Já, truchlivý Bůh

Jako obdivovatel žen jsem byl trošku trýzněn touto trpkou komedií na bolestnou ženskou hloupost a prostoduchou samolibost, nicméně jsem se za filozofického doprovodu Miloše Kopeckého báječně pobavil. Přestože Pavla Landovského zrovna nemusím, jeho vidlácky milý Apostolek mne uváděl k výbuchům smíchu a je pro mne jednou z jeho nejlepších rolí. (02.04.2014)

Námět mi připomněl Muže, který miloval ženy od F. Truffaut, ten však vznikl až o několik let později a rozhodně nebyl tak vtipný jako Truchlivý Bůh. Landovský s Kopeckým totiž nejenom, že dobře hrají, ale také umějí pobavit diváka, a o to v tomto případě šlo až na prvním místě. PS: Je škoda, že představitelka Jany, tedy Hana Lelitová, se již na filmovém plátně příliš neobjevila. (14.02.2014)

"Život je paradox. Naše činy získávají opačný smysl, než jaký jsme jim přisoudily..." Protože nejsem z Brna, asi tento film nedokážu tolik docenit, jako rodilí Brňané. Přesto mě na tomto filmu zaujal už samotný způsob, jakým režisér Kachlík přistupuje k této látce, tedy to, jak se při zpětném vyprávění příběhu ze strany hlavního protagonisty Adolfa zajímavě mísí reálné dění na scéně s Adolfovými filosofickými vstupy/glosami. Moc vtipná mi v tomto směru přišla zejména scéna z koncertní síně. Diváckému zážitku samozřejmě velmi pomáhá skvělý Miloš Kopecký se svým pro něj typickým donjuanským projevem. Jinak dějové jsme v tomto filmu svědky jen další variace na typicky kunderovské téma, které nám nabízí možnost mj. přemýšlet nad pravdivostí Adolfových slov, že "člověk nikdy nezná míru svého citu". V tomto případě se to celé odehrává v kulisách nejen krás Brna, ale i krásné klasické hudby (zejména Dvořákovy Rusalky). Při zpětném zkouknutí jsem tak měl i proto dost pokušení dát filmu plný počet hvězdiček. Ale pár scén mi tam přec jen vadilo (třeba "stihačka" Jirásková). Tak zůstanu u těch čtyř. Asi i proto, že se nepovažuji za součást "uplakaného a sadistického obecenstva", kterému je v závěru naservírován takový trošku zvláštně otevřený/nejasný závěr. Kdo to všechno spískal, říkal jsem si? Kundera ve svých Směšných láskách či autoři tohoto filmu? Musím se na to ještě podívat do originální předlohy. Ale možná je to jedno. Celé to přeci spískal pro své pobavení "bůh tohoto příběhu.. Ale jak truchlivý bůh.." (08.04.2019)

Trocha toho Brna, trocha toho mlsného kocoura pana Adolfa, trocha toho falešného dirigenta aténské opery. Nu, tento krutý žert z povídkové sbírky Směšné lásky je přehlídkou na téma ego a já. Není to radostná podívaná, pouze je svým způsobem fascinující sledovat, kterak ono ženské blond devatenáctileté ego přerůstá ono přezrálé ego bonvivána mezi čtyřicítkou a smrtí. Ačkoli shledávám u sebe poněkud náročné hobby pročíst důkladně množinu české literatury adaptované pro film, Kunderu si skutečně odpustím. (14.08.2016)

Landák převálcoval Kopeckého... Scenáristé psali scénář přímo Kopeckému a Landovskému na tělo, protože od začátku věděli koho pro role chtějí. Miloš Kopecký řekl paní Jiráskové, když byl film zakázán, se sarkasmem sobě vlastním: "to je dobře že film zakázali, Lanďák byl totiž mnohem lepší jak já". (23.09.2014)