Castle Rock

Mám k tomuhle seriálu poněkud rozporuplný vztah. Jako s Kingem-nějak mě jako velikán literatury nebere, ale baví mě jeho knížky? -většinou ano (Misery a Geraldovu hru žeru!). Vadí mi, že si tímhle serošem (jako koproducent) tak trochu staví pomníček?-ne. Ruší mě ani ne tak pomrkávání na jeho knihy a povídky, jako spíše úmyslná konstrukce nějak propojit ten jeho rozkošný temný svět?-ne. Nudil jsem se u tohodle -sem tam?-ano. Byl to občas mazec a napínaní pana Kagemushe?-ano. Otravovala mě tam (u Kinga samozřejmě už jaksi daná) linka maloměsta a rodinných dramat?-ano. Mám to komu doporučit?-ne. Bavilo mě to?-ano. Málem jsem se uňuňal při posledních vteřinách druhé řady? Ano!!! (10.01.2020)

Ze začátku to není špatné – atmosféra, která by se dala krájet, záhady, napětí, zajímavé postavy a otázka „O co tam jde?“. Jenže asi tak po čtvrtém díle se to začne podělávat. Roztahanost, která je místy až komická. Jakmile zjistíte, „kdo je ten kluk kleci“, dojde vám, že celý ten konstrukt je pěkně vycucaný z prstu, spousta motivů, které vedou odnikud nikam (motel, věznice, auto na vrakovišti), a slouží jen k tomu, aby se natáhla délka. Tohle nevypadá jako adaptace Kingovi knihy, ale jako třikrát vydestilovaný King podávaný se sušenkami z Psycha. Vadí mi ten mišmaš, který se stane v posledních třech dílech, vadí, že ztráta paměti, způsobí, že postava A něco neřekne postavě B už v prvním díle, čímž by samozřejmě žádný seriál nebyl, vadí mi logické chyby a v chování postav a náhodná setkání uprostřed lesů. Ne, tohle nejsou Stranger Things, ale spíš LOST. Velká škoda, potenciál byl obrovský. :-( (30.09.2018)

Dávám 5* s velkým sebezapřením, protože ten konec... Na jednu stranu je filozofická myšlenka protkaná celou řádu zcela geniální a perfektně skrytá. Publikum je tady postaveno do funkce poroty. S jak velkými pochybami jste schopni žít? Na druhou stranu mám mírně pocit promrhaného času. Navíc je důležité vědět, že seriál bude antalogie. Vědět to dřív asi finále přijmu jinak. Nicméně poslední díl stranou, tak se jedná o vynikající a jeden z nejoriginálnějších počinů roku. Epizoda 7 zaměřená na Ruth je zcela devastující a po vypravěčské stránce postavená jako puzzle. Nesmírně jsem si užila mystérium celého Castle Rocku (srovnání s The Leftovers je přesné). Jakmile je odhaleno, kdo je vlastně tajemný The Kid, spadla mi čelist. Možná nejsilnější stránkou seriálu jsou ale postavy a herci. Henry, The Kid, Molly, Ruth, šerif... neskutečně mi všichni přirostli k srdci. Hercké výkony jsou kapitolou sama pro sebe. Bill Skarsgard je až neskutečný. To množství emocí, které dokáže v průběhu 10 dílů ve vás evokovat, je skoro nekonečné. Sissy Spacek poprvé v Kingovském hororu od dob Carrie je srdcem příběhu. Castle Rock mě bavil a fascinoval jako málo co letos, a tak i ten konec stojí za odpuštění. (19.09.2018)

Asi nepřekvapím prohlášením, že jsem od Castle Cork čekal mnohem víc. Ti co vydrželi až do konce, se mnou asi budou souhlasit, že finále mělo být mnohem silnější, než předložený rozplizlý závěr. Měl jsem to možná předpokládat, protože kvalita kulminovala někdy kolem šestého dílu a pak přišel postupný pád, který nedospěl až do regulérní bídy, jen díky malému počtu dílů. Do té doby jsem byl vrcholně spokojený. Herci byli slušní až skvělí, atmosféra hororově temná a režie doslova luxusní. Už je prý ohlášená druhá sezóna, za níž jsme asi zaplatili oním zmíněným rozpačitým koncem. Takže zbývá jen doufat, že scenáristé zjistí kde udělali chybu. (18.09.2018)

Billa Skarsgarda do každé rodiny, ale silně mě zklamalo, že místo opravdového konce se rozhodli pro zadní vrátka. A po přečtení rozhovoru s tvůrci a druhém shlédnutí mi přijde, že ne že by si otvírali vrátka, ale spíš že ve stylu J. J. Abramse a jeho Ztracenců záměrně nemají ucelenou vizi, o čem vyprávějí (takové ty kecy typu "je to na divákovi, jak si to vyloží, a my vlastně nevíme, jak je to správně"), a snaží se pouze být tajemní jak hrad v Karpatech bez narativního účelu, což je autorský přístup, který mě vysloveně se*e, mimo jiné proto, že to shazuje a ponižuje divákovu snahu pochopit vnitřní fungování toho magického fikčního světa. Jak si mám užít hledání klíče, když ho tam tvůrci odmítli schovat?! Dang it. P. S.: Melanie Lynskey rules a Waitsovu píseň "Clap Hands" jsem po dokoukání seriálu poslouchala asi deset hodin v kuse a teď ji mám nastavenou jako budík, aby neminul ani jeden den, kdy bych tuto píseň neslyšela. P. P. S.: Je rovněž možné, že jsem idiot a ještě k tomu slepý idiot, neboť že má Billova postava každé oko jiné barvy jsem si všimla až při druhém sledování a až u předposledního dílu. A to jsem po většinu času zírala hlavně na něj, co si budeme povídat. (19.09.2018)