Případ pro začínajícího kata

Nadčasový existenciální snímek s kafkovsky tíživou atmosférou, zbaven dobových odkazů a časových souvislostí útočí na každý totalitní režim. Svět je bizarní a nerozumí mu ani cizinec Gulliver, ani jeho obyvatelé. Existence sebedestruktivní lidské rasy již přestala dávat smysl a čas běží pozpátku. Úžasná práce kamery mi místy připomínala Proces Orsona Wellese a Spalovače mrtvol, k tomu úžasná hra světla a stínu a pohádkové, mystické lokace. Už jak jsem viděla přejetého králíka v manšestrových kalhotách, věděla jsem, že tohle budou sousto pro mě. Jedna úžasná metafora za všechny- král poručí vymyslet počítač na ruční pohon, aby již nikdo nemusel myslet a tento stroj posléze řídila komunistická mašinérie. "Chtěli zapřáhnout dobytče, a já nedopustím, aby tímto strojem točil vůl." 100%. (02.04.2016)

Nemyslete si - mam rád "divné" filmy. Lynch patří k mým nejoblíbenějším režisérům a při Personě slintám blahem. Zároveň jsem příznivcem české kinematografie a odpůrcem komunistické ideologie. Zdá se, že bych měl být vděčným divákem, ale nějak to nezafungovalo. Snad to je tím, že jsem nečetl Swifta, ale tenhle film jsem vůbec nepochopil. Ne vždy je to na škodu, ale jsem rád, když mi film aspoň nabídne nějaký klíč, jak ho mám vnímat. Když mi ukáže cestu, jak ze změti nesmyslů a absurdity vyváznout. Ničeho takového se ale u Kata nedočkáme. Je to jenom téměř dvě hodiny dlouhý sled absurdních scén. Leckdy mistrovsky natočených (úvod, poprava), ale pro mě stejně po pár minutách značně monotónních. (25.12.2007)

Ach, já už pomalu nevím, co k takovým podobným filmům ze šedesátých let psát. Ony jsou všechny v podstatě... stejné, tak tíživé, a přece jedinečné, když se podívám kupříkladu na Starce na chmelu, působí jako dlouho očekávaný zázrak. Poučka, kterou stále opakovala moje maminka, je zkrátka universální a dá se aplikovat i na film: "Je to hřích v době Beatles a Rolling Stones blbnout lidem hlavy písněmi o kotěti v botě." (27.05.2010)

Bizarní, satirické, místy i trochu surrealistické a pro mě až na silný závěr převelice nudné vyprávění o moru jménem politická nadvláda, která při chytrém dávkování zblbne lidi natolik, že nejsou schopni prokouknout skrze závěs lží a nepravostí. Rozhodně dobrý film, pro mě ovšem postrádající "tah na branku", který by mě donutil nespustit oči z plátna či obrazovky. (14.12.2009)

Alphaville po česku - v nejlepším slova smyslu s kafkovskou tradicí (místo fr. existencialismu), duchem r.1968, absurdním humorem s dramatickým potenciálem, s filmovou drobnokresbou (aniž by Případ rezignoval na protitotalitní osudovost), zdůrazněnou autocenzurou a absurdními možnostmi volby. Scénáristická perla čs. filmu. Top 5 Nové vlny (08.12.2012)