... Ale nějak je to stejně koneckonců ujeté, protože se zdá, jako by autor Kazanovi a Viole fandil... Já tedy ne. (26.11.2020)

Normalizované psychologické drama o zhýralých dělnících socialismu. Jak absurdně to zní, tak absurdně to vypadá. Nejlepší je Béda Jiřího Krampola, jinak nemá dohromady smysl cokoliv zmiňovat. Taky mě zklamalo, že přes tématický i herecký potenciál tento film neobsahuje prakticky žádné odhalené scény (kromě pivního mozolu Josefa Somra), které ho mohly aspoň tímto směrem "obohatit"... (23.10.2017)

Poměrně velká nuda, chvílemi jsem měl tendenci, jaké-si nutání odejít od televize a věnovat se raději něčemu smysluplnějšímu, nakonec jsem to přes přemlouvání kamaráda přeci jen vydržel. Teatrálnost z tohoto filmu přímo čpěla a tím pádem se z něj vytrácela tak trochu i ironická nadsázka..Z herců vyloženě nikdo nevynikal a nevybočoval ze stereotypu všedních postav, všechny herecké výkony byly tak zhruba na stejné úrovni..Jelikož jsem ale pražák tak jsem měl možnost pokochat se nejen tzv panelákovou prahou z konce 70 let ale např. i městkými částmi jako Invalidovna, nebo třeba Parkotelem Praha (dříve?) ve Veletržní ulici v Praze 7, kde se to čilo mnohokrát předtím (Arabela, Jáchym atd) ale i potom..Štaidlova hudba byla však velmi pěkná a za tu dávám hned 2 hvězdičky! (05.06.2009)