Zasnežená romanca

Kapela Glenna Millera ve svých nejlepších letech tu má obrovský šmrnc, lehkost, hravost, vtip, eleganci… Všemu ostatnímu ve filmu, snad krom dlouhé dynamicky nasnímané lyžovačky, se bohužel těchže vlastností nedostává, a k tomu, aby se na celek dalo koukat jako na sérii perfektních hudebních výstupů jakž takž poslepovaných nejnutnějším dějem, tomu chybí ty správné proporce – pitomoučká love story intrikující krasobruslařky a submisivního pianisty v druhé polovině zcela opanuje prostor, zatímco jedno z nejzásadnějších hudebních těles v dějinách už jen tiše šumluje v pozadí. Přesto si člověk nakonec odnese docela miloučký pocit. ***1/2 (09.07.2014)

Zasněžená Romance aneb Jak lze stalkingem a umanutostí vlastního štěstí vydobýti, a ještě muže přesvědčiti, že jde i o štěstí jeho vlastní. PS: Když jste cukrkandlová blondýnečka lolitkoidního typu, jde to mnohem jednodušeji. Možná to zvládnete i bez Orchestru Glenna Millera. To by ale byla škoda, protože hudba a hlavně performance zmíněného tělesa jsou asi tím jediným, proč stojí za to přežívat tu chválabohu necelou hodinu a půl ve společnosti mně osobně těžce nesympatických panáků, panovačné semetriky, a zmíněné ňuňukukučové kudlanky. Jistě, válečná kinematografie byla specifická, ale nebýt vynikajících páně Millerových kreací, byla by to jen schématická limonáda, ve které jsou zastrkaná značně šablonovitá míchátka ve tvaru hlavních postav. Sonja Henie nepochybně byla výborná krasobluslařka (ostatně se tomu věnuje cca deset minut stopáže), ale pokud se pokusíte byť jen v náznaku tohle srovnávat se Zpíváním V Dešti, uvidíte, že není oproti Zasněžené Romanci napřed o dekádu, ale o světelné roky. 60%, a to jsem ještě In The Mood;) (31.07.2017)

Film postavený na zimních sportech, především lyžování a krasobruslení. Oboje je celkem fajn, lyžažské scény jsou vtipné, Sonia Henie samozřejmě bruslí famózně. Stejně tak jsou skvělé i písničky - jak ústřední motiv, tak slavné kousky ochestru Glenna Millera (In The Mood, Chattanooga Choo Choo). Jenže pak je tu prostinká ústřední romance - nesympatická bruslařka se vytrvale snaží rozbít vztah klavíristy se zpěvačkou, až se ji to povede. Docela mě fascinují tyhle filmové vztahy z té doby - někdo má před svatbou, ale na poslední chvíli jde za jinou. A stačí k tomu jediná hádka. (10.07.2016)

Přede mnou dlouhý večer, v televizi nic, tak jsem si řekla, že trochu nostalgie nezaškodí. Docela roztomilá intrikánka Sonja Henie mi připomínala Natašu Gollovou v některých našich komediích. Co pokazila Sonja svým trochu prkenným hereckým projevem, to napravila krásnou bruslařskou exhibicí. Za scénář naivního příběhu nemohla, hrála co ji předepisoval, i když mnoho sympatií si tím nezískala. Hudební čísla byla perfektní, krásné bylo i zasněžené horské prostředí, ale i tak si myslím, že tento film, kdysi tak milovaný mými rodiči, by už dneska mezi mými vnuky neuspěl. (25.11.2014)

Navzdory tomu, že hlavní hrdinka je svým způsobem manipulátorka, která pro dosažení svého udělá i nějaké ty intriky, byla mi sympatická a fandil jsem ji nejen pro její roztomilost, ale také proto, že se k hlavnímu hrdinovi daleko více hodila. To, že se snímek odehrává v atraktivním prostředí, jehož kouzlu výrazně napomáhá perfektní hudba Glenna Millera a jeho orchestru, je obrovským kladem a chvíli jsem přemýšlel i o plném počtu hvězdiček. (16.12.2016)