Zasnežená romanca

Film postavený na zimních sportech, především lyžování a krasobruslení. Oboje je celkem fajn, lyžažské scény jsou vtipné, Sonia Henie samozřejmě bruslí famózně. Stejně tak jsou skvělé i písničky - jak ústřední motiv, tak slavné kousky ochestru Glenna Millera (In The Mood, Chattanooga Choo Choo). Jenže pak je tu prostinká ústřední romance - nesympatická bruslařka se vytrvale snaží rozbít vztah klavíristy se zpěvačkou, až se ji to povede. Docela mě fascinují tyhle filmové vztahy z té doby - někdo má před svatbou, ale na poslední chvíli jde za jinou. A stačí k tomu jediná hádka. (10.07.2016)

Miluji Glena Millera,divím se malému počtu hodnoceni. Jediná Orlau 32 mi rozumí. Děkuji ! přidávám komentář pana Douglase : Jak já tu hlavní hrdinku nenáviděl! Blbá, intrikující, vlezlá a otravná... a oni tomu závěru říkají happyend. Totální unhappyend, v němž norská p**a, co umí akorát lyžovat a bruslit... škoda mluvit. Zabít. Donutila mě k naprosté estetické poddistancovanosti! Už proto ji musím nenávidět. ;) A tato osoba má vaši oblibu, co dokázal on ? že mistrini světa nazývá norskou píčou? PS nejde ani tak o hraní, ale o hudbu která je do dnešních dní stále poslouchatelná :-) Co dokázal Douglas v životě? zatím jen kecá a Vy mu ty jeho kecy žerete až mě serete no coment deda :-) (04.03.2016)

Je pravda, že celá dějová linie kolem Sonji Henie je v Sun Valley Serenade poněkud přestřelená, ale jedná se koneckonců o variaci na screwball komedie, obohacenou o muzikálové a hudební vložky, takže nějaká ta přehnanost je v tomto žánru zcela na místě. Zábavné pro mne byly i mnohé hlášky, dokonce i ty, které byly opakované v průběhu filmu několikrát ve stejné podobě, ale právě svou roztomilou přiznanou "dřevnatostí" či těžkopádností zůstávaly velmi vtipné. No a to hlavní, Glen Miller Orchestra šlape jak lokomotiva, takže i díky výtečnému hudebnímu podkladu se jedná o pohodový oddychový film (a jako takový netrvá déle než hodinu a půl, toto nepsané pravidlo bohužel většina dnešních hollywoodských scenáristů, režisérů a střihačů oddychových komedií nezná nebo nechce znát). (14.11.2013)

Přede mnou dlouhý večer, v televizi nic, tak jsem si řekla, že trochu nostalgie nezaškodí. Docela roztomilá intrikánka Sonja Henie mi připomínala Natašu Gollovou v některých našich komediích. Co pokazila Sonja svým trochu prkenným hereckým projevem, to napravila krásnou bruslařskou exhibicí. Za scénář naivního příběhu nemohla, hrála co ji předepisoval, i když mnoho sympatií si tím nezískala. Hudební čísla byla perfektní, krásné bylo i zasněžené horské prostředí, ale i tak si myslím, že tento film, kdysi tak milovaný mými rodiči, by už dneska mezi mými vnuky neuspěl. (25.11.2014)

Navzdory tomu, že hlavní hrdinka je svým způsobem manipulátorka, která pro dosažení svého udělá i nějaké ty intriky, byla mi sympatická a fandil jsem ji nejen pro její roztomilost, ale také proto, že se k hlavnímu hrdinovi daleko více hodila. To, že se snímek odehrává v atraktivním prostředí, jehož kouzlu výrazně napomáhá perfektní hudba Glenna Millera a jeho orchestru, je obrovským kladem a chvíli jsem přemýšlel i o plném počtu hvězdiček. (16.12.2016)