Žert

90% - První Kunderův román, a první kniha, co jsem od něj kdy přečetl. Nemyslím si, že je tento film příliš věrný své literární předloze, jejíž hlavní klad je VYPRAVĚČ, a skládání příběhu z rozdílných časových epoch v jednu velkou lidskou puzzle. Jaromil Jireš ale podle mě udělal správně vše, co mohl. Atmosféru vystihl parádně, herci hrají tak, jak se sluší, a konec - ačkoli také hodně okleštěný oproti knize - má v sobě hodně z hlavní myšlenky románu. O moc lepší to určitě udělat nešlo. Pět hvězdiček milujícího čtenáře a spokojeného diváka. (09.01.2006)

Strana má přece právo vědět všecko. Kunderova kritická reflexe vlastních chyb a zločinů na pozadí jednoho zbabraného lidského života, jeho prchavosti a paradoxních charakterů je ve svém filmovém ztvárnění mimořádně působivým pohledem na období komunistické totality v její zvrhlé obludnosti, ohyzdnosti a deformovanosti. Kundera prostřednictvím krátkých retrospektivních výjevů nahlíží na tuto dobu jako na podezřelou, nedůvěryhodnou feérii, hodnou posměchu i ostražitosti – v konfrontaci s Ludvíkovým osudem potom působí některé motivy, zvláště záměrně stylizované sekvence z budovatelských veselic, jako zlovolný škleb. Jireš se nemýlil ani v případě obsazení hlavních postav zralými, typově přesnými herci – vedle Jany Dítětové a Luďka Munzara to platí především o Josefu Somrovi, jehož pomstou vedený (anti)hrdina je svrchovaně tragikomický part, outsider závislý na ženách a sexu, v podstatě nešťastník, který promarnil i svou poslední příležitost zúčtovat s nedobrovolným torzem svého života. Při žertování nikoho neurážejme (Cicero). (25.07.2020)

Kniha dokonalá, film stále hodně dobrý... Výborně obsazený přepis, který velmi dobře odhadl, jak přesvědčivě zobrazit padesátá léta a znázornit Ludíkovu zahořklost. Některé postavy a motivy sice film neobsahuje, ale domnívám se, že základnímu významu a Kunderově nekompromisnímu vidění padlých to neubližuje. Snad jen způsob vyprávění trpí oproti jedinečně rozkouskované knize, jejíž záchvěvy čtenáře naplno pohltí, pokud se v průběžně vrací o pár stran zpět, doplněn o znalost dalších informací. Neznám lepší film Jaromila Jireše a navíc věřím, že univerzální způsob sdělení může uspět za hranicemi i dnes. Světový román se dočkal výborného filmu, byť uznávám, že filmové dílo si Kundera nikdy plně neautorizuje. Hold celuloid... (27.10.2005)

,,V TÉ CHVÍLI JSEM POCHOPIL, ŽE SE MI NABÍZÍ PŘÍLEŽITOST K POMSTĚ, NA KTEROU JSEM ČEKAL 15 LET...“ /// Návrat do doby, ve který VŠUDE vládl zdravý duch. Nebo že by to tam páchlo blbostí? První půlka je (z mýho chabýho kulturního pohledu) fajn. Pak to začne bejt nuda. Ludva je děvkař, kterej nevěří lidem. Toť fakt. Když se dozvíme proč, tak se tady přestane cokoliv řešit. Aspoň z mýho pohledu. Má vyniknout cynismus? Nebo ideologická zoufalost? Oboje je jistě možno ukázat líp. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1965 Milan Kundera, jsem nečetl. 2.) Už se nepamatuju. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (02.08.2014)

Od Kundery jsem nikdy nic nečetl, ale co jsem četl o něm, tak zdejší hrdina ve své nesnesitelnosti, aroganci a zahořklosti dost věrně odpovídá tomu, jak jsem si ho vždycky představoval. Osobně mě nejvíce zaujal motiv o zestárnuvší budovatelské mládeži, která, zatímco byla v 60. letech svědkem kritické revize socialistických hodnot, měla svázané své vzpomínky na mládí s monstrózními oslavami, pochody a optimistickými písněmi o přestavbě a nové době. Co se týče samotného Ludvíka, ten si měl vzpomenout na zlidovělé rčení "Kdo chce tančit se Švorcovou, nesmí se divit, že přijde gulag." (16.10.2022)