Spoločenstvo vlkov

Pro mě ideální doplněk k četbě pohádek od britské spisovatelky Angely Carter. Film Společenství vlků byl natočen podle kraťoulinké povídky Mezi vlky, která je jakousi modernější a pokrokovější variantou notoricky známé Červené Karkulky. Adaptace rozhodně zdařilá, přesto si nejsem jistá, zda by mě film zaujal, i kdybych neznala zmiňovanou literární předlohu. (06.09.2009)

První půlka se mi docela vlekla, pořád tam někdo někomu vyprávěl nějakou historku… Od prvního pohledu mi připadala divná babička - její protagonistka, kterou jsem nemohla z hlavy dostat jako mazanou vyšetřovatelku z To je vražda napsala, zdála se mi až moc babičkovská a fádní. Časem to dospělo ke vskutku netradiční parafrázi na Červenou Karkulku s prvky hororu (vyjíždějící jazyk, zbytek vlasů v hořícím krbu). Takže když se Rosaleen zeptala vlčího muže, proč má tak velké ruce, následovala nevinná odpověď: „To abych tě lépe obejmul“, což ale v daném kontextu působilo mrazivě. S tímle Společenstvím vlků bych zavyla hned. (07.07.2008)

Nechoď holčičko, nechoď do lesa, vlci jsou hladoví a skrývají se v nejrůznějších úkrytech i podobách. Stačí pár kroků z cesty a smrt pro tebe bude vysvobozením. - Pohádky mají ze všech žánrů nejblíže k hororům a Společenstvo vlků tento rozdíl smazává ze všech filmů nejvíc. Poeticky nádherné a s hudbou která řekne více než tisíc slov pohltí každého stejně jako ty nejtemnější lesy. 9/10 (29.10.2007)

Společenství vlků má podmanivou temně pohádkovou atmosféru. Jordan to s vlky (stejně jako s upíry) umí. Tedy dokud jsou v lidské podobě. Když se začnou měnit (nebo morfovat :-), je zoufale vidět, že technologie tenkrát na takovéhle triky nestačila. Film je hodně rozvleklý, ale to není divu, když měl Jordan k dispozici vlastně jen dvě původní povídky (o vlčím novomanželovi a variaci na Karkulku). Když to vezmu v úvahu, tak vlastně musím před scénářem smeknout. Škoda je ale té korektnosti (psala se přeci 80. léta), v původních textech Carterové totiž návrat vlčího manžela k jeho nevěstě skončí v tratolišti dětské krve a Rosaleen a její "vlk"... řekněme, že si spolu celou noc jen nepovídali. (22.01.2009)

Zpátky do pohádky se Společenstvím vlků, které je sbírkou vlkodlačích pohádek, co se zdají jedné mladé dívce, co se jí odpoledne nechce vylézt z postele. Vedle všech těch labyrintů a podobných je to další z těch fantasmagorických pohádek, co se nebojí nějakých konvencí a jestli se to bude líbit co největšímu publiku. To si asi uvědomí každej až uvidí prvního vlkodlaka jak se proměňuje z člověka ve vlka :). To nebude zrovna nejvhodnější pro nejmenší :). Každopádně je to pohádkové úplně nejvíc v úžasných kulisách s mlžnými lesy a vesničkou a kostýmy a zkroucenými stromy a podobně, prostě hrozně pěkné, ale není zrovna asi nejlepší podle mě, že je to doopravdy jenom sbírka pohádek, protože se skrze vypravěče vždycky přeskočí k úplně jinému ději a jiné pohádce, včetně té o karkulce a takhle to prostě nedrží žádný směr, ale určitě si to zaslouží ještě i tu čtvrtou hvězdičku za tu poslední pohádku, shodou okolností to byla ta karkulkovská o tom jak jde karkulka s košíkem k babičce, ale tentokrát v trochu jiném provedení než by člověk čekal :). A jak už se tu taky zmiňovalo, tak je tu krom sbírky pohádek taky výchovný podtext pro dospívající dívky :). To je na tomhle filmu velmi zvláštní :). Škoda že už se takhle bizarní pohádky jako v osmdesátých letech Labyrint, Společenství vlků nebo Legenda už netočí :). (05.11.2011)