Město mé naděje

Ja síce mám rád filmy s výrobnou tématikou, ale musia mať nejaký dej, ktorý dokáže človeka upútať, no tento film nemá ani hlavy ani päty. Chcieť zavádzať umenie do takéhoto druhu filmov sa veľmi nevypláca. Napríklad Jaroslav Balík to včas pochopil vo svojom normalizačnom opuse "Atomová katedrála". Myslím, že teraz to už vie aj Jan Kačer, ktorý si k tomu všetkému zvolil do svojho diela ešte aj hercov, ktorí tu podali výrazne nepresvedčivé výkony. Takže hodnotím to dvomi hviezdičkami kvôli exteriérom vítkovických železiarní, ktoré sa dnes už len tak niekde nevidia. (03.06.2009)

Československé drama z industriálního prostředí těžkého průmyslu odehrávající se v Ostravě, v němž dostane inženýr Rataj (D. Ožana) nabídku vybudovat systém získávání energie z jádra. S tím souvisí vyprojektování a výroba dílů na jaderné reaktory, přičemž jejich realizaci brzdí zastaralé vybavení a technologie. Snímek dosti poznamenaný normalizační atmosférou ve velké míře doplňují záběry z průmyslových hal vítkovických železáren, což navozuje dojem všudepřítomné špíny, hluku, nevzhledných industriálních budov a s tím spojené deprese. Neznámý, ale docela sympatický ostravský herec D. Ožana působí klidným a vyrovnaným dojmem, pocity neklidu, vzrušení a bezmoci v něm vyvolávají pouze diskuze se starším synem J. Čapkou a také okamžiky, kdy vidí, že na náročný svěřený úkol nestačí. Vznětlivý syn pracuje ve stejném podniku jako jeho otec, avšak přestože vystudoval jadernou energetiku, pracuje v podniku na bezvýznamných projektech, což vede k jeho dlouhodobé nespokojenosti. Úkol, jenž na sebe naložil otec Rataj, byl však příliš velký, což vyústilo k srdeční příhodě a posléze také ke skonu hlavní postavy. Syn J. Čapka využije příležitosti, dokončí otcův projekt a nasměruje výrobu nových dílů potřebných pro reaktor na správnou cestu. Druhý, mladší Ratajův syn v podání T. Töpfera hrál hokej za Vítkovice jako brankář a do děje filmu se příliš nezapojil. Sám autor snímku, herec J. Kačer, jehož dílo vnímám jako obvyklou úlitbu režimu neboli ospravedlnění za 60. léta, se objevil v malé roli režiséra amatérského divadelního souboru. Scény s divadelníky však byly zbytečné, nudné a otravné. Pan Kačer, ač jeho osobu chovám v mimořádně oblibě a úctě, tento film nezvládl. Velký vliv na neúspěchu tohoto filmu vidím v obsazení lokálních, a tudíž neznámých, ostravských herců. Ze známějších herců se objevili v malých rolích K. Vochoč, J. Vlasák a M. Šplechtová coby dívka vzpurného J. Čapky. Domnívám se, že se sice nejedná o takovou katastrofu, aby v hodnocení převažoval odpad, zejména pokud se vyprávění věnuje hlavní dějové linii, ale objektivně se jedná o zdlouhavé a nepovedené dílo, které zejména normalizační prvky táhnou ke dnu. Ve srovnáním s o šest let mladším, podobně industriálně zaměřeným filmem o budování jaderné elektrárny Atomová katedrála, které také má mizerné hodnocení, je jednoznačně slabším. (12.11.2022)

Já byl tak strašně na rozpacích jak hodnotit, opravdu! Na jednu stranu krásné záběry průmyslové čtvrti, kouřících komínů, kovohutí, kolejí a vlaků, tohle muselo potěšit každého vyznavače učení Páně -U->mbrtky! Na druhou stranu nudné a snad až zbytečné vmontování divadelních zkoušek, a dokonce, FUUUJ, i sport ! ! ! Tímto byl celý snímek dehonestován! Byly-li by tyto záběry pečlivě vystříhány, šlo by o ryzí prachmatické dílo které by bylo uctíváno jak na slunci tak pod zemí! .....eeeehm, ale vraťmě se zpět, ne, vážně, je to děs běs a ta jedna hvězda fakt jen za ta průmyslová panoramata a zákoutí. Černá barva tomu sluší. Ještě přidám hlášku která mě pobavila asi nejvíc: - "Z galaxie v Andromedě k nám světlo letí 8 miliard let..." - "..osm miliard... takových peněz..." (05.12.2023)

Kačer svůj "odpustek" za 60.léta pojal opravdu unikátně, snad až provokativně. Těžkotonážní dadaistické a absurdně vtipné dialogy (mnoho scén je za hranicí podivnosti), absolutně nehostinná industriální krajina snímaná kamerou v temných barvách a všechny postavy neustále podmračené a zmítané nedobrou náladou a vnitřní krizí, k tomu Klusákova hudba. Tohle je všechno, jenom ne rozjuchaná budovatelská agitka, tak negativisticky působící film ve všech svých složkách se jenom tak nevidí! Atmosféra se strukturou podobá dehtu. Není se co divit, že Město mé naděje nikdo nezná a že ani v kinech se to pravděpodobně vůbec neohřálo. Pro mě v rámci československé kinematografie 70.let naprosté zjevení, přestože to rozhodně není to, co si dnes představujeme pod pojmem "kvalitní film". Škoda, že si už nepamatuju některou z množství třeskutých hlášek... (10.01.2015)

Jako milovník komunistických agitačních filmových perel převážně 70 a 80 let minulého století u kterých se opravdu bavím musím napsat:Toto byl opravdový filmový průjem! Zřejmě nejhorší Československý film jaký jsem kdy viděl a těžko bude kdy překonán.Taktéž výkon superherce Drahoše Ožany. Sorry Duck (29.10.2019)