Šarlátové písmeno

Velmi dojemný příběh o ženě, která se nechala svést láskou k muži a později za to musela zaplatit. Film je hezky natočený a ukazuje to, co má být ukázáno. Demi Moore zahrála Hester Prynne skvěle a vše bylo velmi procítěné. Film mě inspiroval k tomu, abych si přečetla i knihu od Nathaniela Hawthornea. (22.02.2013)

Jsem člověk vcelku tolerantní a chápu, že i feministky touží po vlastní červené knihovně. Ale proč se za tím účelem znásilňuje zrovna Hawthornova předloha, která je o něčem úplně jiném, to mému omezenému intelektu jaksi uniká. Vlastně z celého filmu chápu jen to, proč reverenda Dimmesdalla, vyznávajícího krédo "Bože, neuveď nás v pokušení, my to zvládneme sami," hraje zrovna Oldman, protože ve chvíli, kdy se zjevil na obrazovce tak, jak ho jeho šéf stvořil, moje matka a sestra svorně vydechly: "Halelujá!" Na závěr menší hádanka - víte, proč Demi odhazuje šarlatovou literu v dál? Protože v 17. století ještě nemohla pálit podprsenku - a povzdech, že navzdory všemu silnému a vševítěznému ženství v tomhle obzvlášť nedobrém mixu Striptýzu, Posledního Mohykána a Čarodějek ze Salemu v tom Hester stejně moc chodit neuměla na rozdíl od nás životaznalých a protřelých potvor třetího tisíciletí. Když jsem naposled nafasovala rudé áčko já, bylo to proto, že jsem myslela, že mám náhradní volno, a když jsem v jednu hodinu po poledni po bouřlivé noci zapla mobil, tak do něj po jedenácti zmeškaných hovorech můj vyřvaný a vyčerpaný šéf už jenom úlisně ševelil: "Víš, původně jsme mysleli, že by ses k nám tady mohla připojit, ale když už jsi nás o svou neodolatelnou přítomnost ochuzovala doteď, tak si hezky odpočiň a osvěž nám paměť, jak vlastně vypadáš, až v pondělí..." (19.05.2012)

Gary Oldman je univerzání herec; i tuhle postavu mu beze zbytku uvěříte. Demi Moore je vedle něho jako pěst na oko, během celého filmu má téměř konstantní výraz a ani zbytek jejího projevu nestojí za moc. Slzy v očích působí podesáté už dost trapně... Za pozornost také stojí záporácká role Roberta Duvalla, kterého ve filmu prostě musíte nenávidět. Film je pěkně nasnímaný, příběh je sice předvídatelný, ale to se u romantiky snese. Potěšilo mě výrazné rýpnutí do křesťanského puritánství a intolerance. (30.12.2003)

I když je tam možná více romantické linii, než jsem čekal, nebylo to špatné. Doba a umístění tomu dodaly patřičné emoce. Na druhou stranu když to porovnám s o rok novějšími Čarodějkami ze Salemu tak ty jednoznačně vítězí a to jak na poli hereckém (Lewis vs. Oldman, Ryder vs. Moore), i příběhově mě strhli daleko více. Takže nakonec takové horší čtyři. (13.07.2015)

Přestože se tento film nedrží striktně předlohy, což je patrno především na konci, je tu to hlavní, na co Hawthorne ve své knize poukazuje. Lidská zloba, závist a strach z neznámého jsou v puritánských postavách ztvárněny velice dobře a podobně jako v Čarodějkách ze Salemu mi nahání hrůzu, jak se dají lidé zmanipulovat. Ovšem je to i příběh lidí toužících po svobodném životě, skutečné pravdě a samozřejmě i lásce. Hester je v podání Demi Moore přesvědčivá a Gary Oldman jako reverend Dimmesdale okouzlující, takže navzdory svému obdivu ke knize si ten romantický závěr vždycky přeju. K tomu vhodný hudební doprovod Johna Barryho, jehož melodie jsou zde sice občas předvídatelné, ale krásné -> vřele doporučuji přečíst knihu, třeba při poslechu soundtracku. (30.12.2003)