Princ Bajaja

Nebýt toho nepříliš povedeného loutkového draka, byla by to výborná, místy skoro akční, a svým téměř syrovým nádechem netradiční pohádka. Od úvodu, kdy princ zamkne prázdný hrad, strčí klíč pod rohožku a s uzlíčkem přes rameno vyrazí do světa, po závěr, kdy jsou padouch i jeho banda bez milosti naházeni přes hradby do strže. Působivá atmosféra, dobře gradující boj dobra se zlem vedený hned v několika rovinách, nechybí na pohádku poněkud kontroverzní momenty (bičování koně), a navíc fajn princ, který konečně nevypadá jako typický zhýčkaný hezoun. (29.09.2011)

Bajaja se dlouho vleče. Je to takové nezáživné čekání na vrcholnou scénu s drakem. Ovšem z toho draka vám spadne čelist. Bizarnějšího draka jsem jen viděl v televizní BALÓNOVÉ POHÁDCE. Podle mě i ten z filmu ZA HUMNY JE DRAK je strašlivější. Tenhle v Bajajovi jen stojí na místě, kýve svými hlavami a čeká, až mu je Bajaja useká. Naopak v té scéně vynikne Bajajův hábit a bělák. Tohle je rytíř paar excelence českého filmu. Na něj nezapomenu, stejně jako na závěrečnou scénu po rytířském turnaji, kdy zlý Černý rytíř chtěl ovládnout zámek a podaní se proti němu vzbouřili a všechny shodili dolů z Hrubé Skály. Právě touto scénou se Bajaja zapsal do historie českých filmových pohádek, jelikož je to společně se soubojem Mrakomora s princem (PRINC A VEČERNICE) jediná pohádka, kde hlavní hrdina svádí boj o princeznu přímo v souboji. A pro mě osobně díky této scéně neupadl Bajaja v zapomnění. [7693. hodnocení, 166. komentář, 57%] (03.12.2020)

Slovenské pohádky české spisovatelky mají své neopakovatelné kouzlo. A stavějí tak pomyslnou laťku pro každého, kdo je chce převést do filmové řeči, proklatě vysoko. V případě BAJAJI - už to jméno je mnohovýznamové - se oběma scénáristům minimálně podařilo dostat do filmu Němcové neuvědomovaný vlastní bohatý tvůrčí vklad (Kachlíkův BAJAJA rozhodně není DVACÁTÝM DEVÁTÝM). Mnohé může být v této souvislosti zpochybňováno, je však zřejmé, že volba krajiny, mystické ovzduší, skrytý i viditelný boj dobra se zlem tu mají skutečně bájeslovnou - ne jen "pouze" pohádkovou - atmosféru. Ivan Palúch je opravdu "šumný chalan" a mladičká Magda Vášáryová skutečně krásnou princeznou Slavěnou. Děj má svou gradaci a i poučenému divákovi se značnou autorskou zručností sugeruje pocity nepředstíraného napětí a nejistoty. Plnokrevná pohádka tak zůstává plnokrevnou pohádkou i tam, kde ji vývoj filmového řemesla (to slovo rozhodně není míněno hanlivě) viditelně překonává. Co zůstává nepřekonané a minimálně pro mne stálé, to je onen opojný pocit krásy a vnitřního uspokojení z báječné pohádky, která, převedena na stříbrné plátno, je ještě hezčí a vábivější než ve své literární podobě. Určitě nejsem sám. (28.08.2007)

Rozprávky Boženy Němcovej sú vždy plné poučenia. Tentokrát, že klamať sa nemá a že cesty do pekla sú vždy priame a jednoduché. Kto klame, s tým sa zatočí, na rozprávku to s nimi dopadlo pekne brutálne. Film sa nehrá na efekty, no ani ten najhorší drak si nezaslúžil výzor trojhlavého moriaka. Napriek všetkým neduhom je v rozprávke temná atmosféra na pohľadanie, že sa mi ju vôbec nechcelo vypínať, na slabšie tri hviezdy to stačilo. (14.04.2017)

Netradičně pojatá pohádka, která vybočuje ze zaběhlých klíšé,kde hloupý Honza vyráží do světa, aby se stal králem. Je vedena pochmurně nejen dějem ale i prostředím /natáčelo se na Hruboskalsku a na zámku Hrubá skála mimojiné/,počasí je stále zatažené a sluníčko vysvitne snad jen při procházce Bajaji na zámecké zahradě se zahradníkem, ale to nemění nic na umělecky perfektním ztvárnění předlohy od Boženy Němcové. Už jako malému, jsem se při této pohádce bál a mému malému skřítkovi se ta pohádka také obzvlášt líbila a museli jsme ji pouštět snad 30 krát /rovněž se bála při očekávání draka/ a snad to je i smyslem pohádky,aby nebyla jen pro pobavení. (08.01.2004)