Šarlátové písmeno

I když je tam možná více romantické linii, než jsem čekal, nebylo to špatné. Doba a umístění tomu dodaly patřičné emoce. Na druhou stranu když to porovnám s o rok novějšími Čarodějkami ze Salemu tak ty jednoznačně vítězí a to jak na poli hereckém (Lewis vs. Oldman, Ryder vs. Moore), i příběhově mě strhli daleko více. Takže nakonec takové horší čtyři. (13.07.2015)

Jsem člověk vcelku tolerantní a chápu, že i feministky touží po vlastní červené knihovně. Ale proč se za tím účelem znásilňuje zrovna Hawthornova předloha, která je o něčem úplně jiném, to mému omezenému intelektu jaksi uniká. Vlastně z celého filmu chápu jen to, proč reverenda Dimmesdalla, vyznávajícího krédo "Bože, neuveď nás v pokušení, my to zvládneme sami," hraje zrovna Oldman, protože ve chvíli, kdy se zjevil na obrazovce tak, jak ho jeho šéf stvořil, moje matka a sestra svorně vydechly: "Halelujá!" Na závěr menší hádanka - víte, proč Demi odhazuje šarlatovou literu v dál? Protože v 17. století ještě nemohla pálit podprsenku - a povzdech, že navzdory všemu silnému a vševítěznému ženství v tomhle obzvlášť nedobrém mixu Striptýzu, Posledního Mohykána a Čarodějek ze Salemu v tom Hester stejně moc chodit neuměla na rozdíl od nás životaznalých a protřelých potvor třetího tisíciletí. Když jsem naposled nafasovala rudé áčko já, bylo to proto, že jsem myslela, že mám náhradní volno, a když jsem v jednu hodinu po poledni po bouřlivé noci zapla mobil, tak do něj po jedenácti zmeškaných hovorech můj vyřvaný a vyčerpaný šéf už jenom úlisně ševelil: "Víš, původně jsme mysleli, že by ses k nám tady mohla připojit, ale když už jsi nás o svou neodolatelnou přítomnost ochuzovala doteď, tak si hezky odpočiň a osvěž nám paměť, jak vlastně vypadáš, až v pondělí..." (19.05.2012)

Zakázaná láska zaradená do čias puritánskej Ameriky, keď ešte sme mali otroctvo a kde indiáni bojovalo o svoje právo na územie, tradície, náboženstvo. Veriaci človek som, ale príde mi odporné čo robili kresťania za čias inkvizície, považovali ľudí za čarodejov alebo kacírov, ono hranie sa na boha/bohov ľudom asi vždy išla a aj ide, ... elulijajaja, elulijaja, elulijajaja. I keď chápem že príbeh kde je žena natoľko silná, že zvládne hanbu a verejné ponižovanie jej aj dieťaťa a to všetko len preto aby nezradila chlapa ktorého miluje, je srdce revúci ale ja som moc toho necítil, Našťastie film nie je len o zakázanej láske, ale aj o spolužití domácich s príživníkmi z Anglicka ktorí majú pocit, že sú doma Hudba skvelá, herci tiež, dej ma ale nudil, to vloženie do prostredia kde majú všetci v hlave miesto rozumu hovná ma privádza do zúfalstva a neviem sa vlastne stotožniť ani s jednou postavou ... Na druhú stranu pozrime sa kam sme to dopracovali dneska, úplne obrátená strana mince, od extrému k extrému.... (23.05.2014)

Ráda bych dala víc, protože celková nálada filmu je dobrá, Gary klasicky skvělý, nádherná kamera a hudba perfektně sedí, ale moc mi nesedí Demi Moore, nevím, možná je to tím, že jí nemám ráda. Co je ale nejhorší a díky tomu to výš prostě nejde, je ten strašný americký konec. V knize se samozřejmě happy end nekoná, jak by také mohl, v té době a na takovém místě. Nechápu, jak to mohl tvůrce Mise dopustit. (08.12.2007)

Už len kvôli Gary Oldmanovi sa oplatí vidieť. Nato že nemusím romantické filmy, Šarlatové písmeno mi celkom sadlo. Príbeh je zaujímavý, výprava pekná, hudba sa dobre počúvala a Duvall v mini roli potešíl. Je to ale strašná nuda. No a najväčší problém bol prejavovanie lásky na silu. Koniec sa mi nepačil vôbec, moc sa sem ani nehodil a myslím že niejsom jediný čo si to myslí. (06.08.2021)